Dvanáct

Scénář: Nikita Mikhalkov, Vladimir Moiseyenko, Aleksandr Novototsky .. Dvanáct mužů v zastaralé tělocvičně s nepatřičným potrubím a jejich excelentní vyprávěné polemiky na téma právo, trest, korupce, kruté lidské osudy. Místy tak mrazivé, vyhrocené a vážné, že následující odlehčující momenty působí neskutečně svěže a dokonale vyvažují jinak neveselé soudní drama. Původní film znám, jeho kvality prověřil čas, ale jeho Ruský remake rozhodně není zbytečným, jak to s většinou předělávek (někdy přímo kopií) dopadá. Naroubování na Rusko jednadvacátého století dotváří syrovost a bezvýchodnost tamních poměrů. Místy kapku táhlejší, zvláště v opakovaných návratech do chlapcova mládí, jenže díky skvělým hereckým výkonům (obsazení jednotlivých postav je jedna osobitá báseň za druhou) a zpracovanému scénáři se na občas povadající tempo dá směle zapomenout. I ten občasný úsměv (ehm místy spíš výbuch smíchu), který film vyvolal, působí s odstupem docela nepatřičně. (05.09.2008)

Lišák Michalkov z toho udělal působivou přednášku o strastech současného postsovětského Ruska. Škoda, že si musel vypomoct příběhovou kostrou opsanou z americké klasiky. Ne, nemyslím, že by chtěl ukázat, že to umí líp než věčný hvězdně-pruhovaný rival, spíš hledal scénáristické berličky a nakonec se z toho vyklubala aktualizovaná pocta 50 let starému originálu. Nepřišlo mi to patetické, ani zdlouhavé, zato šíleně nepůvodní (holt, remake, no), i přes tu zpěvnou ruštinu a nový otevřený konec. Ale tuze rád bych viděl, co bylo dál. Co takhle pokračování, hm? (04.03.2014)

Moje první setkání s Nikitou Michalkovem bylo velice působivé. Film šel v pozdních hodinách, ale natolik mě zaujal, že jsem obětovla spánek. Leč únava mne přemohla a já se vzbudila těsně před koncem. Nechtěla jsem si kazit dojem z filmu, hned druhý den jsem se napřed podívala na celý film znovu od začátku a hned po něm na Dvanáct rozhněvaných mužů. Nedalo mi to a pustila jsem si Dvanáct znovu ... Nefandím remake, ale Michalkov mě dostal. Jeho snímek byl barvitější a dotaženější, dokázal původní nosné téma velice nenuceým způsobem prizpůsobit místním poměrům. Překvapilo mě, jak přesně se přitom držel předlohy, ale zase ne otrocky. Kde to dávalo smysl, neváhal vytvořit vlastní konec s krásným použitím symboliky. Kdybych měla vybírat, což dělám v takovém případě velice nerada, vybrala bych si Dvanáct před starším originálem. Pro mě osobně neskutečně silný zážitek. (Netuším, kam se mi poděl původní komentář z 7. 9. 2015 , vím, že jsem ho psala.) (20.08.2016)

S päťhviezdičkovými filmami sa mi tuším roztrhlo vrece. Toto je tretí za sebou čo som videl po Magnolii a JFK. A opäť som v nemom úžase. Príbeh každého jedného z porotcov ma veľmi zaujal. Dĺžka mi vôbec neprekážala a páčila sa mi každá jedna scéna. Originál som nevidel, ale teším sa. U mňa veľmi dobre. 85% (11.04.2009)

12 ako symbolický počet... rozhnevaní muži, ktorých "153 minút" donútilo premýšľať a zjednotiť sa. Ukážka davovej jednohlasnosti, mentálnej zaostalosti... atmosferické prevedenie Ruskej svojpravnosti, cti, rešpektu, práva a povinnosti. Osud chlapca zverený do rúk 12 mužov, ktorí svojím hereckým talentom a vytrvalosťou prevedú dej hneď v 13 príbehov s ktorých ako inak plinie ponaučenie... 8/10 (25.02.2009)