JCVD

Rozhodně sem viděl zábavnější filmy s Van Dammem(i když scénka u soudu nebo rozhovor o Stevenu Seagalovi jsou teda děsná prdel), ale určitě ne takový, ve kterých by hrál líp. Začáteční natáčecí akcička je jen takovej akční bonus, jinak je to spíš komediální drama, ve kterým se Jean-Claude Van Damme herecky překonává a zmlátí tam všehovšudy asi jen jednoho člověka, což je takřka neuvěřitelný. Za zmínku taky stojí zajímavě poskládanej příběh, kdy se například jedna scéna odehraje dvakrát a pokaždý z jinýho pohledu nebo se příběh dovysvětluje flashbackama, který pak pokračujou až do současnosti (15.12.2008)

Bohužel nesdílím pozitivní pohled na tenhle snímek, který měl být jakýmsi průnikem Jeana-Clauda Van Damma z béčkových vod do teritoria seriózní kinematografie. Nikdy jsem nebyl jeho fanouškem a ani v dobách jeho největší slávy jsem neviděl víc než tři čtyři jeho největší hity. Tím méně je mi známá jeho filmografie z doby úpadku kariéry. Jsem nicméně ochoten věřit, že jde pravděpodobně o jeho nejlepší herecký výkon a nemůžu přehlédnout snahu, s jakou se pokusil uniknout ze své škatulky. Potíž je v tom, že té snahy bylo moc a ta, jak známo, snadno přechází v křeč. Tohle totiž měla být stylová čistá komedie, nikoliv slepenec stylů, kde převažuje pokus o thriller. Úvodní titulková sekvence je totiž výborná, Van Damme se v ní evidentně nebere vážně a stejně tak nebere vážně žánr, ve kterém je jako doma, a ta nadsázka má docela švih. Jenže pak zvážní, místy sází na sentiment a oprašuje svůj status hvězdy. Kombinace žánrů sice někdy fungují, ale obecně je daleko jednodušší natočit čistou žánrovku než žánrového křížence. A tady se to podle mě nepovedlo. Na tom snímku je cenný nápad, se kterým se ale náležitě nepracuje. Kdyby se Van Damme dal cestou např. francouzské komedie Prachy v prachu, mohlo to dopadnout výborně jako poctivá komediální zábava. Ten pokus o artový přesah zkrátka Van Damme nezvládl. Snad je to i tím, že do toho nejspíš hodně kecal a přitom neměl špičkového režiséra, který by šel tvrdohlavě za vlastní vizí a hvězdu ukáznil. Celkový dojem: 45 %. (09.02.2014)

„Nebyť Teba, John Woo by doteraz točil holuby v Hongkongu.“ Úprimne dojemná a zároveň vtipná spoveď „Je to pre mňa dosť ťažké urobiť to v jednom zábere. Viete, je mi 47...“, kedysi idola mládeže dnes upadajúceho herca, ktorému úlohy kradne Steven Seagal „Dostal tú úlohu Steven. Sľúbil, že si ustrihne cop.“ I keď si myslíte že to je nadutý somár, pozrite si to a možno aj vás príjemne prekvapí svojím najlepším výkonom aký kedy podal v dokonalom „Fuck You Hollywood“ filme. (17.12.2008)

Když jsem se po zhlédnutí filmu rozhlížel kolem na CSFD, zjevně mi asi něco unikalo a tak jsem si toto dílo musel pustit ještě jednou, abych jej náležitě vstřebal. J.C.V.D. rozhodně není špatným filmem, jen je úplně jiný, než je hercova dosavadní pouť, jak ji známe. Na rozdíl od těch ostatních, většinou velice průměrných i horších případů jeho hvězdné kariéry, zde se jedná o značný pokrok, dalo by se říct i malý zázrak. Píše se rok 2008, video béčka 90. let jsou již historií a neohrožený bijec se vrací na filmová plátna, jak jej dosud neznáme. Naposledy jsem jej viděl hrát ve filmu In Hell z roku 2003, znovu se s ním setkávám tedy až po více jak 5 letech, ale jsem přesvědčen, že mi za tu dobu stejně nic neuniklo :-). J.C.V.D. je jakýmsi návratem či ještě lépe znovuoživením "legendy". Kladem je bezesporu i kamera, zrnitý filtr, temná atmosféra a melancholické pojetí celého snímku. Již nyní budeme na konci filmu na Van Damma jistě vzpomínat v trochu jiném světle a čtvrtou hvězdu dávám právě za osobnost samotnou. Když se na tohoto "staříka" podívám a vidím, čím si za svůj život prošel, vidím změnu a někoho jiného. Je rozvážnější, moudřejší, jeho vrásky tíží pět rozvodů, soudní spor o opatrovnictví dcery a v neposlední řadě i vyléčená závislost na drogách. Jedna věc se ale od roku 1988 a snímku Bloodsport nezměnila, JCVD stále bojuje, dnes však již ne se svými protivníky, ale se svou profesní kariérou. Kdo ví, možná že na stará kolena ještě zamíří vzhůru k filmovému nebi. Jedno však vím jistě, tohle je dílo o jedné z nejznámějších osobnosté filmové scény let devadesátých, která sice už dávno vyhasla, ale její osud je stále ve hvězdách. (7/10) (18.12.2008)

Na úvod musím konstatovat, že jsem doposud žádný jiný film s Van Dammem nedodíval do konce (a taky nehodnotil), a to prostě a jednoduše proto, že mi přišly příliš hloupé a nezáživné. Vzhledem k tématu JCVD však vzrostlo moje očekávání a výsledek ho možná i předčil. Přestože nemám tolik znalostí ohledně akčních filmů, abych dokázal pobrat těch několik narážek na hercovu filmovou kariéru, snímek jsem si velmi užil i bez toho. Tohle dílo je totiž pojato velmi střízlivě, sebeironicky, s nadhledem a krom asi 2 scén (mluvící mrtvola a hrdina zpovídající se mimo prostor) naprosto realisticky. Dokonce i úvodní akční sekvence, kde znavený Van Damme musí vyřídit tucet soupeřů a jde vidět, že toho má opravdu plné zuby (a navíc znechucený špatně udělaným filmem), je výborná a vcelku mě i pobavila. Jistě, těch vtipných míst (alespoň co jsem pobral) tam není tolik, ale vlastně mi tam ani nijak zvlášť nechyběly, bral jsem to spíš jako takové hořké drama než komedii. A stárnoucí, obyčejný, nenamachrovaný, obětavý, dokonce bojácný (!) a v osobním i profesním životě potápějící se Van Damme, mi přišel jednoduše strašně moc sympatický a v této herecké poloze jsem si ho opravdu užíval a fandil mu. Jen ten konec filmu (rozsudek) mi přišel jako pěkná blbost (a co svědci?) a trochu zkalil jinak veskrze pozitivní dojem z JCVD. Nenapadlo by mě, že tahle chvíle někdy nastane, ale (tomuto) filmu s Van Dammem dávám silné 4*, a to rád a z přesvědčení. „Běž mi sehnat megafon. No ten, jak ho používají ve filmech. No jak se jím křičí na veřejnosti.“ (12.05.2013)