Stmívání

Kdokoli si může myslet cokoli o mnohých klišé, která nás filmem provázejí..., ovšem jsou tu i jistá ALE, díky kterým nelze "Stmívání" přehlédnout a pro která jsem mu ráda podlehla. Na prvním místě je to zejména vizuální stránka filmu (vizuál je ostatně jedna z věcí, díky níž mám pro pohyblivé obrázky takovou slabost) - a obzvlášť v tomto bodě mi docházejí superlativy... ať už se jedná o dechberoucí lokace, nebo vynikající nápad s dočista jiným zobrazením upírů, než na jaká jsme doposud byli zvyklí. Hlavní herecká dvojice je velmi příjemná a má dostatek charismatu, aby diváka vtáhla do příběhu. Žen-režisérek je v Holywoodu jako šafránu, nadto je Catherine Hardwicke natolik osobitá (Třináctka, zvláště ale Legendy z Dogtownu), že jí nelze nefandit. Stmívání je sice klišé a popcorn, má však dost nečekaně zajímavých prvků, pro které ten lákavý obal naprosto (a ráda!) beru. (07.12.2008)

Můj nový vrchol diváckých zážitků v kině (a to už jich za sebou mám notnou řádku). Vidět "Twilight" sám doma, tak z něj mám rozhodně diametrálně odlišný dojem. Ideální tenkrát poprvé se tak naskytlo 14 let po premiéře na maratonu v Aeru ve společnosti 210 divaček (a asi 20 diváků), a bylo to něco neskutečně úžasného. Zásadní aspekt spočívá právě v tom odstupu, díky němuž publikum tvořili lidé, pro které byly ty filmy z různých důvodů formativní, přičemž je právě proto mají stále rádi, ale současně se na ně již dívají s nadhledem. Hlavně si je ale prostě přišli společně užít do kina a to se vším dobrým, pochybným, špatným i absurdním, co k celé sérii patří - takže žádná guilty pleasure, ale ironický kult ve své nejkoncentrovanější podobě. Už jen první zlomek vteřiny, kdy se na plátně začalo rýsovat logo Summit Entertainment, vyvolal první explozi potlesku a výskání, co se pak opakovalo při entrée každé klíčové postavy. Oproti mým nezasvěceným předpokladům největší ovace nesklidil Edward (byť to bylo mohutné), ale oba tátové, čímž se zpřítomnila silná daddy (či dokonce DILF) linie celého díla. K tomu hromadné vykřikování ikonických hlášek, sborové broukání písní, scéna v lese s ozvěnou recitovaných dialogů celým sálem a povyk při upírském baseballu, jaký by závidělo finále americké ligy. Ale současně každou absurdní scénu, každý přestřelený herecký výraz i zdánlivě okrajový element doprovázely salvy smíchu či hlasité reakce a ironické komentáře. Může to znít až svatokrádežně, ale takhle nějak si představuju prvotní spontánní atmosféru na raných projekcích "The Rocky Horror Picture Show", než se interakce fanoušků tohoto prazákladního kultu kodifikovala. Tady nebylo nic organizovaného, jen čiré bezprostřední nadšení ze sdíleného prožitku a užívání si sounáležitosti publika na stejné vlně, propojeného společným kultem. "Twilight" tak dnes překračuje hranice škatulek pop, camp, mainstream i okraj a navzdory zděšení všemožných puristů, elitářů a macho fanboyů zůstává zásadním kinematografickým fenoménem. PS: #TeamAlice (11.10.2022)

