Mučedníci

Velmi diskutující horor. A především nejde o mletou kaši jménem Divadlo Hrůzy. A I když neholdujete těmhle hororům a očekáváte podobný prvek zkuste to s MARTYRSEM - je o dost jiný. Místem brutální, sadistické a v obale surovosti, ale herecky perfektně zvládnuté a příjemně příběhově nepředvídatelné formě. Laugier nebude duševně v pořádku a jeho temnou stránku si určitě vychutnáte. (21.08.2012)

Prvá polovica je určená pre masochistov, druhá pre sadistov, takže veľa ľudí sa v tom nájde. Zručné nakrútenie dokáže navnadiť na dopozeranie i zvyšok diváctva. Snaha o presah sa vydarila za predpokladu, že nešlo o nejaké nazeranie za oponu smrti, pretože v tomto zmysle sa veľa nedozvieme. Len, že pravda často neznesiteľne bolí, ale to prevratné poznanie nie je. Smrteľne vážne tváre matrixovských dohliadačov v čiernom a ich prednesy pôsobia oďťažito. Skutoční otrokári sa totiž na účet týraných skôr dobre bavia. Vyplýva to z posolstva, aké vyšlo mne: ľudstvo je prevažne pokusným laboratóriom v rukách úzkej skupinky majiteľov sveta, skúmajúcich z nadhľadu výsledné efekty systematicky servírovanej tortúry (mučenia) ducha i tela (ponúkané informácie, priemyselne dodávaná strava, chemikálie v životnom prostredí), tak aby po analýze mohli primiešať ešte správnejšie ingrediencie na udržanie permanetného ohlupovania. Anomálie sú bedlivo sledované a vyhodnocované, rafinovane zbavované vlastného presvedčenia a zvlečené z kože poskytnutím primeraných hmotných výhod - to jest prechodu do iného, zdanlivo zabezpečeného sveta. (18.01.2013)

MOVIE: „Život kráčí po křehké hranici mezi vědomím a nevědomím. Když ublížíte tělu, rány se zacelí, zůstanou jen jizvy. Ale když ublížíte duši, všeobjímající bolest každou ránu znovu a znovu zotevírá!“ Martyrs jsou zvláštním náhledem za hranice vědomí, za hranice konvence, za hranice únosnosti. Pascal Laugier s nebývalým citem pro detail zkomponoval oratorium bolesti, nesmírně sugestivní brutality a neočekávaného sadismu. Proti tělu, duši, myšlenkám. S nebývalou otevřeností a uvěřitelností, přesně na samý pokraj všeobecně přijímaného vkusu. S takovou intenzitou, že Vás to donutí zamyslet se, jestli za to utrpení ta pointa opravdu stojí. Jednoznačným kladem mučedníků je ta zmíněná SUGESCE, která povznáší atmosféru do roviny nadmíru osobní. Tak prostupující, že mnohdy nevíte, zda-li jsou mučedníky postavy v obraze a nebo Vy, když ten obraz sledujete. Velmi povedené jsou i úvodní titulky, entrée formou promítání skličujících vzpomínek z klasické šestnáctkové kamery. Naopak jistým mínusem je závěrečná pasáž, která pro svou vykonstruovanost zavdává ku podezření ze stereotypu. Avšak i ten souběh náboženských klišé filmu příliš ze zvrhlé působivosti neubírá. Je tak víc než pravděpodobné, že si odsud odnesete podivně nepřijemný pocit (ať už z jekéhokoliv důvodu). Takže ty zvěsti o jisté kultovnosti nejsou zas tak úplnou nadsázkou (alespoň pro mě). Bolest je vždy silnější, když nad ní nepřemýšlíte, ale když jí podléháte... MUSIC: Hudební doprovod z (patrně bratrské) dílny Alex Cortés & Willie Cortés (doposud dělali pouze na soundtracku k úletu Eden Log - jeskyně smrti (2007)) jednoznačně patří k přednostem filmu. Emocionálně působivá, sžíravě dýchavičná akustika klavíru a kytary, sladce zoufalé, smutné aranžé versus klaustrofóbní temné motivy. Klobouk dolů. RATING: atmosféra: 9/10, realizace: 7/10, originalita: 6/10, obsazení: 7/10, hudba: 9/10, vizuál: 8/10, [final rate: 75%] (21.07.2009)

Vrcholně nepříjemný zážitek. Musel jsem dělat pauzy a rozdýchávat to. Takový nápor však musím náležitě ocenit, navíc se mi líbila snaha o morálně-kulturní podtext, i když si nejsem tak uplně jistý, zda se záměr zdařil. Pochvalu zasouží krásné hlavní hrdinky... HUDBA: Alex Cortés, Willie Cortés - chvílema to znělo jako slušný post-rock. Líbilo. (09.04.2009)

Mučedníci se pro mě zařadili mezi nejlepší horory poslední doby. Nebudu zde spoilerovat, ale zhruba po 45 minutách děje nastává fakt brutální mazec, alespoň mě to kompletně dostalo. Nalezení té zbědované dívky mi vehnalo i slzy do očí. Poslední půlhodinka jede v podstatě v jednom rutinním a neměnném "programu." Už jsem jen čekala, jestli konec přinese ještě nějaký zvrat, nebo jiné "šokující" odhalení. Poslední "akt", jehož se na nebohé hrdince dopustí, je skutečně síla. Myslím, že i samotný vládce pekel, Hellraiser, by byl potěšen takovou krutostí a lidským utrpením. Aneb, jak pravil: "Your suffering will be legendary, even in Hell." (17.08.2014)