Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Josef Douša (K. Roden) se vrací z první světové války s přáním po válečných útrapách prožít v poklidu spokojený život s mladou manželkou (L. Siposová) kdesi v zapomenutém kraji, v drážním domku u železniční trati. Sžívání dvojice je však při složitých psychických i fyzických problémech hrdiny (který načas ztrácí sluch) nesnadné… Jednoho dne Douša zabrání mladému muži skočit pod vlak. Zachráněný muž – hrobník Ferda (V. Jiráček) – se ovšem po incidentu zamiluje do Doušovy manželky. Ačkoliv se Doušovi sluch za určitý čas vrátí, předstírá i nadále svoji hluchotu, aby zjistil, co si o něm, i o tušeném vztahu jeho ženy k Ferdovi, lidé říkají za jeho zády. Ovšem pravda je nebezpečná zbraň… Román Josefa Kopty Hlídač č. 47 vznikl v roce 1926 a byl kritikou označen za jeho nejlepší dílo. Poprvé byl zfilmován už v roce 1937 režisérem J. Rovenským s J. Průchou v titulní roli. V roce 2008 vznikla v České televizi jeho nová filmová verze – tentokrát zpracoval předlohu zkušený televizní autor E. Verner, který ve svém textu vyzdvihl téma bolestného údělu člověka, jenž, ovlivněn a poznamenán hrůznými válečnými zážitky, doufá, že ve svém dalším životě najde díky lásce, přátelství, práci a rodinnému štěstí ztracenou rovnováhu. Filmový scénář režiséra F. Renče, na kterém spolupracoval se Z. Zelenkou, podtrhuje dramatičnost předlohy a posiluje i domýšlí osobní vazby všech hrdinů. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (595)

tahit 

všechny recenze uživatele

U kanónu stál a pořád ládo ládo ládoval, ponuré zvonění bizarní postavy hned od začátku filmu působí stísněnou atmosférou a lesklé vodní krůpěje bičovali v nečase přijíždějícího vysloužilého vojáka z první světové války, který přichází se svou ženou na osamělou nádražní stanici číslo 47, obzvlášť vynikající jsou záběry přitažlivě krásné přírody Krušných hor. Jediná postava chtě nechtě, která mě zaujala a má tu svoje vyvolené místo je skvělý Karel Roden nejmladší, který umí i zahrát potmě. Vlastně mi ani nevadila tolik zvláštní nejednotnost herců, ale čeho je moc, toho je příliš. Takřka neustále se vracející rušivé momenty scén prolínajících se obrazů vzpomínek z války, to mi tedy vadilo. Závěrem malá připomínka, je nesporné, že vůbec největší přínos režiséra Filipa Renče je, že ve svých filmech umí slušně navodit silnou až pitoreskní evokaci prostředí a hlavních postav. ()

gogo76 

všechny recenze uživatele

Film má výborný príbeh. To je to na čom sa dá stavať a aj keď pochybné herecké výkony Jiráčka a Šipošovej strhávajú filmu body, nikdy nie na toľko aby padol do podpriemerných čísel. Na margo Šipošovej, tá do filmu pasuje v momentoch, keď neotvára ústa. Má čo zlepšovať a o Jiráčkovi platí to isté. Čo ešte filmu neprospelo, sú určite často používané flashbacky, čo film zbytočne krája a divák si v prvej polovici ťažko hľadá cestu k postavám. Chronologicky plynúci dej by mi v tomto prípade sedel určite viac. Pritom scény z fronty nie sú úplne zlé a nejaká celistvejšia scéna by určite vyzerala zaujímavo. Scéna s lekárskou komisiou a malým testom sluchu bola pre mňa z filmu to najlepšie. Čo sa týka Karla Rodena, je dokonalý. Je absolútne top hercom, aj keď v niektorých momentoch prestrelil (záchrana Jiráčka v úvode). F.Renč má určite talent, ale ešte nedozrel. Film obsahuje mnoho zbytočných scén a bez Rodena a aj výborného V. Dlouhého by to skončilo ešte horšie. Nakoniec iba priemer. 60%. ()

