Peklo s princeznou

Nebylo to úplně nejstrašnější...s přihlédnutím ke skutečnosti, jak tragické jsou pohádky posledních 20 let, tak z toho Peklo s princeznou vychází celkem dobře. Občas se mi to zdálo mírně překombinované. Klasická pohádkovská chyba: Veškeré zprávy tu král dostává ve formě svitku, což není historicky možné. Svitky se používaly pouze u papyru (v našem prostředí se vyskytuje velmi málo), avšak v těchto dobách se užíval už jen v papežské kanceláři. Králové a spol. používali pergamen, který se skládá a nestáčí! Papír se v českém prostředí objevuje až od 14. stol. (26.12.2010)

Překvapivě docela svěží záležitost se slušným komediálním timingem a výborným obsazením většiny rolí (akorát čertíky bych zastřelil). Šmídmajer si podobně jako Strach v Andělu páně čas od času neuhlídá vizuál, ale jinak lze mluvit o spokojenosti s filmem, který je spíše komedií, než pohádkou a který si dle mého více užijí odrostlejší, než děti. Silných 70%, kdo by byl řekl, že to napsal scenárista zhůvěřilosti Panic je nanic... (15.01.2009)

Koukám, že je tady nějak přeVoříškováno. Já měl vždycky radši vanilkovou a hlavně, mě nikdy holky, co měly hlas jak vyřvanej frajer po nonstop večírku, co vyhulil krabku cigaret a pokořil kartón lahváčů, dvakrát nebraly. To rohatá čertice Alžběta Stanková, je jiné kafe. Od ní bych si rozsvítit resp. doruda rozpálit vocas, narozdíl od samotného Lucifera, klidně nechal.... _ Pryč jsou doby, kdy pohádka musela mít v prvé řadě příběh? Pryč jsou doby, kdy pohádka obsahovala lehkost, nenucenost, humor? Pryč jsou doby, kdy byl Petr Nárožný rebel! Pryč jsou doby, kdy pohádku sledovala celá rodina a nebylo jim (za tvůrce) trapně? _Prvních pětačtyřicet minut naprosto unylých, zbytečně natahovaných (čert ví, co mě přimělo nepřepnout) a nutno podotknout, až na pár světlých záblesků v podobě všech výstupů již zmiňované Alžběty Stankové, která si mimochodem krade pohádku pro sebe, to ve zbylé části nebylo lepší...Vojtek působí jako špatnej vtip, Vydra to je nechtěná parodie (těžko říct na co), Pecha vypadá, že vysadil prášky resp. si odskočil z jiné pohádky a byť Martin Stránský má určité charisma, Karel Heřmánek to bylo jiné kafe resp. čaj! Zbytek (včetně Postráneckého, Táborského a spol.) tuctový, nevýrazný a nudný jako pohádka sama. Nutno podotknout, že na vině je spíše scénář, než herci samotní. Nechci samoúčelně kopat kolem sebe a plivat na tvůrce a rozhodně si nemyslím, že mám přehnané nároky, ale (rodinnou) pohádku si já představuju rozhodně jinak. Ke cti tvůrcům nutno dodat....alespoň samotný název nelhal. 35% (27.12.2014)

Tahle pohádka má v sobě náboj a není to jen tím, že nejvýraznějším zpestřením, jinak poslední dobou unylých pohádek, je sexy čertice Muribana v podání Alžbety Stankové. Ani ostatní herecké party nejsou k zahození a to navzdory tomu, že jsem dvojici Mádl-Voříšková moc nevěřil jejich zamilovanost a jejich postavy byly poměrně upozaděné. Tahle pohádka vlastně ani není klasickým soubojem dobra a zla, je to spíše veselá taškařice, která se ani nebere moc vážně a dokáže diváka bavit. Scény v pekle jsou skvostné, scény mimo něj už jsou horší, ale herci si nevedou špatně, nejlépe svou roli vystihuje Stanková, bavil mě i Blažek, na druhé straně Lucifer Martina Stránského nedosahuje takové démoničnosti, jaké by si zasloužil, ale dalo se to přežít, a navíc tahle pohádka je povedenější a sympatičtější, než některé Troškovy pohádkové opusy, ačkoliv je mírně přeplácaná a dějově neučesaná. (03.10.2009)

V tom pekle jsem jedno pozitivum našel - hudbu, jinak... Populární princátko Mádl má celou dobu nahozený výraz, na který vábí roštěnky u baru v klubu SaSaZu, princezna má hlas jak fanda Fenerbahce po derby s Galatasaray a někteří čerti z pekla, to je taky kapitola sama pro sebe. Vojtek vypadá jak zpěvák Army of Lovers, pitvořící se Vydra je ztělesněním trapnosti a Pán pekel je tak slaboučký, že by ho měl Heřmánkův Lucifer zlisovaného jak květinku v herbáři na stránce 1027 vlevo dole a vařil si z něj urologický čaj. Herci by se taky mohli naučit mluvit česky („zavři voči, vocasy svítěj“ - co to proboha je!?) a artikulovat (bylo rozumět jen hercům nad padesát, vyjma Pechy), ovšem v tom zakopaný Rex asi není. Česká pohádka je už řadu let šest stop pod zemí a jeden z házečů hlíny křestním jménem Zdenda má dokonce tolik drzosti, že na její hrob pravidelně nosí květy i chčije. Opravte mě, jestli se mýlím, ale pohádka by měla být pro všechny generace, takže doporučuji přestat se pitvořit, být poplatný mluvou a herectvím současné zrychleně žijící facebookové mládeži a hlavně přijít s příběhem, nenuceným humorem a opravdovou pohádkou poetikou. Vím, snadno se napíše, hůře udělá, ale já opravdu nemíním sledovat a následně hodnotit pohádku jen kvůli představě soulože se slečnou Voříškovou.. (02.01.2011)