JCVD

JCVD je trochu něco jiného, než na co jsme byli všichni zvyklí z Jean-Claudovy filmografie. Není tu za superhrdinu, stane se dokonce "obětí" zločinu, což je zajímavá myšlenka a je i dobře pojatá. Nečekejte žádné "rubání" zlých hochů, svalovce typu Chong-Li, ani roznožky, při nichž mrazí v zádech (a nejen tam). Tento snímek má poměrně komorní a melancholickou atmosféru, která se nejvíce projevuje v záběrech do soudní síně a při krátkém sebevyznání Van Damma, jenž má něco do sebe. Byl jsem spokojen, takže 4* dávám jako maximum, a doufám, že to není poslední jeho film, který stojí za doporučení druhým a má červenou barvu. (25.08.2010)

Van Dammeho najlepsia postava v jeho doterajsej kariere - dobre napisana a prijemne prekvapivo i zahrana. V postave sameho seba (dalsi z filmov, ktory mixuje realitu s fikciou) zuzitkoval prilezitost predviest, ze praca s charakterom postavy nie je v jeho ponimani len o roznom tempe davkovania a razancii roznoziek a uderov. Zaroven v imho najlepsej scene filmu poskytuje osobnu spoved mapujucu jeho zivot a karieru, odpichujuc sa od afer, ktoreho ho "preslavili" mimo ramec jeho filmov a vzdialene tak trefne tematizuje i ironizuje aj osud akcnych martial-art stars z dekad 80´s. Samozrejme, pocas filmu pridu k slovu i jeho svaly a to nielen v uvodnej, niekolko minutovej scene na jeden zaber. Reziser celkovo poskytuje divakovi viacero vyborne skomponovanych scen nasnimanych v spinavo zrnitych obrazoch, kde akcia v ramci zaberu nejde na ukor jeho prehladnosti. Snad iba ten dvojpohlad na jednu z klucovych udalosti v 1/3 filmu mi pride zbytocny, pretoze s ohladom na hlavu postavu do pribehu neprinasa ziadne pnutie. PS: Film ma vyborny soundtrack (napr.skladby None of us are free, Modern Love) (11.10.2008)

Herecky možná nejlepší film Jean Claude Van Dammea, ale co? To mám být nějak šťastný? Tenhle kluk se nenarodil, aby předstíral, že mu je 60sát, nedokáže chodit, neměl v životě štěstí a nemá na účtě ani korunu. Tenhle člověk tu vždycky byl jen proto, aby mlátil jiné lidi v jednoduchých filmech. Takhle to přeci dělal už Bruce Lee, tak proč by nemohl i JCVD? Mohl a taky to stále dělá, jen asi chtěl jednou být na nějakém festivale a projít se po červeném koberci. Já mu to přeji, ale přesto... Tohle není ten, kterého jsem v dětství tak rád sledoval jak se učí bojové umění v bazénku a chytá se zavázanýma očima cokoliv mu jeho mistr hodí. JCVD je umělecký film, který se v určitých chvílích dostává do sebeparodie, která mi tolik nesedla. Třeba scéna na poště, kde se JCVD zpovídá, mi připomněla 25. hodinu a upřímného Edwarda Nortona v jeho zpovědi do kamery. Filmu nelze upřít snaha u myšlenka, kde třeba "jak by to mohlo být" v závěru působí skvěle, ale jiné zase působí podivně. Milovníci JCVD si budou pouštět dokonce života prvních pár minut tohoto filmu, v kterých je to právě on ve své snad nejdelší akční scéně v životě. A že mu to sakra jde... a doufám, že ještě půjde, protože JCVD není film, na který čekám celou jeho kariéru. (31.12.2008)

Film s Van Dammem, tentokrát jako dovoz z Belgie. Podle mě jde o unikátní film, protože myslím, že něco podobného ještě nikdy nikdo nenatočil. Takováhle samozpověd s příběhem je perfektní nápad. Sice by se tam dalo leccos vypilovat, ale tenhle film není určen snad ani těm fandům. Tenhle film si Van Damme udělal pro sebe. Samozřejmě, že ti fandové si to užijou ze všech nejvíc. (28.12.2008)

Když jsem se po zhlédnutí filmu rozhlížel kolem na CSFD, zjevně mi asi něco unikalo a tak jsem si toto dílo musel pustit ještě jednou, abych jej náležitě vstřebal. J.C.V.D. rozhodně není špatným filmem, jen je úplně jiný, než je hercova dosavadní pouť, jak ji známe. Na rozdíl od těch ostatních, většinou velice průměrných i horších případů jeho hvězdné kariéry, zde se jedná o značný pokrok, dalo by se říct i malý zázrak. Píše se rok 2008, video béčka 90. let jsou již historií a neohrožený bijec se vrací na filmová plátna, jak jej dosud neznáme. Naposledy jsem jej viděl hrát ve filmu In Hell z roku 2003, znovu se s ním setkávám tedy až po více jak 5 letech, ale jsem přesvědčen, že mi za tu dobu stejně nic neuniklo :-). J.C.V.D. je jakýmsi návratem či ještě lépe znovuoživením "legendy". Kladem je bezesporu i kamera, zrnitý filtr, temná atmosféra a melancholické pojetí celého snímku. Již nyní budeme na konci filmu na Van Damma jistě vzpomínat v trochu jiném světle a čtvrtou hvězdu dávám právě za osobnost samotnou. Když se na tohoto "staříka" podívám a vidím, čím si za svůj život prošel, vidím změnu a někoho jiného. Je rozvážnější, moudřejší, jeho vrásky tíží pět rozvodů, soudní spor o opatrovnictví dcery a v neposlední řadě i vyléčená závislost na drogách. Jedna věc se ale od roku 1988 a snímku Bloodsport nezměnila, JCVD stále bojuje, dnes však již ne se svými protivníky, ale se svou profesní kariérou. Kdo ví, možná že na stará kolena ještě zamíří vzhůru k filmovému nebi. Jedno však vím jistě, tohle je dílo o jedné z nejznámějších osobnosté filmové scény let devadesátých, která sice už dávno vyhasla, ale její osud je stále ve hvězdách. (7/10) (18.12.2008)