Monty Python v Hollywoodu

Tak tady se asi nejvíc (společně s Tajným agentem Jackem T.) liší mé hodnocení od průměrného. Připadám si tak trochu jako exot, ale prostě mi nepříjde vtipné, když někdo zápasí sám se sebou porází se a postoupí do finále, kde se utká sám se sebou. Ale asi dvakrát jsem se zasmál, to se musí nechat - vtip o milováni v kánoi je špičkový. (13.01.2008)

- Albatros! Albatros! - For he's a lumberjack and he's ok, he cut down trees and works all day, Wednesday he goes shopping with his old mama! - Never be rude to an Arab, to a Gypsy or Jew! Never be rude to an Irish man, no matter what you do... - Nooo, a co kdyby se to jmenovalo Předposlední večeře Páně?! Určitě nějaká musela být! Graham Chapman vítězící nad sebou samým v napínavém wrestlingovém zápase nebo rušící scénku prodeje albatrosů neboť je už příliš hloupá... :D Jen o tom píšu, začal jsem se usmívat. Jak já těm Amíkům závidím, že je viděli na živo... Jsou geniální. ******* (12.11.2008)

Kultovní scénky - některé lepší (Michelangelova Poslední večeře, švihlá chůze, složení bonboniéry, boháči předhánějící se ve své chudobě v mládí, pře na objednávku, církevní policie), některé nic moc (zápas sám se sebou, televizní znalostní soutěž se stoupenci komunismu/socialismu, soudci transvestiti, albatros!, "know what I mean know what I mean"-skeč) a některé docela trapné (ukecaná dovolená v Indii, formy vtipů rozdělené do kategorií). Dále mě nebavily ty mezizpěvy, hrané scénky (kromě Karkulky) a animované, ostatně stejně jak v sérii, taky nic moc. Jinak je to ale paráda a typickej Monty Python. Musím doporučit!!! (18.01.2017)

Trochu zklamání, i když rozhodně ne z Monty Pathonů samotných! Jenom ten zážiten nemůže být takový, když poblikum zuřivě hvízdá a křičí ještě před začátkem skeče a navíc hercům málem napovídá text. To, že všichni diváci znají Létající cirkus nazpamět jim jde samozřejmě k dobru, ale požitek z vystoupení to poněkud kazí. (02.12.2009)

"Já jsem ráno musel vstávat už v deset hodin v noci, půl hodiny před tím, než jsem šel spát, jedl jen kousek studeného utrejchu, pracoval ve fabrice devětadvacet hodin denně a šéfovi platil za to, že jsem vůbec mohl chodit do práce, a když jsem přišel domů, tak nás otec vždycky zabil, tančil na našich hrobech a zpíval Alelujá!" Skeče tady získávají další rozměr. Jsou obohaceny o bezprostřední a autentickou reakci publika a Monty Pythonovci se neomezují jen na jeviště, ale kolikrát zamíří do diváků, aby je ještě více zapojili do svého učinkovéní. Snůžka skečů velmi rychle jdoucích za sebou mě připoměla divadlo Sklep. (04.09.2009)