Dvanáct

Skvělé – na Michalkova nezvykle syrové, řezavé, bezvýchodné. Samozřejmě typicky dlouhé, monohomluvné a pan režisér se nám opět vtělil do jakési figury mystického posla spravedlnosti a řádu, ale komu to vadí? Mně ne. Fantasticky zakomponovaný střih, výborná zvuková stopa, absolutně prožité herecké výkony a pár opravdu působivých symbolů, které příběh povznášejí na úroveň podobenství, v němž spravedlnost neznamená právo a v němž řád zcela vyklidl svoje varty a zanechal společnost uprostřed chaosu, paranoie a bezbrannosti vůči zlu (ať už pochází odkudkoli). Nebýt těch zmíněných nafouklých monologů a obsese každým detailem, nechyběl by 12i ani strhující spád, tím pádem už vůbec nic. (07.08.2008)

Jsem zklamán. Michalkova mám rád jako režiséra i jako herce, ale tohle bylo divné. Už jen to, že se jedná prakticky kompletně o remake geniálního filmu 12 rozhněvaných mužů z roku 1957 mu na originalitě moc nepřidává. Michalkov sice příběh zasadil do rusko-čečenských reálií a ten o němž se rozhoduje je mladý Čečenec, ale jinak prakticky jede po stejné koleji jako Reginald Rose. Ba co hůř, 12 členů poroty obsadil ruskými herci, kteří se svých rolí zhostili s ruskou rozšafností v celé šíři, hraničící leckdy s afektovaným přehráváním. Neříkám, že všichni, ale dobrá polovina porotců si tak trochu pletla, že nejsou na divadle... Mně ta jejich uřvanost prostě vadí. :-( Celkem potěšil český dabing, který byl opravdu podařený. Každého z mužů totiž dabovala naše herecká elita a tak zaslechneme hlas pana Mrkvičky, Preisse, Švehlíka, Štěpánka, Kostky... Na 159 minutách je nám předložen příběh o vině či nevinně chlapce o jehož doživotí či propuštění má rozhodnout jednomyslně porota. Ta se zprvu celkem jasně shoduje na mladíkově vině z vraždy. Pouze jeden muž má pochyby. Rozplétáním příběhu, kdy nelogičnost střídá nelogičnost a kdyby se kupí jedna na druhou postupně přibývá těch co si už nejsou tak jistí... Při rozplétání pak často zcela nelogicky odkrývají svá traumata a soukromé životy ... No zkrátka jsem tomu nevěřil. 12 rohněvaných mužů jsem viděl už dávno a to ráno, kdy všichni vyjdou unavení do rozbřesku na schodiště soudní budovy s tím, že zachránili život, resp. možná dali šanci zločinci začít znovu nikdy nezapomenu... Tady jsem bohužel už jen s koukáním na stopáž DVD počítal kdy dají páni dohromady svých 12 ne - nevinen. Dávám tedy jen za 3 bodnutí combat dýkou. * * * (30.12.2017)

Lišák Michalkov z toho udělal působivou přednášku o strastech současného postsovětského Ruska. Škoda, že si musel vypomoct příběhovou kostrou opsanou z americké klasiky. Ne, nemyslím, že by chtěl ukázat, že to umí líp než věčný hvězdně-pruhovaný rival, spíš hledal scénáristické berličky a nakonec se z toho vyklubala aktualizovaná pocta 50 let starému originálu. Nepřišlo mi to patetické, ani zdlouhavé, zato šíleně nepůvodní (holt, remake, no), i přes tu zpěvnou ruštinu a nový otevřený konec. Ale tuze rád bych viděl, co bylo dál. Co takhle pokračování, hm? (04.03.2014)

Ruské filmy jsem nikdy nesledoval, ale tentokráte jsem po přečtení recenze Boss321 udělal vyjímku a mé nadšení nezná hranic. Bravůrní dialogové drama, ve kterém zdánlivě zase o tolik nejde. Moc se mi líbí jak se postupem času stává z prvu zdánlivě snadného vynesení rozsudku pěkné drama, kdy každý z dvanácti porotců chvilku tahá pilku. Ústřední melodie je překrásná. Herecké výkony netřeba zmiňovat protože jsou excelentní! (18.04.2009)

Tak ani nevím, kde začít. Každopádně tak hrozně zprzněnou klasiku jsem snad ještě nikdy neviděl. Nikita Michalkov, aby neopisoval, protože to Rus od Američana nemůže, tak si svůj příběh zasadil do své krajiny. Čímž to celé zkurvil. Na film se absolutně nedalo koukat a na méně než 4 fáze bych ho zhlédnout nedovedl. Působilo to na mě, jako kdyby to náš milý Nikita schválně natočil tak kurevsky špatně. 11 krajně nesympatických lidí bez špetky charizma a Nikita sedí kolem stolu v debilní tělocvičně a rozhodují o osudu čečenskécho hošíka. Já vám nevím, ale kdyby můj osud visel na vlásku, tak bych o něm velmi nerad nechal rozhodnout 12 totálně vygumovaných a vychlastaných hlav. Takže co všechno mi vadilo? Asi by bylo mnohem jednodušší vyjmenovat, co mi nevadilo, což ostatně mohu udělat okamžitě. Hotovo. Na snímku není vážně pěkné zhola nic. Strašně mi vadily záběry na chlapcův pobyt v cele a jeho debilní tanečky, či co to mělo sakra být. Působilo to hrozně rušivě. Dále byly totálně zbytečné veškeré flashbacky, které neřekly zhola nic. Také bych odstranil všechny zbytečné πčoviny, které ctění páni porotci během porady dělali a které totálně nesouvisely vůbec s ničím. Film mohl být o celou hodinu extrémních sraček kratší, a to absolutně nepřeháním. Místo smysluplných argumentů přišel mnohokrát 20 minutový dramatický příběh ze života, který totálně nesouvisel s případem a na jehož základě 1 až 3 porotci změnili své rozhodnutí. No to snad ne! Stálo mě spousty sil a přemáhání zvládnout to dosledovat do konce. Tohle jsem od člověka, který má na svědomí tak vydařený film jako Unaveni Sluncem opravdu nečekal. Jsem moc rád, že si pro tenhle obrovský paskvil zvolil alespoň odlišné jméno. Jinak bych to chápal jako obrovskou a naprosto úmyslnou sprostou urážku klasiky. Dlouho mě žádný film neurazil. Až mám skoro chuť za to ten odpad nedat. Absolutně nerozumím mentální způsobilosti všech, kteří hodnotí jinak než já. (21.08.2014)