Kunsten at græde i kor
The Art of Crying
Umenie plakať
Režie:
Peter Schønau FogScénář:
Bo Hr. HansenKamera:
Harald Gunnar PaalgardHudba:
Karsten FundalHrají:
Jannik Lorenzen, Jesper Asholt, Julie Kolbeck, Hanne Hedelund, Gitte Siem Christensen, Rita Angela, Bjarne Henriksen, Laura Kamis Wrang (více)Obsahy(1)
Hrdinom príbehu o rodinných tabu, citovom vydieraní a pokrivenej láske rodičov a detí, je jedenásťročný Allan. Jeho otec, citovo labilný mliekár, po večeroch prepadá záchvatom plaču a sebaľútosti. Vtedy sa na gauči v obývačke vyhráža samovraždou. Mama tento scenár dobre pozná a chráni sa poriadnymi dávkami tabletiek na spanie. Allan sa však kvôli plaču milovaného otca trápi a má oňho obavy. Vie, že jediný, kto ho dokáže upokojiť, je staršia sestra Sanne, a tak ju zakaždým posiela stráviť noc „utešovaním“ otca. Keď mu Sanne jedného dňa odmietne poskytnúť pravidelnú dávku dcérskej „útechy“, musí Allan nájsť iný spôsob, ako zastaviť plač. Vie, že otec nachádza naplnenie v precítených rečiach, ktoré prednáša na miestnych pohreboch. Rozhodne sa mu zabezpečiť čo najviac smútočných príležitostí, avšak plán sa chlapcovi vymkne z rúk a udalosti naberú rýchly spád. Žiarlivý otec obviní priateľa Sanne zo sexuálneho obťažovania, dcéra sa pomstí podpálením babičkinho domu a skončí v psychiatrickej liečebni. Až keď sa Allan odhodlá zaujať jej miesto na gauči, pochopí, v čom spočíva „utešovanie“ otca a jeho detský pohľad na svet sa zrazu zmení. Film nakrútený podľa autobiografického románu Erlinga Jespena sa nepateticky a bez zľahčovania vyrovnáva s bolestným problémom zneužívania detí. Vďaka originálnemu rozprávačskému štýlu naivného i vynaliezavého chlapca, ktorý nechápe význam udalostí a preto o nich dokáže referovať s dojímavo jemným humorom, je film pôsobivou výpoveďou o citovej manipulácii a odvahe pozrieť sa pravde do očí. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (125)
Nevím, jak to "ti na Severu" dělají, ale jejich výplody mají nezaměnitelnou atmosféru. Témata, která si pro zpracování vybírají, by jiní evropští filmaři převedli na plátno v ponuré (mnohdy až depresivní) náladě, ovšem je-li v popisku uvedeno Dánsko, Island, Finsko či jiná skandinávská země, je to pro mě zárukou neobvyklé (snad i kontroverzní) podívané. Umění plakat není výjimkou - drsné téma "utěšování" pláčícího otce je zde zobrazeno z naivního pohledu jedenáctiletého Allana, který události doma vnímá svým "čistým" pohledem. Nechápe, proč matka nereaguje na otcův usedavý pláč a s pomocí prášků na spaní ulehá do postele. Nechápe, proč jeho starší sestra Sanne odmítá jít dolů na gauč utěšit otce, jak bývalo zvykem. Nechápe, proč je nejstarší bratr vůči otci odměřený a domů zavítá jen výjimečně. Vše kolem vnímá jako běžné události a chce svého otce zbavit pláče... za každou cenu. Stejně tak, jako si neuvědomuje následky "utěšování otce", neuvědomuje si ani následky svých činů, kdy se snaží "odstranit" všechny ty, kteří způsobují otci trápení. ___ Peter Schønau Fog připravil zajímavou podívanou na rodinné tabu skrze malého chlapce, takže i když je téma drsné, díky netradičnímu podání divák nepodléhá depresi, ale fascinovaně sleduje krutý svět nevinnýma očima. Rozhodně působivý snímek, na který jen tak nezapomenu. ()
