Cheot nun

Přímočará romantika, která si na nic nehraje. Lehounká, osvěžující jako letní deštík, neskutečně milá a jemně upředená, s mnoha kouzelnými momenty, humorem i dojímavými okamžiky, která si z korejské strany bere otevřený, přesto vkusný, atak na emoce a z té japonské křehkou jemnost, která dodává i těm zdánlivě nejbanálnějším okamžikům neobyčejné kouzlo. Svou zásluhu na tom, že jsem se po celou dobu spokojeně usmíval má bezpochyby i sympatická dvojice, v níž se Jun-gi Lee jako Kim Min postaral o humor a odlehčení, zatímco Aoi Miyazaki v roli Nanae o něhu a slzy. (28.10.2011)

Možná jsem už svěžích korejských romancí přesycená, možná tohle nebyl jen film, který by mi padl do noty. Připadá mi ovšem, že zápletka neobsahuje cokoliv originálního, spíše jako by si někdo večer sedl a za sebe poskládal prvky, které nevyžadují moc nápaditosti, přesto jsou divácky jisté. Rozmazlený student, který se zamiluje do tiché dívky, a kvůli ní se změní. Pak následuje odloučení a shledání pod prvními podzimními vločkami. Film o proměně a hledání - nic nového. Pořád je tento film ale lepší, než 90% amerických romantických příběhů. (01.09.2010)

Tenhle film má několik momentů proč mu musím dát pět hvězdiček. Ta první je za Kjóto, propojení děje s jeho nádhernými zahradami byl víc než dobrý tah. Druhá je za hudbu, která se mi líbila velice velmi a přesně mi do děje zapadala. Třetí hvězdička je za něžnou romantiku namíchanou bez zbytečného kýče. Čtvrtá se rozsvítila díky hlavním představitelům. Chtěla jsem vidět Leeho v něčem jiném než byl historický Wangui namja a jsem ráda, že jsem si vybrala zrovna tenhle film. Miyazaki byla IMHO ideální představitelkou stydlivé, křehké a přitom tak silné Nanae. Pátá hvězdička je pak za závěr. Já na "věčnou" lásku věřím neb mám ve svém okolí pár, který se setkal po xxx letech během kterých na sebe nezapomněl a od té doby jde už deset let životem společně... Takže "o dva roky později" mě nemůže vůbec překvapit. :^) (05.02.2012)

Takový netypický korejský melodrama, který si tentokrát nehraje na žádnou smutnou smrt, ale zkouší vyždímat z diváka emoce trochu jinak, ale jelikož to je hodně přitažený za vlasy, kdy je přespříliš vidět, jak moc bylo potřeba příběh nějak rozseknout, aby se z diváka dalo vytáhnout pár emocí, tak to nefunguje tak jak je zvykem, jedině až na úplným konci, kterej to docela zajímavě vysvětlí a celej příběh dokončí (26.09.2008)

Hezké obrázky z Kjóta film neudělají. Naivní Nanae prakticky nic nedělala, jen občas něco pípla ("Pi"), Min byl o trochu živější, ale taky žádná sláva. Ke konci romantika tekla proudem a každá následujcí scéna byla větší kýč. No jo, ale japonština je i tak okouzlující a ve spojení se sněhem z toho vyjdou aspoň tři hvězdičky. (12.10.2011)