Baccano!

Kdybych se v ději a v postavách zhruba do dvou třetin absolutně neztrácel, tak bych byl nepochybně mnohem spokojenější... tzn bych se asi dostal na hranici naprosté dokonalosti mezi "obyčejnými, nefilosofujícími" anime seriály vůbec. A také je škoda že ten úvodní způsob retrospektivního vyprávění zkrze dva novináře nevydržel déle, jejich počáteční mapování příběhu a zkoumání jak ho vlastně vyprávět (a tedy jaký příběh to vlastně má být) je velice chytré a zábavné. 8/10 (06.12.2010)

Na to kolik je v Baccano! postav a jak moc jsou pribehove linky casove zamotane, to az prekvapive dobre drzi pohromade. Animace paradni, hudba pasuje, hrdinove a padousi jsou jedna rodina (dost silena rodina). Po pravde receno, nektere postavicky obyvajici tenhle vesmir jsou az trochu moc prestrelene a jejich motivy nedavaji smysl, ale v celku je to zabava a radost sledovat. PS: misty je to dost brutalni, rating 15+ ! PPS: Isaac a Miria jsou nejuzasnejsi dadaisti a siritele radosti a dobre nalady co kdy chodili po zemi. We no lie! We tell truth! Cao! (21.10.2009)

Celý tenhle seriál byl jedním přesným tahem na mou branku. Vzhledem k tomu, že si opravdu libuji v nechronologicky vyprávěných příbězích, které do sebe postupně zapadají, a navíc ještě seriál slibuje zakomponování mysterie, fantasy, gangsterky a taky napětí, nic jiného než pětihvězdičkový zážitek jsem neočekával. Má očekávání byla do puntíku splněna. První díl byl sice pěkně zamotaný a řádně mě navnadil na sledování dalších dílů, ale od druhého dílu se začala příběhová vlákna pozvolna rozmotávat a já tak mohl přijít celému tomu příběhu nesmrtelných a jedné (větší) události na Flying Pussyfootu pomalu na kloub. A že to byla opravdu jízda! Perfektní ending i opening, který vám zpočátku pomůže zorientovat se v postavách a při každém dalším dílu vás bude nabádat k hádání jmen postav (heh, tak to fungovalo alespoň u mě), pěkná retro stylizace a nešetření krví a napětím. Největším zásahem jsou ale jednoznačně postavy a příběh. Ano, postav je sice mnoho, ale každá z nich je osobitá a věřím, že si alespoň takové tři postavy dokáže každý divák oblíbit. U mě jsou to rozhodně dvojka Isaac a Miria (od teď jedna z mých nejoblíbenějších filmových dvojic – o nich bych fakt dokázal básnit hodně dlouho) a sympaťák Firo. Sakra, ještě nikdy jsem si nepřál, aby mě někdo vykradl, ale pokud by to měli být Isaac a Miria, pak by mi to snad ani nevadilo (pokud by mi teda ukradli jenom dveře, že jo). Heh, ten samotný závěr seriálu v roce 2001 s nimi byl opravdu úsměvný. :) Co dodat na závěr? Snad jen: „Ajzakkůůůů!” – „Miriááááá!” (13.05.2012)

V kontrastu s tím, že Baccano! má jen třináct dílů, obsahuje opravdu značné množství postav a dějových linií. Kvůli neustálým skokům mezi jednotlivými částmi příběhu působí seriál zpočátku trochu roztříštěně, ale odrýváním dalších informací začne do sebe všechno postupně zapadat. Zajímavá je také žánrová nevyhraněnost, chvílemi sledujeme komedii, chvílemi gangsterku, jindy fantasy, nebo takřka až horor. Autorům se to ale kupodivu všechno nerozpadlo pod rukama, a přes komplikovaný způsob vyprávění mi nepřišlo, že bych se v ději ztrácel. Jen je škoda, že kvůli nízkému počtu epizod zůstávají další osudy mnohých postav nejasné, ale třeba to spraví nějaké pokračování. (24.11.2007)

Nelineární forma vyprávění je často dobrou volbou. Pokud tedy není použita jen kvůli násilnému zamotání děje s cílem vypadat za každou cenu hlouběji. Ruku v ruce s tím jde obrovské množství charakterů, které je v Baccanu také strašně přestřelené. Ještě horší je však to s poměrem likeable a naprosto zbytečných postav a jejich času "na plátně". To co fungovalo v knize nemusí nutně fungovat v anime. Tvůrci se však o pár let u Durarary pochlapili a tento převod se jim tam povedl takřka bez výhrad. Baccano je sice kvalitní, nicméně ani zdaleka ne tak jak jsem z jeho pověsti očekával. (03.03.2011)