Rande na jednu noc

Zatímco se většina jejich kolegů z ostatních teenagerovských komedií opájí primitivním humorem a návalem nechutností, Nick a Norah brázdí New York omšelým Yugem ve vyzrálé road movie, za níž by se nemusel stydět ani sám guru romantiky, velký Richard Curtis. Nick and Norah's Infinite Playlist je hnán kupředu neskutečnou chemií mezi Michaelem Cerou a Kat Dennings, množstvím milých detailů, nehloupých dialogů a... nočním New Yorkem, jehož genius loci dýchá z každého exteriéru. Podobně příjemné a svěží jako Juno a Charlie Bartlett! (WC žvýkačku ignoruji:) 90% (09.03.2009)

Narozdíl od spousty žánrových sourozenců, kde věci vážné, filosofické i lidské musíme namáhavě detekovat pod povrchem nebo si je přimalovat, tady se zračila na férovku křehkost oněch let, strach znovu se dávat všanc a koledovat si o další srdeční zlomeniny i touha najít do sebe zapadající zoubky. V euforii jedné noci, s únosnými vtípky i hudbou ... miloučké. (11.11.2009)

Velmi příjemná komedie o dosti divoké noci. Není to zrovna ten typ komedie, u které by se člověk lámal v pase, ale celou dobu máte příjemnej úsměv na tváři. Atmosféra je totiž výborná a celej film mě nabil pozitivní energií a optimismem, stejně jako bezchybnej soundtrack. A ta romance hlavně funguje na 100%, i když příběhově není nějak převratná. Jenom to ústření duo Cera-Dennings je tak perfektně sehraný a celou dobu jim člověk drží palce a rozumí jim. A tak to má bejt. Prostě bezvadnej filmík do nepohody, kterej si nejspíš pro zvednutí nálady ještě párkrát pustim. (30.01.2009)

Byla to prostě paráda, herecký obsazení dokonalý, nikdo nerušil, naopak ze všech jsem byla nadšená, nejvíc z Michaela, ten je prostě báječnej. Tohle je tak krásně milý a pravdivý, aniž by tu byly nějaký trapný srdceryvný klišé. Z romantických komedií se mi většinou zvedá kufr, ale tohle má tak osobitý kouzlo, že mě dostalo a já se culila jak slabomyslnec. (10.05.2011)

Půlku filmu jsem odolával, abych byl poslední půlhodinu totálně naměkko. Tím, čím je Zach Braff pro omladinu kolem třiceti, tím je Michael Cera pro všechny kolem dvacítky - tichým, na povrchu zmateným, ale uvnitř citlivým klukem, co hledá... a vždycky nakonec najde. A ať už je to Juno nebo Norah, vždycky je to ten správný a stejně citlivý protějšek, který symbolizuje generační idol podobně postižených. Spousta krásných chvil a romantika až na půdu. (31.01.2009)