Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Josef Douša (K. Roden) se vrací z první světové války s přáním po válečných útrapách prožít v poklidu spokojený život s mladou manželkou (L. Siposová) kdesi v zapomenutém kraji, v drážním domku u železniční trati. Sžívání dvojice je však při složitých psychických i fyzických problémech hrdiny (který načas ztrácí sluch) nesnadné… Jednoho dne Douša zabrání mladému muži skočit pod vlak. Zachráněný muž – hrobník Ferda (V. Jiráček) – se ovšem po incidentu zamiluje do Doušovy manželky. Ačkoliv se Doušovi sluch za určitý čas vrátí, předstírá i nadále svoji hluchotu, aby zjistil, co si o něm, i o tušeném vztahu jeho ženy k Ferdovi, lidé říkají za jeho zády. Ovšem pravda je nebezpečná zbraň… Román Josefa Kopty Hlídač č. 47 vznikl v roce 1926 a byl kritikou označen za jeho nejlepší dílo. Poprvé byl zfilmován už v roce 1937 režisérem J. Rovenským s J. Průchou v titulní roli. V roce 2008 vznikla v České televizi jeho nová filmová verze – tentokrát zpracoval předlohu zkušený televizní autor E. Verner, který ve svém textu vyzdvihl téma bolestného údělu člověka, jenž, ovlivněn a poznamenán hrůznými válečnými zážitky, doufá, že ve svém dalším životě najde díky lásce, přátelství, práci a rodinnému štěstí ztracenou rovnováhu. Filmový scénář režiséra F. Renče, na kterém spolupracoval se Z. Zelenkou, podtrhuje dramatičnost předlohy a posiluje i domýšlí osobní vazby všech hrdinů. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (595)

Ony 

všechny recenze uživatele

Miluji a vždycky jsem milovala tyhle postavy (ať už literární nebo filmové) indisponovaných mužů s pěknými manželkami. Bůhví, kde se ve mně ta empatie bere. Rozjezd Renčova Hlídače č. 47 zavání filmařským průšvihem. Věstí (v nejlepším případě) průměrné zpracování kvalitního námětu (Mám na mysli jen příběh samotný, protože Koptův román jsem zatím nečetla.) a neohrabané herecké výkony. Flashbacky s přejetou Františkou jsou zbytečné a kýčovité. Ale jak je postupně zaostřováno na protagonistu Josefa, tento rozpačitý úvod plynule přechází ve slušně zvládnuté drama. Když trochu zatnete zoubky, snad se smíříte i s otřesnou Siposovou. Naopak bezchybná je kreace Karla Rodena, takovou roli si zasloužil. Rozhodně potěší některé „malé“ momenty (např. opět můj oblíbený motiv zadnice). Můj výsledný dojem je rozhodně pozitivní, o něco lepší než v případě Rovenského verze z roku 1937, ale bohužel stejně musím přiznat, že jsem přimhouřila obě oči. Třeba se za dalších 70 let sejde o něco lepší ensemble, vyškrtne se Františka a vznikne dokonalý film. PS: Tak jsem si dodatečně přečetla předlohu a ajaj. Film má štěstí, že jsem ho viděla dřív. Jak se znám, teď bych těžko snášela, jak příběh a zásadní motivy zdeformoval. Někdy je to užitečná redukce děje, to beru. Ale úsměvné je, jak to, co jsou v knize klepy k pozvracení („za čtyrák písnička“), si scénář bere za vlastní. Dál má Kopta rozhodně plastičtější postavy a méně efektní (opravdu žádný western), zato jímavější konec. A Doušová je docela normální pani, tak nechápu proč z ní Rovenský tehdy udělal rozklepané hovádko a Renč teď takovou femme fatale. Takže pokud si chcete film užít, doporučuji rozhodně vidět před četbou. Pokud už jste četli, tak spánembohem no. ()

