Jako hvězdy na Zemi

To desetileté dítě to snad ani nemohlo takhle mistrovsky zahrát, to ho snad museli do těch emocí opravdu dostat, neuvěřitelné. Připomnělo mi to dost silně klučíka z našeho okolí, kterému diagnostikovali moderní nemoc (made in America) ADHD a teď ho cpou léky na schizofrenii, na kterých je napsáno, že jsou vhodné až od 18 let, ale teď už po nich tolik "NEVOTRAVUJE"....všichni jsou spokojení. (27.08.2013)

Najviac mi vadilo to, čo sprevádzalo celý film od prvej po poslednú minútu a teda plochosť resp. jednorozmernosť všetkých postáv. Ako keby každý mal len jednu jedinú vlastnosť vyhovujúcu konkrétnej situácii príbehu a na vysvetlenie ďalšej situácie sa proste použije iná postava... To zaváňa skoro amaterizmom najhrubšieho zrna. Ale inak myšlienka pekná, vizuál pekný, pesničky pekné, to decko to hralo skvelo a Aamir je vždy tutovka. Takže stopáž - bezmála 3 hodiny prebehla síce ok, ale kebyže sa na to pozerám z toho "užitočného" filmového hľadiska, nemohol by som to nazvať inak ako FAIL. (24.04.2016)

Trochu jsem čekal, že pro Evropana to bude hůře stravitelné, než pro amíky, kteří tento film mají v top 250. Ten malý klučina je neskutečný, emoce z jeho postavy jen srší a ani se moc nemusí snažit dojit slzy z diváka. Naopak mě trochu zklamala postava učitele, čekal jsem trochu více mentorování a místo toho jsem dostal učitele, který měl v každém druhém záběru na krajíčku. Také je to strašně dlouhé, především kvůli písničkám, které asi v indickém filmu musí být (Indové jsou asi na takovou délku filmu zvyklí). Film se snaží dojmout ze všech sil a i když první polovina je velmi dobrá, ve druhé už trochu schéma dojáku začíná nudit. Tři z pěti je pořád víc než polovina, ale docela zklamaný jsem. (03.03.2015)

Škoda toho, že film tak citově tlačí na pilu. Trochu střízlivější přístup by neškodil. Příběh se snaží nahnat slzy do tváře i v těch nejbanálnějších situacích a po chvíli to začne nudit. Konec samozřejmě dopadne nanejvýš dobře a všichni si můžou klidně oddechnout a vyhodit posmrkaný kapesníky. Třeba 3 idioti jsou proti tomuhle dokonalost sama. (21.06.2012)

Ač stále stojí trochu ve stínu slavnějších a profláklejších tváří, patří Aamir Khan k nejvýraznějším osobnostem Bollywoodu a v Taare Zameen Par se mu podařilo dokázat, že mu pánbůh nenadělil pouze talent herecký, ale i režijní. Příběh o chlapci, který je v mnoha směrech jiný než jeho vrstevníci, věru nenabízí nic nového, ani se nezkouší dívat na věc z neotřelého úhlu; skoro by až člověk tvrdil, že je natočený na zakázku pro promítání na základních školách - ale to by školáci museli být tolerantní k velkorysé stopáži a neobvyklému způsobu vyprávění, kdy se v první třetině seznamujeme pouze s Ishaanem, v druhé pouze s jeho učitelem a až v té třetí se dočkáme koexistence obou. Kouzlo Taare Zameen Par se neskrývá v nějakém novátorství, ale v tom jak Aamir Khan dovede zacházet s (pro Indii) typickými výrazovými prostředky. Mává kolem sebe otřelými postupy a hází po nás klišé, ale všechno to obléká do svěžího kabátku; hraje si s kamerou, použivá netradiční hudbu, pro každou hudební scénu vymýšlí odlišnou stylizaci a občas dojde i na nějakou tu animovanou vložku. Zkrátka je co do formy mnohem hravější a zajímavější, než bývají mnozí jeho slavnější kolegové typu Aditya Chopry. Pokud se má Bollywood vydávat novým směrem, doufám, že při tom bude sledovat mimojiné i stopy Aamira Khana. (19.08.2009)