JCVD

Takové Psí (od)poledne bez Al Pacina, ale s Van Dammem, který se tímhle filmem určitě na herecký piedestal nevrátí, protože na něj nikdy nebyl, ale jako comeback určitě dobrý. Pokud to ovšem měl být comeback, a ne jenom filmová zpověď, u které jsem se fakt dobře bavil! Nevím, kdo dostal ten geniální nápad, udělat sebe reflexivní a hlavně trefně vtipný film s hvězdou béček a céček osmdesátých, ale hlavně devadesátých let, ale určitě mu za to děkuji! Tři věci – Van Damme hraje snad poprvé normálního smrtelníka (i nad tím by se dalo polemizovat :-), hraje mu do toho James Blunt (pokud to byl on) a na tu třetí věc přijdete doufám sami! __ Podle filmografie ještě úplně kariéru na hřebík nepověsí, čeká ho další Univerzální voják (no to snad ne!), a potom si to rozdá někde v Bangkoku, ale tímhle měl skončit. __ Tak nějak přemýšlím, že si asi najdu něco nového s touhle Belgickou ikonou a pustím! Sice teď už mu to nebude tak žrát a už určitě nebudu chtít nosit vlasy jako on, jako před deseti lety, ale i tak mu fandím :-) __ Nejsou to čtyři jasný, ale dám je! (12.12.2008)

Nepatřím mezi fanoušky hrajících svalovců, jméno Jean-Claude Van Damme je mi sice známé, ale žádný jeho film jsem neviděla. I tak mi samozřejmě bylo jasné, že patří už pěknou řádku let do videopůjčoven. JCVD je ovšem zásah do černého! Náhoda nebo prozření dané přibývajícím věkem? Těžko říct... Přesto klobouk dolů. Jediné, co mi vadilo, byla výtvarná stylizace - na tak ostré, převážně bíle laděné, barvy se hodinu a půl docela špatně kouká a dost z toho bolí oči (ale to jen technická na okraj.) (18.05.2009)

Toto zhodnocení tentokrát vezmu trochu netradičně, takže: proč nedat JCVD čtyři hvězdičky? 1) Skvělý výkon. Jean-Claude je, jak dokazuje v tomto dramatu, nejen špičkový karatista, ale i skvělý dramatický herec. Jeho výrazy a prokousávání se dějem byla radost sledovat. 2) FILTRY! Mám je prostě rád, a tento film jimi rozhodně nešetří, ba naopak. Režisér se evidentně nerad dívá barevné realitě do očí :-). 3) Skvělý výběr ostatních herců, aneb oceňuji řádně slizkého, úchylného, nervózního a rádobytvrďáckého vůdce neohrabané bandy lupičů, stejně jako "největšího fandu Van Damma", který dost připomíná Belmonda. 4) Bezvadná zpověď. Podobný nápad tu sice již byl ve 25. hodině, nicméně v tomto případě se hrálo na dojemnější notu a navíc tady nakopávač béčkových zadků řekl něco, co mi nesjpíše utkví v paměti napořád. 5) Vzato kolem dokola, belgická star nám v prvotřídním napínavém dramatu s perfektní stylizací předvedla, že umí nejenom štípat lebky, ale i dobře hrát. Jsem spokojen a dávám maximum. (07.06.2009)

Zpověď smutného karateklauna.. Vyzvracené kamerové filtry, nasvícení jak při termonukleárním výbuchu, až dojemná snaha o artový přesah či hloupá zápletka kolem přepadení pošty jsou tentokrát druhotné a prim hrají vyjmenovaná slova po P, která kopírují Jean-Clauedovu bohatou kariéru. Pytel (boxovací), Pysk (rozseknutý), Třpytit se a Pýcha jsou už jen stínem z minulosti, nyní je čas pro Klopýtat, Pykat a Zpytovat. Některé druhy sebereflexe však mohou snadno vyvolat i reflex dávivý - kamera suplující psychoterapeuta a hromádky popela na hlavě poté, co se člověk dobrovolně probudí z vlastního snu, totiž efekt pochopení, potažmo dojmutí, navozují jen ztěžka. Mám teď jen trochu obavy, aby Svaly z Belgie začas neudělaly tu poštu v rámci publicity doopravdy.. (14.05.2012)

Bohužel nesdílím pozitivní pohled na tenhle snímek, který měl být jakýmsi průnikem Jeana-Clauda Van Damma z béčkových vod do teritoria seriózní kinematografie. Nikdy jsem nebyl jeho fanouškem a ani v dobách jeho největší slávy jsem neviděl víc než tři čtyři jeho největší hity. Tím méně je mi známá jeho filmografie z doby úpadku kariéry. Jsem nicméně ochoten věřit, že jde pravděpodobně o jeho nejlepší herecký výkon a nemůžu přehlédnout snahu, s jakou se pokusil uniknout ze své škatulky. Potíž je v tom, že té snahy bylo moc a ta, jak známo, snadno přechází v křeč. Tohle totiž měla být stylová čistá komedie, nikoliv slepenec stylů, kde převažuje pokus o thriller. Úvodní titulková sekvence je totiž výborná, Van Damme se v ní evidentně nebere vážně a stejně tak nebere vážně žánr, ve kterém je jako doma, a ta nadsázka má docela švih. Jenže pak zvážní, místy sází na sentiment a oprašuje svůj status hvězdy. Kombinace žánrů sice někdy fungují, ale obecně je daleko jednodušší natočit čistou žánrovku než žánrového křížence. A tady se to podle mě nepovedlo. Na tom snímku je cenný nápad, se kterým se ale náležitě nepracuje. Kdyby se Van Damme dal cestou např. francouzské komedie Prachy v prachu, mohlo to dopadnout výborně jako poctivá komediální zábava. Ten pokus o artový přesah zkrátka Van Damme nezvládl. Snad je to i tím, že do toho nejspíš hodně kecal a přitom neměl špičkového režiséra, který by šel tvrdohlavě za vlastní vizí a hvězdu ukáznil. Celkový dojem: 45 %. (09.02.2014)