Dvanáct

Skvělé – na Michalkova nezvykle syrové, řezavé, bezvýchodné. Samozřejmě typicky dlouhé, monohomluvné a pan režisér se nám opět vtělil do jakési figury mystického posla spravedlnosti a řádu, ale komu to vadí? Mně ne. Fantasticky zakomponovaný střih, výborná zvuková stopa, absolutně prožité herecké výkony a pár opravdu působivých symbolů, které příběh povznášejí na úroveň podobenství, v němž spravedlnost neznamená právo a v němž řád zcela vyklidl svoje varty a zanechal společnost uprostřed chaosu, paranoie a bezbrannosti vůči zlu (ať už pochází odkudkoli). Nebýt těch zmíněných nafouklých monologů a obsese každým detailem, nechyběl by 12i ani strhující spád, tím pádem už vůbec nic. (07.08.2008)

Občas, hlavně ze začátku mi byla dost proti srsti ta typicky ruská filmařina (nedokážu posoudit do jaké míry je to vlastně jen obraz skutečné nátury kovaných Rusů), která na mě jako na člověka odkojeného především Hollywodem vždy působí lehce naivním a hlavně přehrávajícím dojmem. Prvních několik minut se prostě téměř všichni porotci chovají jak dementní puberťácké figurky, které nám chtě nechtě nutí brilantním ruský humor. Až postupem času jsem jim začal přicházet na chuť a brát je jako skutečné lidi. A pak jsem si Michalkovův remake skutečně užil. 16.1.10 - Právě jsem viděl americký originál - Nejdřív mě teda zklamalo, že Michalkův remake, který jsem viděl první je skutečně přesný REMAKE, myslel jsem si, že z originálu pouze převzal koncept porotců, rozhodujících se nad osudem obžalovaného, ale že se bude jednat o naprosto shodný případ a shodné charaktery pouze lokalizované a přizpůsobené naturelu, to mě zaskočilo. O to více si vážím originálu, který sice ve výsledku není tak propracovaný (ono do hodinky navíc se vejde spousta hloubky:-)), ale koukatelnější, pro obyčejného konzumenta stravitelnější a bez prapodivně přehrávajících Rusů. A proto z původních pěti hvězdiček jednu odebírám, tu za nápad! (27.08.2009)

Naozaj zaujímavá variácia na Lumetovu klasiku. Príbeh dostal vďaka čečenskému konfliktu nový rozmer. Mal som síce pocit, že niektoré zmeny postojov neboli tak dotiahnuté ako v origináli, ale jednotlivé postavy majú o to silnejšie pozadie. "Ruské" finále vyvažuje mierne kolísanie v tempe... (19.04.2009)

Michalkov vzal naprostou klasiku a ve výhni svého tvůrčího génia ukul svoji vlastní verzi, která ovšem ani zdaleka NENÍ tím známým příběhem jedné místnosti a několika lidských osudů. Tady jde o řadu příběhů, typicky ruských a úžasně vyprávěných, ozdobených velmi rozdílnými a bez výjimky přesvědčivými hereckými výkony pánů, které nijak zvlášť horlivý příznivec ruské kinematografie už mohl vidět, ale které možná ani nezná jménem. Velmi oceňuji především změnu motivace hlavního hrdiny, který není tím od počátku jasným Spravedlivým klaďasem v bílém obleku. I další inovace jsou pro atmosféru filmu přínosem - chlapec, o jehož osud se tu hraje, již není neznámou figurou stojící kdesi za kulisami, ale skutečným, živým člověkem. Novinky a jinakosti dané tu mentalitou autora, tu zase kulturou jeho země, však neznamenají žádný odklon od toho, co od Mistra známe už z dřívějška - Michalkovův úžasný vypravěčský talent a jeho důkladnost v práci s obrazy i zvuky jsou tu opět přítomny v celé parádě. O to víc pak zamrzí, že jsou pohřbeny nejzávěrečnějším ze závěrečných dějových (půl)obratů, který je někde HODNĚ jinde, než bych byl ochoten přijmout. I tak je tato Dvanáctka nepochybně jednou z velkých filmových událostí a mrzelo by mě, kdybych ji už nikdy znovu neviděl. Konečný verdikt 80%, ve vrcholně povznesené náladě pak o deset procent více. (25.12.2008)