Frankenweenie: Domácí mazlíček

I když nejsem přívržencem těchto poloanimáků, tak vizuální stránka tohoto, ať už chcete jakéhokoliv "steina", se mi líbila. Bohužel, znovu a opět narážím na styl Tima Burtona, který se mi né a né trefit do noty. Ale to je případ již jeho několika posledních, filmových kousků. Na to, jaký jsem cíťa, jsem ani slzu neuronil, no snad se TB ještě vzchopí a překvapí nás něčím svým! 40% (22.12.2012)

Budu se hodně opakovat, ale Frankenweenie je prostě stoprocentně typický Burton. Tento film se mi sice nelíbil tolik jako animačním zpracováním podobná Mrtvá nevěsta, ale rozhodně mě zaujal více než Temné stíny ze stejného roku. Dojemný příběh chlapce a jako psího miláčka, které nemohla ani Zubatá rozdělit, není vůbec nijak komplikovaný, ale potěší právě svou jednoduchostí. Černobílý vizuál perfektně podtrhuje ponuré vyznění filmu, které mám na Burtonových snímcích rád. Film je plný odkazů na Burtonovy i jiné snímky a nebýt toho příliš sentimentálního konce, tak by byl skoro dokonalý. Zkrátka film, který má ono typické burtonovské kouzlo, kterým se nechám rád pohltit. (13.03.2014)

Po mizériích typu Alenka a Dark Shadows je návrat k jistotě v podobě Frankenweenie příjemným překvapením. Jakožto milovník hororů se mě líbil jak příběh, tak ztvárnění. Tentokráte nemám výhrad. Prostě Burton jak jej mám rád a nevadí mě že se malinko vykrádá. Ostatně, který režisér to nedělá po 30 letech na scéně. (04.01.2013)

Tak a je to tady. Tim Burton natočil konečně nadprůměrný film! Tím myslím to že po roce 2000 točil průměrný filmy na který jsem si po chvilce ani nevzpoměl. Ale u tohohle díla jsem konečně cítil Burtonovynu. Hodně příjemná černá pohádka kterou ocení spíše starší publikum. Je zajímavé že v tomhle filmu nehrajou Depp a Carterová, a najednou je to hodně dobrý film. Plno odkazů na starší horory též dost potěší, a hudba je úžasná. Je tu sice pár prázdnějších scén ale to ani moc nevadí. (24.02.2013)

Oživování mrtvých domácích mazlíčků se vyplácí. Vyplatilo se v roce 1984, vyplatilo se i v roce 2012. Ještěže si Tim vzal poučení z mouder filmového pana učitele Rzykruskiho, který úspěšnost opakovaného vědeckého experimentu spatřuje v dostatečném množství investovaného "srdíčka". Ve Frankenweenie je ho i napodruhé dost na to, aby příběh o klukovi a nemrtvém hafíkovi bavil. Sice jen starou známou nostalgicko-infantilně-tributovou limčou, ale stejně jsem se po hoooooodně dlouhé době přistihl, že mám při všech těch chytráckých citacích starých hororů, sexy chraptění Winony, větrných mlýnech i řečech o vědě a lásce zase starý známý burton-knedlíček v krku. Škoda, že závěr trochu neobratně ulítne do monstr hororu a v celém filmu není snad jediná neočekávatelná věc, ale jinak jsem si to užil víc než cokoli od Karlíka dál. Nicméně nevím, jak se Burton hodlá dál vykrádat. Už totiž moc není kde brát. (04.12.2012)