Domácí mazlíček

Můžeme se bavit o tom, že sex je primitivní a naprosto neoriginální, ale v momentě, kdy se před váma ukáže nahá, nadržená kočka, tak si to stejně užijete. Anna Faris by možná neuspěla jako playboy zajíček, ale jako herečka, která hraje playboy zajíčka je skvělá. Jak dobře musí bejt trapný teenage klišé udělaný, aby přestalo bejt trapný? Asi tak 13. A tady se provedení pohybuje kolem 10-15, takže někdy to sice uteče do trapasu (ale ne do ubohosti) a jindy zas se docela dobře bavíte. A protože sexy roztomilost sou asi jediný ambice a Anna je naplňuje, gratulace je na místě. Jenom si nemyslete, že to stačí na výjimečnej film. (04.02.2009)

Není to ani tak hloupý, ani tak klišovitý a ani tak trapný nebo plytký jak se píše. Čekal jsem od toho rozhodně míň, Anna Faris totiž brutálně ruluje a to její přehrávání a všechno to její "sexýýíí" jsem ji totálně žral! Na čtyři to úplně není, ale já se slušně bavil a hezky to uteklo, i když bylo pár scén, při kterých jsem svíral pěst... (08.12.2008)

V tomto filmu není téměř nic originální. Nevadí. Shelly je opravdu tak hloupá, že se musíte přinejmenším pousmát. Ono to funguje. Například scéna, kdy se snaží napodobit Marilyn Monroe, je skvělá. Dále například způsob zapamatování si jmen je také úsměvný. Na konec uslyšíte asi nejstupidnější závěrečnou řeč vůbec, která je opravdu tak hloupá, že vás to zas přinutí k smíchu. Přesto průměr. (08.12.2008)

Spory mezi těmi šílenými spolky Delta Nů a Kapa Fí jsou alfou a omegou každého 2. amerického teen filmu. Domácí mazlíček patří mezi to (nej)horší, co jsem zatím měla tu možnost vidět. Oproti nedávné Divošce je to jako studená sprcha. Hlavní hrdinka je jedna z těch dívek "dobrý den - prsa ven", která je sice blbá jak štoudev,ale zjevně má nějaké vnitřní kouzlo, které mému zraku zcela uniklo. Jak jinak si vysvětlit tu její popularitu? Tato hrůzička v nesnesitelném podání Anny Faris (její svérázná metoda zapamatování jmen hlasem nachlazeného Dartha Vadera mě bude budit ze spaní ještě dlouho) dostane na starost partu místních "ztracených případů." Díky bohu za Emmu Stone. Ta to všechno táhne na svých bedrech, přestože se ani ona nevyhla několika trapným momentům, je sympatická. Zbytek dívčího osazenstva tvoří převážně jen samé karikatury (kromě ještě celkem sympatické těhulky). Nejhůř dopadla Kat Dennings, která je naprosto otravná, v závěsu je pak ta přihrblá "jakoindiánka". Film navíc nenabídnul žádného hezkého chlapa, intriky jsou průhledné a konec také nevybočil z pravidel žánru. To by až tak nevadilo. Vadí absence inteligentních vtipů a uvěřitelných postav. Samo se pak nabízí srovnání s Královnou ročníku, z něhož Amanda Bynes a jejích 7 šprtů vychází o moc lépe. Domácí mazlíček neposlouží ani jako milá oddechovka. Raději si ho vůbec nepouštějte. (09.08.2011)

Nerad bych působil dojmem člověka, kterého při pečlivém pročítání Playboye nikdy neopustilo žádné sperma, ale pokud jsou k naleštěným kráskám přidány zvukové efekty v podobě hihňání a plácání nesmyslů, tak je výsledný efekt žalostný. Já jsem se zkrátka chtěl zasmát a pak nekompromisně ztrhat zdejší mizerné hodnocení, ale hodňoučký zajíček se svými zmatenými Zeťačkami mi k tomu moc příležitostí nenabídli. (14.01.2013)