Wrestler

Bolel ma kazdy jeden jeden jediny tlkot, kazdy uder toho zlomeneho, slabeho srdiecka Randyho "The Rama" Robinsona ... Od melancholie a smutku ma bolelo cele telo, kazdy jeden nadych... Aronofsky je pre mna Boh. To, co sa mu podarilo s Pi, Requiem a Fontanou, u mna vyvrcholilo Wrestlerom. Neuveritelne uveritelne natoceny film. Vlastne, tak ako vzdy... (30.12.2008)

Musím říct, že tenhle Aronofskyho pokus o realističnost je mi ještě o něco bližší, než jeho audiovizuálně vycíděné eskapády ve Fontáně nebo Requiemu. Tady totiž může svůj režijní um prodávat bez příkras a v podstatě klišovitý filmu o stárnoucím Wrestlerovi se mu podařilo proměnit ve víc, než co obvykle nabízejí životopisná dramata. Randy je díky němu a hlavně Rourkeovi mnohem hmatatelnějším hrdinou a Wrestler tak exceluje zejména ve scénách, kdy se snaží předávat nějaká ta životní moudra. V těch chvílích máte pomalu pocit, jako byste sledovali nějaký dokument a myslím, že to je právě to, čeho chtěl Darren docílit. Povedlo se. 9/10 (29.12.2008)

Po perfektním Requiemu za sen a mnou příliš nepochopené Fontáně, u mě Aronofsky opět boduje. Wrestler se mi k mému milému překvapení dost líbil. Od hlavního hrdiny, kterému sem okamžitě začal fandit, přes dobrý příběh (mně přišel originální; i právě díky tomu wrestlingu a jak zde někteří sami píší, dařilo se mu velmi obstojně obcházet klišé), ekfektně ukázané bitky v ringu (ne že bych wrestlingu holdoval, to vůbec, ale ikdyž to bylo někdy celkem nechutný, působilo to dost autenticky a jako laik sem si udělal lepší obrázek o tomto "sportu"), po super hudbu, slušně udělaný konec. Mickey Rourke hrál fakt skvěle, asi bych se na něco (nejspíš drama) s ním rád v budoucnu koukl (a ta nominace na zlatou sošku byla dle mého skromného názoru zasloužená). Ale nejen on, Marisa Tomei a Evan Rachel Wood zahrály taky dost dobře. Vidím to na slabší, ale plný počet. (05.06.2010)

Účelně a nekřiklavě natočený příběh následuje klasické zákonitosti kategorie sportovních outsiderských filmů, které mají silnou tradici v Japonsku, zatímco v USA veškeré ostatní tituly zastiňuje Stalloneho série Rocky (jedním z upozaděných titulů je i výtečný Rourkův osobní projekt "Homeboy"). "Wrestler" se drží všech žánrových položek, jde přesně podle tradiční struktury vyprávění a z hlediska žánru nepřidává nic nového (v těchto ohledech se například nemůže poměřovat s fenomenálními asijskými filmy z wrestlingového prostředí "The Foul King" a "Gachi Boy"). Výjimečnost získává jednak pojetím hlavní postavy a její situace, a pak především spojením s Mikey Rourkem a jeho kariérou, což je stejně jako v "Rocky Balboa" stěžejní element filmu, bez něhož nemůže plně fungovat. Hranice mezi postavou a hercem splývají podobně jako v "JCVD", a vrcholem obou filmů je emotivní řeč, kde se hrdina vyznává ze svých pocitů a své kariéry (příznačně je v obou filmech ztvárněna v jednom dlouhé záběru). (05.07.2009)

Cassidy: "Fuckin' 80's man, best shit ever!" Randy: "Bet'chr ass man, Guns N' Roses! Rules." Cassidy: "Motley Crue!" Randy: "Yeah!" Cassidy: "Def Leppard!" Randy: "Then that Cobain pussy had to come around and ruin it all." Cassidy: "Like theres something wrong with just wanting to have a good time." Randy: "I'll tell you somethin', I hate the fuckin' 90's." Cassidy: "90's fuckin' sucked!" Randy: "The 90's fuckin' sucked." (02.04.2011)