To byla síla...Jaké pokřivené vztahy můžou ovládat jednu "běžnou spořádanou rodinku" .A jak jednoduše lze udělat z oběti sexuálního zneužívání blázna. Nakonec maminky jsou většinou svaté, vždyť ony "nikdy nic netuší ", jinak by musely řešit (a nakonec se špatné svědomí dá přebít alkoholem). Syn, který byl taky obětí, mě nejdřív připadal jak malá tatínkova zrůdná karikatura. Chtít ale na dětech jeho věku nějaký jejich vlastní názor a natož potom činy, je nereálné. Škoda, že trošku víc nerozvedli i tatínkovo dětství a rodinné vztahy, třeba byl taky obětí a kopíroval chování svého "tatínka". Naprosto šokující pro mě ale bylo předání zneužívané dcery do pěstounské péče ( tak to jí skutečně pomohli!). Nevím, v jaké míře dětem v současné době pomáhá, že se přeci jen téma zneužívání tak nedrží pod pokličkou jako to bylo dřív. ()
S Dánskou kinematografiou som až doteraz nemal tú česť. Stretnutie to bolo rozhodne zaujímavé. Art of crying mi schematicky pripomínalo britský štýl filmovania zameraný na všedný život jednej nevšednej rodinky. Otec, hlava rodiny trpí neustálymi depresiami a pokusmi o samovraždu, synček sa pokúsi vyplašiť babičku k smrti, dcérenka zapáli dom a musí robiť pobehlicu labilnému fotríkovi, ktorý synáčikovi vysvetľuje čo je to erekcia :-) Tematika, akokoľvek škandalózna sa môže zdať prekvapivo funguje a dodáva filmu realistický prvok. Spletitá pavučina rodinných peripetii a vzťahov ponúka nevšedný a zaujímavý divácky zážitok a taktiež zamyslenie sa nad tým, aký býva život niekedy krutý. Kvalitne natočená a emotívne pôsobivá dráma akých sa v dnešnej dobe točí čoraz menej čo je rozhodne škoda. ()
Chvílemi absurdní, chvílemi ironické dánské drama. Neboli přesně to, co od této kinematografie můžete čekat. Téma je však natolik závažné, že mi první polovinu snímku vrtalo hlavou, jestli není přeci jen lepší jít přímočařejší a syrovější cestou Honu. S odstupem jsem rád, že Umění plakat zvolilo trochu jiný směr a divák tak může na podobnou problematiku nahlížet z vícero filmových úhlů. Film nabízí vyjma drsného tématu také zajímavé kamerové snímání a skvělé herectví, bez kterého by šlo asi jen velmi těžko zobrazit něco tak zvráceného s podobnou intenzitou. 8/10 ()
Zajímavosti: Film musel být pro dánské diváky otitulkovaný. Byl totiž natočen v jižním Jutsku, pouhý kilometr od hranic s Německem, kde se mluví dialektem, který je pro Dány z jiných částí země téměř nesrozumitelný. [--] Děti, které ve filmu hrály, z této oblasti pocházejí, ale Jesper Asholt v roli otce si své repliky musel nejdříve naposlouchat a teprve pak se podle toho učit. [--] Režisér Peter Schønau Fog studoval v Praze na FAMU. [--] Umění plakat dostalo Cenu skandinávské rady (Nordic Council Prize) za nejlepší skandinávský film roku. ()
Galerie (19)
Zajímavosti (3)
- Peter Schonau Fog študoval profesiu filmového režiséra na pražskej FAMU a na Dánskej filmovej škole v Kodani. Jeho absolventský film Lille Mansk (Malý muž) získal desať medzinárodných cien. (PeterJon)
- Ačkoliv je film dánský, překvapivě musel být pro dánské diváky otitulkovaný. Byl totiž natočen v jižním Jutsku, pouhý kilometr od hranic s Německem, kde se mluví dialektem, který je pro Dány z jiných částí země téměř nesrozumitelný. Děti, které ve filmu hrály, z této oblasti pocházejí, ale Jesper Asholt v roli otce si své repliky musel nejdříve naposlouchat a teprve pak se podle toho učit. (PeterJon)
Reklama