Cheot nun

Jeden z nejkrásnějších filmů, jaké jsem jsem kdy viděla. Je básní o jednom z míst mých snů, o Kjótu, a kouzelnou směsicí japonské kultury a některých jejích nádherných osobitých detailů, japonské přírody a tradiční architektury, a do toho je přidán líbezný Lee Jun-gi a neméně líbezná Mijazaki Aoi, půvab, humor, láska a působivá atmosféra. (20.02.2009)

Možná jsem už svěžích korejských romancí přesycená, možná tohle nebyl jen film, který by mi padl do noty. Připadá mi ovšem, že zápletka neobsahuje cokoliv originálního, spíše jako by si někdo večer sedl a za sebe poskládal prvky, které nevyžadují moc nápaditosti, přesto jsou divácky jisté. Rozmazlený student, který se zamiluje do tiché dívky, a kvůli ní se změní. Pak následuje odloučení a shledání pod prvními podzimními vločkami. Film o proměně a hledání - nic nového. Pořád je tento film ale lepší, než 90% amerických romantických příběhů. (01.09.2010)

Rozjívený korejský floutek poznává zevnitř japonské reálie a samozřejmě se zakouká do stydlivé japonské dívky, které se pozvolna dvoří... Koprodukční melodrama je zpracováním a vyzněním spíše japonsky subtilní a místy vypadá jako laciný art na hony vzdálený obvyklému korejskému cukrkandlu. Na proměnlivém vizuálu a málo využitém prvku pomalé adaptace na odlišné prostředí ani moc nezáleží, poněvadž po sobě pálí hodně sympatická dvojka a nějakou tu slzičku dojetí na tváři žrouta romantik se filmu daří vyloudit. I když já si na ni musel počkat až na závěrečné minuty... Do té doby to bylo sice bez jakéhokoliv překvapení, leč milé a s odzbrojující Aoi Miyazaki, takže nahoru zaokrouhlených 7/10. (19.05.2008)

Velmi milý film, sladký takovým tím příjemným a osvěžujícím způsobem, romantické drama bez vtíravosti, vydírání a tlačení na pilu, byť samozřejmě je to melodrama a předvídatelné částečně. Joon Ki Lee je lehce komediální v pvní půli, ale působí ve své roli přirozeně stejně jako Aoi Miyazaki, která působí velice mile a nenuceně. Zajímavé vizuální pojmutí některých scén, je zde hodně poetických momentů. (07.03.2009)

Tenhle film má několik momentů proč mu musím dát pět hvězdiček. Ta první je za Kjóto, propojení děje s jeho nádhernými zahradami byl víc než dobrý tah. Druhá je za hudbu, která se mi líbila velice velmi a přesně mi do děje zapadala. Třetí hvězdička je za něžnou romantiku namíchanou bez zbytečného kýče. Čtvrtá se rozsvítila díky hlavním představitelům. Chtěla jsem vidět Leeho v něčem jiném než byl historický Wangui namja a jsem ráda, že jsem si vybrala zrovna tenhle film. Miyazaki byla IMHO ideální představitelkou stydlivé, křehké a přitom tak silné Nanae. Pátá hvězdička je pak za závěr. Já na "věčnou" lásku věřím neb mám ve svém okolí pár, který se setkal po xxx letech během kterých na sebe nezapomněl a od té doby jde už deset let životem společně... Takže "o dva roky později" mě nemůže vůbec překvapit. :^) (05.02.2012)