HoneyBunny 

všechny recenze uživatele

Příjemné překvapení. Ačkoli Renč nenabízí bůhvíjak režisérsky vyspělý film (copak neví, že voice-over by měl patřit vždy jen hlavní postavě? Copak neslyšel strojenost projevu Siposové a Jiráčka?), osvěžující je hlavně dramatický scénář, který se (stejně jako Roden) nepokouší o humorné odlehčení, typický to neduh českých filmů. Příběh je sice jednoduchý, ale osvěžující právě tou starosvětskostí - divák přímo cítí feeling Československa dvacátých let. A Roden si za nesměšně chlapskou a hlubokou postavu válečného veterána zaslouží minimálně nominaci na Českého lva. Zajímavost: Film už byl natočený jednou - ve třicátých letech, ve scénáři Otakara Vávry, který moc stál i o režii. Tenkrát ale ještě jeho jméno nemělo zvuk... ()

Reklama

Radek99 

všechny recenze uživatele

Tak Filip Renč přece jenom umí točit filmy... Psychologické rovině románu Josefa Kopty sice zůstal dosti co dlužen, ale svůj zploštělý románový ponor rozvrstvil v působivém příběhu vojenského vysloužilce Františka Douši, který je státem odměněn za své služby místem vechtra, železničního hlídače. Z filmu zcela nevymizel ani fakt, že autor románové předlohy byl významným představitelem legionářské literatury, flashbacky ozřejmující trauma první světové válka jsou podstatnými pilíři snímku. Stejně jako mrazivě zimní atmosféra evokující skrytou podstatu venkovského života, tolik odlišnou od Hálkovské idylky, vynikající klavírní hudební doprovod a herecký výkon Karla Rodena. Hlídač č. 47 je překvapivě dobrým a silným filmem, minimálně na poměry české polistopadové kinematografie...(coby remake původní filmové adaptace z roku 1937 nemohu hodnotit, protože jsem ji ještě neviděl) ()

swamp 

všechny recenze uživatele

Renč naprosto přestřelil, nedaří se mu vyvolávat jakékoliv emoce (ač se Roden, který je jediným světlým bodem filmu, snaží sebevíc), přestože by to hrozně chtěl. Nezajímavá kamera a hudba vše podráží, a tak tu zůstává opravdu jen postava Josefa, kolem které se točí zbylé postavičky (dobrá, ještě Dlouhý a Lichý stáli za to). ()

Frajer42 

všechny recenze uživatele

Karel Roden v roli docela sympatického hlídače jedné železniční zastávky. Není ovšem pouze hlídač. Je především takový správně poznamenaný válečný veterán, který zoufale hledá životní klid, který, jak se dá očekávat, nenachází. Zato však nachází kupu docela silně pokryteckých spoluobčanů. Ještě si zde svoji slizkou roli vychutnal Vladimír Dlouhý. Zbytek herců a hereček byl průšvih. Atmosféra je ve filmu moc pěkná. Těžko soudit, jak si Renč s námětem poradil, když jsem nečetl předlohu a ani neviděl starší filmovou adaptaci. Nicméně mohu říci, že se mi tahle Renčova adaptace docela zamlouvala. Nevím ovšem, jakou měrou to zapříčinil Roden a jakou měrou všichni a všechno ostatní. 3* ()

Galerie (46)

Zajímavosti (29)

  • Karel Roden jakožto válečný vysloužilec, jenž ztratil sluch, neměl k ruce žádného odborného poradce a ani se s nikým, kdo neslyší, neradil. (hippyman)
  • Záběry z městečka se natáčely v Zubrnici, konkrétně můžeme vidět náměstí, sochu sv. Jana Nepomuckého, místní kostel a hospodu. (ALchemik)
  • Horská železniční trat Chomutov–Vejprty, na níž stojí v kilometru 25,376 (úsek Křimov–Vejprty) vpravo při vjezdu do stanice Kovářská „Wächterhaus“ Josefa Doušy (Karel Roden), v roce 2022 oslavila 150 let od zahájení provozu. (Dymnik)

Reklama

Reklama