Peklo s princeznou

Tak to vypadá, že zlatá éra českých pohádek je již nenávratně pryč. Arabela, Menšík, Kopecký, Filipovský a spousta dalších. Mádl se svým přitroublým výrazem a trotlovským mluveným projevem mi v roli prince absolutně neseděl. Princ má mluvit jako z pohádky a ne, jako kdyby se sem zatoulal z nějaké současné komedie pro mladé. Každou chvíli jsem čekala, kdy řekne něco jako "ty vole". Nejspíš si ho pořád budu pamatovat jako "toho" ze Snowboarďáků. Myslela jsem si, že by se mu měla dát šance, aby ukázal, že dokáže i něco jiného, než jen lovit holky a trousit hlášky. Tady to ale rozhodně neukázal. Voříšková je jako princezna skutečně spanilá, ovšem jako skvělá herečka mi nepřijde. Tuto hlavní hereckou dvojici chvílemi převyšovala skutečná esa, jako Miroslav Táborský, Petr Nárožný, Václav Vydra a také Martin Stránský, u něhož bych uvítala, kdybych ho jednou viděla v hlavní roli celovečerního filmu. Takže celkově průměrná, místy podprůměrná pohádka s moderním nátěrem. Celkový dojem nezachrání ani pár docela vtipných hlášek. "To je hůňka! Ocas má dneska každej vůl", "To je kůň." - Jsi bystrý", "Ježišmarja, tak řekni, jestli máš hlad." (12.03.2010)

Příběh buď vycucaný z rachitického hrudníčku princezny s nejhorším hlasem v našem hereckém rybníčku (i Žílu, tu starou krávu, vzala o dvě délky), nebo snad z hydrocefalické palice hobita Mádla, neuvěřitelná sračka. Tohle by mělo trvat do dvanácti minut, ani o vteřinu déle. Hvězdy dávám pouze za pár vtipných hlodů starých bardů a za porno vložku se svítícími huňkami, aneb čertovské masturbace a zasvěcení tak rohatých předpubescentů do tajů autoerotiky. Kecám, ještě za kostýmy a pekelnou LCD. Na druhou stranu, co čekat od scénáristy se jménem jak pro kokota a se zářnou kariérou z minulosti. Dokonalé peklo. P.S. catering / Petr Jákl, hehe. (27.12.2014)

Slovy Fandy Nováka od Růžku, je Peklo s princeznou sprostá vykrádačka několika starších pohádek. Řečí kultivovanější, tvůrci asi rádi koukali na českou pohádkovou klasiku a tu a tam si vhodné motivy, motívky přihřáli nově. Najdeme tu odkaz k Dívce na koštěti, S čerty nejsou žerty, Princi a Večernici, O zatoulané princezně a ještě hodně dalších. Taky se přiznám, že jsem po náročném dni zhruba v polovině usnul. Proto s hodnocením počkejme a zatím jen pár postřehů: Příšerná nepohádková hudba; půvabná princezna s kuřácky ohroublým hlasem, který Tereze projde na vinicích jižní Moravy nebo na raftech v peřejích ale nikoli už v pohádce; skvělý král v podání Nárožného (hraje tuhle pohádkovou postavu minimálně už od poloviny osmdesátých let - Co takhle svatba, princi?) a naopak mizerný Postráneckého (na krále se ani trochu nehodí). Po dokoukání je vhodné konstatovat, že po revoluci bylo natočeno i několik dost horších pohádek, že hudba se v závěru trochu zlepšila a že Betka Stanková jako téměř jediná zahrála nadstandard (u Nárožného jsme tomu zvyklí) a opravdu jediná z pekelných herců nepůsobila trapně. (16.09.2009)

Čím to, že za poslední roky nevznikla žádná pohádka, která by natáhla rok co rok diváky před televizi a získala si stejnou oblibu jako pohádky z 50. až 80. let minulého století? Že by se to mohlo změnit? Peklo s princeznou se třeba dílům par excellence S čerty nejsou žerty nebo Tři oříšky pro Popelku nemůže ani zdaleka přiblížit, i když s ohledem na aktuální stav pojmu „česká pohádka“ je to takové malé vítězství. Tvůrci se nebojí experimentovat, daří se jim to tak z půlky. Nepůjdu do detailů, nicméně ocením casting. Vedle osvědčených charakterů (Nárožný, Postránecký, Vydra, Táborský) je největší prostor věnovaný dvojici Mádl-Voříšková, kteří jsou momentálně v kurzu a nutno podotknout zaslouženě. Co se děje týče, občas je to mazec. Tvůrci jakoby netušili, zda ta či ona scéna má vyznít dramaticky nebo vtipně! Snaha přiblížit se publiku vícero generací je fajn, ale třeba kozy Terezy Voříškové mi už přišly navíc. Prostě, leccos funguje, ale leccos jen tak na půl plynu. Stejné resumé tak ode mě může očekávat i tým kolem zejména divadelníka a dokumentaristy Miloslava Šmídmajera, snaha zmodernizovat jeden skomírající žánr se ale cenní. (02.01.2011)

Princezna plavat umí, princ ne. Jako děti se pošťuchují, čímž vůči sobě získají nepřekonatelnou averzi, ač si kloudně nepamatují, kdo že to ten druhý je. Když se po letech poznají, sice se nepoznají, ve smyslu - nespojí si ksicht před sebou s ksichtem z těch dávno zajímavějšími zážitky v hlubinách paměti zasypaných vzpomínek, stejně jako že by jeden o druhém něco věděli, či spolu něco zažili, za to přes vzájemnou opět prvotní (není to nedostatek v mém počítání, nepoznali se, tedy před sebou měli neznámého člověka) averzi přijde láska jako páska. Princ bez jehly a nitě navleče korále z jeřabin, princezna by ho za to v tu ránu dovlekla k oltáři, ale zrovna do toho vlítne čert a byť nemá žádné hříchy, odnese si ji do pekla. To se nelíbí jeho snoubence, pročež zmíněná začne řádit jako čert. Luciferovi v důsledku všeho nastalého chaosu a pošťuchování zhase ocas, což je pro něj maximální potupa. Pak už, během pár minut, nastane svatba, před níž musí nastat nezbytné symbolické trucování princezny (obšlehnuto z Pyšné že jo? A to hádání drahého, byť tady princezny a ne milého je z ze Zatoulané princezny, no o co? A ten nedomrlý princ, kterému otec pořád chce dávat lekce je z Prince a Večernice, vsaďte boty). Samozřejmě, že vymyslet něco úplně nového na klasické motivy nejde, vždycky to bude něco připomínat, ale tedy je to převzaté poslepované opravdu divně. Něco se děje až v překotných závěrečných dvaceti minutách, což by bylo v pořádku, pokud by děj gradoval nějak smysluplně a ne k nepřehledné rvačce, zmatku, troše ženského křiku (z úst prince) a zdřevěnělému kováři. (06.12.2015)