„Čakala si pavučiny, truhly a pleseň?“ – „Pleseň nie.“ Knižku som nečítal, pred film som si sadal s chuťou a bez predsudkov a bavil som sa. Rušivo na mňa pôsobila len minúta a pol trápnych trikov (keď upír zrýchlene uteká). Iste, dve hodiny sú na taký riedky dej dosť, paradoxne ma ale film prestal baviť až keď sa začalo niečo diať (agresívny vpád konkurenčnej skupiny). Ale hoci som vedel, že ide o upírov a tak som mal som pred hrdinkou (presvedčivá Kristen Stewart z ÚKRYTU a PREKLIATIA DOMU SLNEČNÍC, kde som jej predpovedal veľkú kariéru) náskok, nenudil som sa. Snímka má tempo, mladí hrdinovia (iní tu takmer ani nie sú, ak nepočítame otca v správňackom podaní Billyho Burkea) sú sympatickí a hoci (ale práve preto?) vampírov nemusím, potešilo ma, že sa tvorcovia vykašľali na nudné „základné pravidlá“ (slnko, odraz v zrkadle). Plus milujem filmy, odohrávajúce sa v krásnych lesoch Severnej Ameriky (dokonca i emócie boli zvládnuté dôstojne, až decentne). (07.12.2009)

Myslím, že třeba takový Bram Stoker by byl velmi překvapen nad tím, do jaké podoby se upíři během století a za pomoci vzkvétající fantazie lidí, vyvinuli. A nejvíce podiven by byl nad tím, jakých forem a kultů nabyla jejich podoba v současnosti. Už to nejsou postavy zahaleny v černých šatech či dlouhém fraku obestřeny temnotou, s pronikavě mrazivým pohledem a noblesně přitažlivou, strach a fascinaci vzbuzující aurou. Upíři bývají často mladí, svalnatí chlapci se šamponovským účesem a těžce drsným výrazem. Upíři nemusí spát. Tudíž již nespí v temných kobkách, nýbrž mohou vlastnit honosné, architektonicky moderní, a prostorné domy. Upírům slunce neublíží, ani pod jeho paprsky neshoří. Upíří odraz JDE vidět v zrcadle. Anyway, Stmívání nebylo tak hrozné, jak jsem čekala. Na Roberta Pattinsona a ten jeho toporný, plochý výraz jsem se vydržela celou dobu dívat bez obtíží, stejně jako mi problémy nedělalo ostatní osazenstvo upírů. Jediný výraz, co nezkousnu, a který na mě zaútočil hned v úvodních pasážích, je ksicht Taylora Lautnera. Kristen je opět skromně výrazná a přirozená, a s bílou tváří nádherná. K bledým tvářím budu mít vždy silný vztah:) A zde je jich tolik, že když jsem po sledování přepnula na jinou stanici, solárkově zbarvená moderátorka na mě působila jako pěst na oko:) Film má kvalitní deštivě chladnou a pošmournou atmosféru. Triky jsou pro fanatické fanynky nejspíše uhrančivé, pro mě však mnohdy spíše lehce úsměvné. Scénář a dialogy v jistých pasážích znějí totálně klišovitě a s patřičnou dávkou patosu. Naštěstí se střídají i s těmi docela vydařenými. Kdyby byl scénář kvalitnější a tvůrci se rozhodli udělat z toho skutečně mistrovsky propracované upírské dílo, a ne jen laciný komerční trhák, mohl to být excelentně zpracovaný film. Jenže k čemu to, že? Vydělalo to, fanoušky to má, tak k čemu se pouštět do nějaké větší a komplikovanější hloubky. Navíc, změnu oproti knize by jistě spousta skalních fandů nezkousla. Po přečtení komentáře uživatelky EastWicka jsem zjistila, že s ní vlastně souhlasím. Možná bych také podlehla, kdysi:) (20.11.2011)

Což o to, jde to velice dobře na ruku náctileté generaci, ale s dobrým filmem to moc společného nemá. Nic proti tvářičce Pattinsona, ale kdyby nebyl stejně tak prkenný jako jeho jméno bylo by vše v tom nejlepším pořádku. Zato Kristen Stewart hraje jako o život. Ta holka má talent. V žádném případě však nemohu říci, že by mě to uráželo, ba některé scény jsem si řádně užíval (přiznání v lese). Jenže tvůrci drtivou většinu filmu příliš tlačí na pilu. Vše pěkně po lopatě a na desetkrát okomentováno. Banální scény jsou příliš afektované a veškerá témata, o kterých film vypráví, tvůrci pořádně přepálili. Jako pilot seriálu velice obstojné či dokonce nadějné, ale jako samostatný film to funguje stejně jako skutečnost, že upíři jsou zapálení fanoušci baseballu. (25.02.2009)