Reklama

Frajer42 

všechny recenze uživatele

Karel Roden v roli docela sympatického hlídače jedné železniční zastávky. Není ovšem pouze hlídač. Je především takový správně poznamenaný válečný veterán, který zoufale hledá životní klid, který, jak se dá očekávat, nenachází. Zato však nachází kupu docela silně pokryteckých spoluobčanů. Ještě si zde svoji slizkou roli vychutnal Vladimír Dlouhý. Zbytek herců a hereček byl průšvih. Atmosféra je ve filmu moc pěkná. Těžko soudit, jak si Renč s námětem poradil, když jsem nečetl předlohu a ani neviděl starší filmovou adaptaci. Nicméně mohu říci, že se mi tahle Renčova adaptace docela zamlouvala. Nevím ovšem, jakou měrou to zapříčinil Roden a jakou měrou všichni a všechno ostatní. 3* ()

swamp 

všechny recenze uživatele

Renč naprosto přestřelil, nedaří se mu vyvolávat jakékoliv emoce (ač se Roden, který je jediným světlým bodem filmu, snaží sebevíc), přestože by to hrozně chtěl. Nezajímavá kamera a hudba vše podráží, a tak tu zůstává opravdu jen postava Josefa, kolem které se točí zbylé postavičky (dobrá, ještě Dlouhý a Lichý stáli za to). ()

Slartibarkfast 

všechny recenze uživatele

Skvělý výkon Karla Rodena, který z tohoto filmu udělal dramatickou podívanou. Je to zkrátka Pan herec. Díky němu se dokážete naprosto vžít do lidského utrpení, které prožívá hlídač Douša. Krásná hudba také příjemně podbarvila atmosféru. Bohužel, tím výčet pozitiv končí a divákovi už nic víc nenabídne. Takže solidních 70% a to většina je díky Karlovi. ()

Galerie (46)

Zajímavosti (29)

  • Když pomineme muzikál Rebelové (2001), pro Filipa Renče se jedná o teprve první adaptaci historické látky, kterou natočil. (hippyman)
  • Záběry z městečka se natáčely v Zubrnici, konkrétně můžeme vidět náměstí, sochu sv. Jana Nepomuckého, místní kostel a hospodu. (ALchemik)
  • Ve filmu jsme mohli vidět dvě parní lokomotivy. První z nich je 310.072 (ex KkStB 97.161) vyrobená v roce 1889 firmou Krauss. Od června 1914 byla dislokována v Šumperku, pak v Praze-Vršovicích, a to až do roku 1935, kdy byla odprodána. Druhou lokomotivou je 434.1100 řady KkStB 270.300, kterou vyrobily v roce 1920 Škodovy závody v Plzni. Stala se tak první lokomotivou vyrobenou v tomto závodě. Lokomotivy tohoto typu byly později nejvíce rozšířené na Moravě. Jednalo se o výkonné lokomotivy pro nákladní dopravu, ale například v okolí Hlučína byly nasazovány i na těžké osobní vlaky. Ani jeden z těchto dvou typů lokomotiv není uváděn na této trati jako běžně požívaný v provozu, a to zejména z důvodu horského charakteru tratě, kde nejvyšší převýšení činí až 20 promile. Před první světovou válkou zde byly nasazovány „čtyřkolky“ (4 hnací nápravy) a jednalo se tak o lokomotivy rakouského označení IV (ČSD 412.0, 422.1, 413.1). Svou práci na těchto horských tratích odváděla po roce 1920 i lokomotiva 414. Pro zvyšující se náklad však bylo třeba vyvinout lokomotivy o větších výkonech. Byly zde tak nasazeny lokomotivy s pěti hnacími nápravami (524.0 a zejména 524.1, která se stala symbolem této železnice) a některé osobní vlaky zde byly taženy lokomotivami 423.0. (Dymnik)

Reklama

Reklama