Vzhůru do oblak

Ze začátku jsem nevěřil svým očím, grafika ( paráda ), příběh ( z počátku senzační )... Děj se vyvíjel v obrovském napětí, ale od půle filmu, kdy přistáli na útesu dostává příběh velkou facku ( pro mne ). Vadilo mne chování ptáka a nejhorší co tu snad mohlo být byli psy. Kdyby tyhle dvě ´´maličkosti´´ zde nebyly dal bych určitě 5 hvězd. Teď musím jít bohužel o jednu dolu. Film se mi líbil a určitě potěší. Stařík a jeho dávné sny, které chtěly prožít s manželkou. ( Hodnocení: 8/10 ) (12.12.2009)

Animák, na který jsem byl hodně zvědavý a který mi nabídl přesně to, co jsem očekával, ale nic navíc, což je bohužel docela škoda. Příběh to má velice solidní a zajímavý, takže jsem dokázal po celou dobu udržet svou pozornost, aniž bych se nudil, taktéž postavy jsou hodně zajímavé, ale bohužel jakákoliv přidaná hodnota chybí, a tak se dá říci jen tolik, že tohle je výborně řemeslně zvládnutá práce, která filmu bohatě stačí na to, abych ho zařadil mezi nadprůměrné filmy, ale k dokonalosti prostě něco schází. Možná mi některé postavy až tolik nepřirostly k srdci, možná jsem měl v některých chvílích pocit, že tvůrci nevěděli, jak dál, možná to vypadalo, jako by tvůrci měli málo materiálu a chtěli co nejvíce natáhnout děj, možná mi prostě jen nesedl dobrodružný styl toho filmu, každopádně ať je pravda jakákoliv, o tomhle filmu nemohu říci, že by byl dokonalý či excelentní, k tomu mu skutečně ještě něco chybí, nebo možná spíše přebývá, rozhodně ale filmu podle mě příliš nepomohla akční vložka v podobě záporné postavy vědce. Takhle to vnímám já, tenhle film se tedy určitě nestane mým nejoblíbenějším filmem od Pixaru, ale jak už jsem napsal, pouhá řemeslná dokonalost v tomto případě stačí alespoň na ten nadprůměr, takže uděluju čtyři hvězdy. (03.01.2011)

Problém spočíva v tom, že - na pár úžasne chytrých, vyzretých a emocionálnych segmentov - úvodné zhrnutie života hlavnej postavy je v rámci žánru vskutku znamenité - ide len o ďalšiu z rady animákov s priblblými vedľajšími ,,vtákoidnými a psoidnými" postavami, a to najmä v strede, čo poteší skutočne len tých najmenších. Chvíľami tvorcovia natáčali animák pre dospelých, pretože psychologické prežívanie hlavnej postavy je v niektorých pasážach perfektne vystihnuté, chvíľami som umierala od nudy. Je to pekné, ale na jedno pozretie rozhodne stačí. (23.12.2010)

Síce nie dospelejšie, ale určite originálnejšie ako pixarovky od Brada Birda. Vlastne to má toľko odvahy experimentovať, že výsledok je… bizarný. Pritom zdanlivo je všetko tak, ako zvyčajne: Chvíľu som bol dojatý (geniálny úvodný súhrn Carlovho života, vďaka ktorému potom emócie fungujú celý film), chvíľu napätý (patrične veľkolepá záverečná akčná scéna) a miestami som sa hlasno smial (dôchodcovský súboj meč vs. barla). Nuž a boli aj chvíľky, keď film išiel totálne mimo mňa (infantilné úkroky vkusu najmladších divákov). Ale toto všetko je bežné aj u iných animákov od Pixaru. Pri Up som však celý čas zároveň aj krútil hlavou a pýtal sa, ako je vôbec možné, že niekto mal odvahu natočiť čosi tak silne sa vymykajúce mainstreamovému prúdu. Animovaný film, ktorého hrdinami sú dvaja dedkovia posadnutí snami z mladosti, jeden otravný šikmooký skautík, čudesný juhoamerický pštros a svorka psov, ktorým špeciálne obojky menia myšlienky na ľudské hlasy? A Venezuela? A dom na balónikoch, ktorý hlavná postava neustále syzifovsky vláči za sebou na povraze? WTF? Samozrejme, pozitívne WTF. Mám iba jednu zásadnejšiu výhradu – kvôli snahe o celkovú kompaktnosť má film rozumnú poldruhahodinovú minutáž, čo je v tomto prípade škoda, pretože epickejší rozmer by mu pristal omnoho viac než citeľne dlhším Autám a Úžasným. V každom prípade ma to vybombardovalo omnoho viac než Koralína. Aj tá je totiž oproti Up… obyčajná. A – je to náhoda, že už druhé tornádo pozitívnych recenzií sa tento rok strhlo kvôli filmu o malom Aziatovi, ktorý vlezie na verandu ošomranému penzistovi? (05.06.2009)

„Pojďme lovit bobříka mlčení. Kdo vydrží déle zticha, vyhrál.“ - „Super! To se mnou máma hraje pořád!“ Ani se matce nedivím…Výběr filmu v tomto případě nebyl v mé režii, takže jsem k němu přistupoval s nulovým očekáváním. A výsledek tomu odpovídá. Po úvodu najednou divák zůstane sám s Carlem, a právě tahle postava mě bavila po celou dobu (a díky němu už vím, že za ublížení na zdraví mě může čekat domov důchodců, což se hodí znát, ehm). Jenže pak se k němu připojí Russell, a jak mě nejdřív vyhovoval jako nahrávač na Carlovy mrzuté, suché hlášky, s postupující projekcí mi tenhle malý spratek lezl na nervy čím dál víc. Díky němu a nástupu zvířat začne být film místy dost infantilní, což by až tolik nevadilo, kdyby ovšem nebyla cílová skupina tak moc neujasněná. K tomu celá řada klišé…alespoň, že si snímek stále drží solidní tempo a důraz na detaily (žába-budík, trik s naslouchátkem, „psí Luftwaffe“ atd.). Celkově ovšem až tak nadšený nejsem, dávám lepší průměr. „Vyřiďte šéfovi, že ten barák bude jeho…“ - „Fakt?“ - „Až umřu!“ (24.05.2020)