JCVD

Nejlepší film Jean-Claude Van Damma:) Naprostý unikát, který nemám s čím srovnat. Skvělé jak pro fanoušky JCVD, tak pro jeho odpůrce. Neuvěřitelné, jak jeden film dokáže změnit pohled na člověka... PS: Když běžej závěrečné titulky, tak zní Modern Love od Davida Bowieho, ačkoliv teda ne v jeho podání. (18.02.2009)

Bankovní část sice krutě nudná, ale trefné takřka až satirické fragmenty z filmového zákulisí to plně vynahrazují. Ovšem ono to stejně celé stojí na jediném. Van Dammovi, který si tímhle vystavěl platinový piedestal v nadživotní velikosti a pak se na něj ještě hrdě postavil. Právem. Vyprat si své špinavé prádlo vyhaslé hvězdy takhle na veřejnosti skrze "pseudo filmovou reality show", to asi chtělo více odvahy než kolik koluje vtipů (či pravd?) o Chucku Norrisovi. Tak Jean-Claude, cos chtěl si nám řekl a teď hybaj zpátky do Bulharska natáčet další flák o nezastavitelném nukleárním vlaku. I když, pokud v tom byla aspoň špetka upřímnosti, tak bys měl spíše pověsit aktivní kariéru kopálisty na hřebík a zkusit to v jiné herecké poloze. Evidentně na to máš, ten uslzený monolog bych ti sežral i s brokolicí. A tu normálně nemůžu ani cítit, natož pozřít. (09.12.2008)

Doba evidentně přeje návratům starých známých béčkařů. A tak to po Slyově combu zkusil také Van Damme a také neméně úspěšně. Jeho J.C.V.D. je totiž plný rýpanců do kariéry jeho a také jiných akčních borců. Zároveň ale také jeho osobní výpovědí, o tom že to také neměl dvakrát lehký. A překvapivě to obojí velice funguje, hlavně díky Van Dammovi, který dokázal, že za těmi všemi svaly se přece skrývá nějaký ten herecký talent a hlavně ten jeho monolog to plně dokazuje. A ani ta zápletka okolo přepadení nebyla špatná a i když jela podle osvědčených kolejí, tak to bylo chvilkama hodně napínavé. Zkrátka Jean-Claude mi udělal aspoň pro jednou za dlouhou dobu radost a i kdyby se zase vrátil zpět ke své béčkařině, tak už se na něj zlobit nebudu, protože svůj dluh už mi splatil. Teď už jenom zbývá, aby Chuck Norris natočil komedii o svých vtipech a Seagal se přihlásil do Jste to co jíte, a budu ze starou akční gardou spokojenej. (13.12.2008)

JCVD uzavírá první dekádu nového tisíciletí ve velkém stylu. I když si poklonu zaslouží i pánové za kamerou, věnuju následující řádky výhradně téhle akční ikoně. Pár let zpátky by si totiž na belgického atleta asi nikdo dvakrát nevsadil, ale filmový svět je nevyzpytatelný a Van Damme vrací úder všem těm, kteří jej odepisovali a bavili se nad jeho úpadkem a vykřesává úsměv na tváři těm, kteří na něm a jeho heroickém projevu vyrostli. Jednoznačně klobouk dolů. Každý se s odklonem slávy vyrovnává jinak, každopádně tohle je nepřekvapivější film roku. Stejně jako Sylvester Stallone v šestém pokračování Rockyho se i Van Damme s odzbrojující pokorou vrhá vstříc divákům. A tváří v tvář glosuje svoje největší průšvihy. Nebojí se mluvit o drogách nebo o natáčení mizerných filmů ve východoevropských produkcích. Nemine ho ani soud o opatrovnictví svých dětí nebo si píchne do akčního konkurenta Stevena Seagala, který dostal u producentů přednost, protože shodil svůj pověstný cop. Jenže zatímco Seagalova kariéra začala raketově roku 1988, tak stejně rychle v polovině 90. let utichla. A někdejší hvězda se dlouhé roky jen nedůstojně zaprodává neschopným producentským živlům. Vedle něho Van Damme měl nejhorší období na přelomu tisíciletí, pokašlávání diváků bylo stále více evidentní, a belgický playboy se už nahoru nevysápal, i když si v poslední době nevede až tak úplně zle (alespoň není jako Seagal k smíchu). JCVD, vyprávěný z různých úhlů pohledu, se po právu řadí mezi jeho nejlepší snímky, i když je naprosto jiný, než celé ty dlouhé roky točil. Hned úvodní sekvence je smutným konstatováním jeho úpadku. Mladý čínský režisér ho během natáčení hrubě přehlíží, unavený a otrávený herec tak přijíždí do rodné země (výborná, prý improvizovaná scéna z taxíku) a jeho první kroky vedou na poštu. Jenže právě tu si vybrali i zcela jiní klienti, a Jean-Claudův život se obrátil naruby. Za přepážkou se kromě rozpačité úřednice skrývají i tři lupiči, kteří slavného herce strčí mezi ostatní rukojmí. Shodou náhod a několika policejních imbecilů je právě zoufalý Van Damme považovaný za pachatele loupežného přepadení. Ideální chvíle pro média a stovky jeho zarytých fanoušků.. Výborný sebeironický nadhled je tím nejlepším, co JCVD nabízí. Protože nějaké přepadení pošty je tu úplně na vedlejší koleji. Akční ikona do projektu vložila srdce, navíc OPRAVDU velmi slušně hraje a ještě stíhá na požádání odkopávat cigáro od pusy. Diváka pak do kolen dostane několikaminutový plačtivý monolog plný jeho životních pádů. Van Damme z ničeho nic vystoupá „vzhůru do nebes“ a začne vzpomínat. Hlavně na to zlé.. Tohle zúčtování s temnými léty je upřímné a dojemné, škoda jen, že nemůže zaručit absenci dalších takových období. Jean-Claude, my jsme nezapomněli. Výborná nostalgická záležitost!! (07.04.2010)

Jean Claude v pro něj hodně netypické roli. Ke svému filmovému obrození došel po trochu jiné cestičce, než třeba jeho kolega z branže Sylvester Stallone. Neskládá protivníky na potkání otočkami a roznožkami, ale v zajímavě podané situaci si spíše vtipně utahuje z akčních bijců 90. let a hlavně sám ze sebe. Neváhá zabrousit i do svých osobních problémů a vrcholem snímku je několikaminutový životopisný souhrn v jednom nepřerušeném záběru, ve kterém mě Van Damme dostal svým hereckým projevem. A tento fakt můžeme brát jako další velkou odlišnost od Belgičanových předchozích počinů - on zde doopravdy hraje! Film, jehož značná část je vyprávěna ze dvou perspektiv, kazí jenom občasné nudnější pasáže uvnitř pošty... Pod čarou: 1/ Van Dammova boule zraje a momentálně vstupuje do místnosti o 5 vteřin dříve než sám Van Damme. 2/ El Mechri, tady S.S., teď jsem dokoukal J.C.V.D. a jsem z toho K.O. Natočíme spolu S.S., prosím prosím?? (doufám, že tenhle hovor opravdu proběhne). (27.12.2008)