Dvanáct

Zejména se mi líbí jedna ve filmu použitá metafora (která je vlastně shrnujícím poselstvím celého díla): Školní tělocvičnou, kde dvanáct porotců zasedá, vede kvůli někdejší chybě v centrálním plánu už čtyřicet let kanalizační potrubí - na což v průběhu snímku kriticky upozorní hned několik hrdinů. Na konci však porotce, kterého hraje Michalov, odhalí jejich pokrytectví: Všichni potrubí (tento symbol nepravosti ve věcech veřejných) odsuzují a dělají si z něj srandu - nikdo z nich však není ochoten osobně se angažovat při jeho odstranění, "a tak není pochyb, že tu tahle trubka bude ještě alespoň dalších čtyřicet let". A právě tato ústřední myšlenka zásadně liší novou ruskou verzi 12 rozhněvaných mužů od té původní americké: Henry Fonda ve starém filmu prosazoval dodržování zákonnosti. Postava Nikity Michalkova jde dál, když říká: Legalita není ničím, pokud se dodržování zákonů stalo formalitou nebo pokud jsou tyto zákony nedostatečné. Legalita není ničím bez osobní angažovanosti. "Nad zákonem někdy stojí milosrdenství," doplňuje hlavní úvahu citát v závěru. - Co mi v tomto pozoruhodném filmu naopak poněkud vadí jsou některé přehnaně (jaksi na efekt) vyhrocené dramatické situace a možná také poněkud scénáristicky nepromyšlený způsob, kterým porotci dospějí k závěrečnému resumé (nejednou někteří z porotců tahají jakoby mimochodem z rukávu zásadní informace k projednávanému případu, ke kterým by se jen těžko mohli ve skutečnosti dostat - scénáristé tedy občas spějí k pointě skrze princip deus ex machina). (13.07.2008)

Tak ani nevím, kde začít. Každopádně tak hrozně zprzněnou klasiku jsem snad ještě nikdy neviděl. Nikita Michalkov, aby neopisoval, protože to Rus od Američana nemůže, tak si svůj příběh zasadil do své krajiny. Čímž to celé zkurvil. Na film se absolutně nedalo koukat a na méně než 4 fáze bych ho zhlédnout nedovedl. Působilo to na mě, jako kdyby to náš milý Nikita schválně natočil tak kurevsky špatně. 11 krajně nesympatických lidí bez špetky charizma a Nikita sedí kolem stolu v debilní tělocvičně a rozhodují o osudu čečenskécho hošíka. Já vám nevím, ale kdyby můj osud visel na vlásku, tak bych o něm velmi nerad nechal rozhodnout 12 totálně vygumovaných a vychlastaných hlav. Takže co všechno mi vadilo? Asi by bylo mnohem jednodušší vyjmenovat, co mi nevadilo, což ostatně mohu udělat okamžitě. Hotovo. Na snímku není vážně pěkné zhola nic. Strašně mi vadily záběry na chlapcův pobyt v cele a jeho debilní tanečky, či co to mělo sakra být. Působilo to hrozně rušivě. Dále byly totálně zbytečné veškeré flashbacky, které neřekly zhola nic. Také bych odstranil všechny zbytečné πčoviny, které ctění páni porotci během porady dělali a které totálně nesouvisely vůbec s ničím. Film mohl být o celou hodinu extrémních sraček kratší, a to absolutně nepřeháním. Místo smysluplných argumentů přišel mnohokrát 20 minutový dramatický příběh ze života, který totálně nesouvisel s případem a na jehož základě 1 až 3 porotci změnili své rozhodnutí. No to snad ne! Stálo mě spousty sil a přemáhání zvládnout to dosledovat do konce. Tohle jsem od člověka, který má na svědomí tak vydařený film jako Unaveni Sluncem opravdu nečekal. Jsem moc rád, že si pro tenhle obrovský paskvil zvolil alespoň odlišné jméno. Jinak bych to chápal jako obrovskou a naprosto úmyslnou sprostou urážku klasiky. Dlouho mě žádný film neurazil. Až mám skoro chuť za to ten odpad nedat. Absolutně nerozumím mentální způsobilosti všech, kteří hodnotí jinak než já. (21.08.2014)

Naozaj zaujímavá variácia na Lumetovu klasiku. Príbeh dostal vďaka čečenskému konfliktu nový rozmer. Mal som síce pocit, že niektoré zmeny postojov neboli tak dotiahnuté ako v origináli, ale jednotlivé postavy majú o to silnejšie pozadie. "Ruské" finále vyvažuje mierne kolísanie v tempe... (19.04.2009)

Být po mém, je o hlavu kratší. Ovšem nikoli Čečenec v péřové bundě, nýbrž film samotný. Vzal bych nůžky a zastřihnul mu fazónku, protože ne o všech historkách porotců si myslím, že by se bez nich nedalo obejít. Jinak je to ale jeden z mála ruských filmů, který na mě nepůsobil jako žigulík zaparkovaný mezi meďoury. (06.09.2012)

Hráli jste někdy hru Městečko Palermo? ;-) Struktura vybroušená jako diamant, který spojuje své fazety do detailně promyšlené kompozice geniálního celku. Není zde žádné hluché místo - každá část tvoří nosný prvek famózní morálně angažované alegorie. Snad by někdo mohl Michalkova napadnout, že se staví do role jakéhosi vševědoucího nadlidského soudce, který má patent na hluboké pochopení "ruské povahy" (metarole, neboť k nám skrze jím ztvárněnou postavu promlouvá Režisér, Tvůrce, Demiurg). V tom případě je namístě poznamenat, že se této role zhostil znamenitě a patřičně nekompromisně. Michalkov vlastně mistrně naplňuje ruskou obdobu "kina morálního neklidu". Domnívám se, že Michalkov primárně nechtěl natočit remake či parafrázi "Dvanácti rozhněvaných mužů", ale použil tento námět jako vhodnou matrici pro zobrazení závažného ideového obsahu. Proto je možná v tomto případě tradiční srovnávání předlohy/parafráze do jisté míry nerelevantní. Na tenkém ledě velmi obtížného námětu dokáže balancovat mezi dramatem a fraškou, udržet napětí, nesklouznout do banálnosti, zachovat si čistou hlavu a především zůstat i při využití rusko-čečenského konfliktu politicky nestranný!! Tomu se říká Meisterstück - před takovým filmem se i protřelý cinefil nemusí bát smeknout. (04.02.2009)