Mučedníci

Z technickej stránky výborne, dramaturgia /koncepcia príbehu/ veľmi presná, vždy keď prichádza nasýtenie určitým žánrom, prejde sa plynulo do ďalšieho, ktorý spätne v sfére logiky a rozumového myslenia opodstatňuje existenciu predchodzieho. Inšpiratívna je aj komplexnosť, akou film rekapituluje hororové subžánre a ich vývoj za posledné obdobie - od duchárskych tmavých dlhovlások z Ázie /často fyzicky zdeformované, ktoré do všeobecnej popularity prišli s japonským Ringu od H. Nakatu v 1998/ až po opačný protipól - snaha o realizmus - zaklieštená tak v príbehu ako i vyobrazení násilia a v neposlednom rade aj presvedčivý prerod diváckej zainteresovanosti - od počiatočného chladného pohľadu pozorovateľa zvonka až ku vnútornému spoluprežitiu s hrdinom /hrdinkou/. Problém a dosť podstatný mám so záverom - jeho nejednoznačnosťou. Nie preto, že by to bolo nepochopiteľné a ja by som pociťoval potrebu sa detinsky tvrdohlavo dožadovať jasného záveru s pozície dieťaťa, ktoré musí byť za ručicku vedené režisérom až ku koncu, ale preto, že režisér tou nejednoznačnosťou dáva určitej skupine "pozitívne naladených" divákov priestor naďalej snívať istý, takmer dvetisíc rokov starý a ľudstvom tak chcený "chlácholivý" blud... . (07.03.2009)

Jako malá jsem absolutně nechápala potravní řetěžec.. byla jsem hloupá malá holka a byla jsem absolutně proti heslu: „Silnější přežije!“ a nelíbilo se mi, jak je příroda zařízena.. „ubližovat“ „vraždit“ a „jíst“.. hnusilo se mi to.. odsuzovala jsem Pána zvířat.. bohužel netrvalo dlouho a zjistila jsem, že na vrcholu potravního řetězce jsem my.. LIDI.. a co je horší?? Jsme jako druh nejkrutější na světě.. co máme víc než zvířata?? Rozum.. zvědavost.. chtíč.. chceme poznávat.. ať už to stojí cokoliv.. ale co se v tomhle filmu snažili poznat.. co jiného říct než: „Proč??“ tohle už bohužel s potravním řetězcem nemělo nic společného.. ani okrajově.. tohle bylo právě to, co nás tak odlišuje :( dříve bych tyto lidi nazvala zvířaty, to bych ale zvířata urazila, monstra?? ať už tohle slovo vymyslel kdokoliv, určitě by je taky takto nenazval.. Tak jak je mám nazvat?? to nejde.. na ně se snad nadávka ještě nevymyslila.. ABSOLUTNĚ mě tento film odrovnal.. nevím co si mám myslet,.. nevím jestli to mám zkritizovat.. nevím jestli vychválit.. nevím nevím nevím.. jedině doporučit, aby jste si udělali vlastní obrázek (15.08.2009)

Nádhera! Martyrs je dalším důkazem toho, že francouzi dlí na samé špičce moderního horroru. Pascal předvádí neuvěřitelný atmosférický koncert syrového násilí v první půli a v té druhé vás rozseká intenzivním trýzněním a čirou agónií. Všechno má svůj řád, poctivou konstrukci a finální pointa vás doslova přitluče k židli. Ještě chvíli po závěrečných titulcích ´sem nebyl schopný odtrhnout oči z plátna. Martyrs nabízejí jedinečný zážitek, čímž se u mě katapultovali na post nejlepšího horroru za poslední dvě desetiletí. Za pár roků na ně budeme vzpomínat stejně silně a s chutí, jako dnes na Texas Chain Saw Massacre a podobné žánrové klasiky. (11.02.2009)

V třicáté minutě se divím, co na téhle obyčejné historce všichni mají. V šedesáté minutě začnu obdivovat masky a nepředvídatelný scénář. V sedmdesáté minutě ve mně začne hlodat. V devadesáté minutě sedím jako zasažená bleskem. Půl hodinu po skončení deprimovaně čumím do zdi. Hodinu po skončení se vzdávám, přiznávám, že něco takového jsem ještě v životě neviděla a jdu si to pustit znovu. Brilantní kus filmařiny. (06.03.2009)

Maskovat absolutně dementní scénář pod litry krve a náboženskými kecy takovýmhle způsobem, to se jen tak nevidí. Hlavní hrdinky = blbky na entou. Režie = šeď a nuda. Příběh = o hovnu. Pozitiva? Hudba. Celkově = Brutální verze toho, jak kočička a pejsek vařily, vařily a vařili, až uvařili navoněnou sračku. (19.11.2009)