Dvanáct

12 je syrové konverzační drama Nikity Michalkova, které dosahuje výborných kvalit, přestože (snad chápete..) se jedná o remake. Trvá přes 2,5h a formálně začíná schůzkou 12 mužů/porotců, kteří mají rozhodnout o vině/nevině čečenského chlapce, který zabil/nezabil svého otčíma. Nechci tady spoilerovat, proto jen nekonkrétně.. rozjezd snímku je poměrně vlažný, pomalou cestičkou se však příběh, odehrávající se provizorně mezi stěnami staré tělocvičny, odvíjí směrem, který začíná být velmi zajímavý i ožehavý zároveň. Někteří členové poroty mění svá rozhodnutí, jiní se svého bezmezně drží. Je zajímavé sledovat, jak si režisér pomohl k posunování děje (upozorňuji, že jsem původní verzi zatím neviděl) pomocí vyprávění příběhů samotných porotců. Výkony samotných herců (jednoho si i zahrál právě Michalkov) jsou naprosto přirozené, je až zarážející jak neuměle působí. Samotná atmosféra filmu mi pak připomněla Karamazovi Petra Zelenky. Ještě abych se vyjádřil k údajnému silnému politickému podtextu 12.. já ho tam - naštěstí - nenašel. (01.11.2008)

Navzdory podivně zkratkovitému konci, nepadnoucím "Fincherovským" střihům a efektům (to naštěstí jen občas) a hlavně neuvěřitelně trapnému vymačkávání slz Nikity Michalkova v rozuzlení filmu (důstojník ruské armády jako morální hrdina celého spektáklu - Putin by měl z kamaráda radost) jde o extrémně dobře zahranou, strhující, až divadelně intenzivní záležitost. Téměř všechny "výstupy" jednotlivých porotců jsou vynikající a přesto, že má film 150 minut, vám to ani nepříjde. Předlohu "Dvanáct rozhněvaných mužů" jsem bohužel neviděl, budu si ji muset sehnat. 12 = nakonec dost příjemné překvapení = 8,5/10 PS: zapomněl jsem dodat, že hudba stojí za houby (24.10.2008)

S päťhviezdičkovými filmami sa mi tuším roztrhlo vrece. Toto je tretí za sebou čo som videl po Magnolii a JFK. A opäť som v nemom úžase. Príbeh každého jedného z porotcov ma veľmi zaujal. Dĺžka mi vôbec neprekážala a páčila sa mi každá jedna scéna. Originál som nevidel, ale teším sa. U mňa veľmi dobre. 85% (11.04.2009)

Tak ani nevím, kde začít. Každopádně tak hrozně zprzněnou klasiku jsem snad ještě nikdy neviděl. Nikita Michalkov, aby neopisoval, protože to Rus od Američana nemůže, tak si svůj příběh zasadil do své krajiny. Čímž to celé zkurvil. Na film se absolutně nedalo koukat a na méně než 4 fáze bych ho zhlédnout nedovedl. Působilo to na mě, jako kdyby to náš milý Nikita schválně natočil tak kurevsky špatně. 11 krajně nesympatických lidí bez špetky charizma a Nikita sedí kolem stolu v debilní tělocvičně a rozhodují o osudu čečenskécho hošíka. Já vám nevím, ale kdyby můj osud visel na vlásku, tak bych o něm velmi nerad nechal rozhodnout 12 totálně vygumovaných a vychlastaných hlav. Takže co všechno mi vadilo? Asi by bylo mnohem jednodušší vyjmenovat, co mi nevadilo, což ostatně mohu udělat okamžitě. Hotovo. Na snímku není vážně pěkné zhola nic. Strašně mi vadily záběry na chlapcův pobyt v cele a jeho debilní tanečky, či co to mělo sakra být. Působilo to hrozně rušivě. Dále byly totálně zbytečné veškeré flashbacky, které neřekly zhola nic. Také bych odstranil všechny zbytečné πčoviny, které ctění páni porotci během porady dělali a které totálně nesouvisely vůbec s ničím. Film mohl být o celou hodinu extrémních sraček kratší, a to absolutně nepřeháním. Místo smysluplných argumentů přišel mnohokrát 20 minutový dramatický příběh ze života, který totálně nesouvisel s případem a na jehož základě 1 až 3 porotci změnili své rozhodnutí. No to snad ne! Stálo mě spousty sil a přemáhání zvládnout to dosledovat do konce. Tohle jsem od člověka, který má na svědomí tak vydařený film jako Unaveni Sluncem opravdu nečekal. Jsem moc rád, že si pro tenhle obrovský paskvil zvolil alespoň odlišné jméno. Jinak bych to chápal jako obrovskou a naprosto úmyslnou sprostou urážku klasiky. Dlouho mě žádný film neurazil. Až mám skoro chuť za to ten odpad nedat. Absolutně nerozumím mentální způsobilosti všech, kteří hodnotí jinak než já. (21.08.2014)

Nikita Michalkov sa nechal inšpirovať filmom S. Lumeta 12 rozhnevaných mužov a podaril sa mu skvelý film. Prakticky celý dej sa odohráva v telocvični /provizórna zasadačka/, kde 12 porotcov rozhoduje o vine či nevine čečenského chlapca. Prevažnú časť deja tvoria dialógy /ale aké!/ a dojemné monológy- minipríbehy, ktorými dej okorení takmer každý z 12-tich porotcov. Nezabudnuteľným bude určite monológ ha-ha-ha a taxikárov príbeh, ktorý bil vlastného syna. Tak hodnoverné a ľudské dialógy som už dávno nepočul. Zvoliť dabing v tomto prípade znamená smrteľný hriech. Herecké výkony sú fantastické,v niektorých prípadoch priam oscarové. Ak dej nachvíľu preruší nejaká akčná scéna rozhodne stojí za to. Spočiatku jasný prípad sa zamotáva a sedenie sa preťahuje do neskorých nočných hodín..."Ako dlho je tu táto rúra? Asi 40 rokov. A ako dlho tu ešte bude? Ďalšich 40 rokov. A tak je to so všetkým...My pagavarili, pakurili, popili...Tak nádherne zostrihaný a hudobne podmazaný záver ozdobený čečenským tancom v cele som už dlho nevidel. Film na mňa veľmi zapôsobil, dávam plný počet. Vidieť tak dva takéto ruské pecky za sebou, tak normálne začnem gavariť pa rusky.100% (02.03.2009)