Pan Nikdo

Šlupka jako hrom, co se zpočátku stavěla do očí jako další onánie, která má ambici utloukat zešíleným střihem líbivých, navzájem nesouvisejících obrazů. A to je právě to - že v životě jde spasovávat běsnoty a alternativy, metrixy, linie, svědka bitvy u Little Big Hornu i Medema. Probouzím se do sna nebo sen do mě a mám zajít za tenhle roh nebo za tamten, co a kdo tam na mě čeká, co je dobrá volba a co špatná? Tahle uhrančivá odysea nezná naší mapu, nevyluští nám tajenku, ale navede, jak ji smířeně a vláčně a obluzeně ... přijmout. A tento způsob Leta ... !!! (05.07.2010)

Asi takhle: přes dvě hodiny vám před očima staví do stropu sahající domeček z karet nesmrtelnosti, teorie chaosu, paralelních vesmírů, sedmi dimenzí, cestování časem, osudu, předurčení, lidské individuality a vesmírné hry v kostky a vy sice netušíte, co to je, odkud to jde a kam to směřuje, ale jste celkem zvědaví. Načež ten pan režisér a scénárista Dopeklašel onen domek jediným máchnutím ruky zboří, vytáhne z rukávu falešné eso a s triumfálním šklebem čeká, co vy na to. Já na to slovy klasikovými: "Nasrat, jó nasrat." (28.08.2012)

Po Mechanikovi další odvar z Butterfly Effect - tentokrát hrající si na všeobjímající umělecké dílo, podivný romanťák i odlehčený příjemný film pro sobotní večer. Van Dormaelův 'geniální' scénář jasně cílí na mladou generaci, která nemá nakoukáno a tuto povrchní sračku může omylem uctívat. Pár měsíců. Andělé, budoucnost, holubí pověra, klonovaná prasata, Mars, tarantinovsky hláškující gangsteři, umělecky detailní či otočené záběry... jakoby Mr.Nobody ukradl dobré scény a náměty z tisíců jiných filmů (Harold and Maude, Requiem za sen, Milenci ze severního pólu) a poslepoval je dohromady snažíce se vytvořit atmosféru Fontány (BE, Donnieho Darka, Vecneho Svitu, Gattacy, Possible Worlds... whatever). Vznikl tak film o všem možném a zároveň o ničem, flirtující s časovým paradoxem a trvající příšerně dlouho. Novinář-vypravěč pro debily, vesmír plný bicyklů. A architekt ví vše. Mrdka. (která se s postupujícím časem stává zcela nesnesitelnou + ve finále propásne možnost se zachránit a utápí se ve snaze sebevysvětlení a obhájení vlastní existence, díky čemuž definitivně sestřelí jediné pozitivum předchozích dvou hodin). Proboha.__________________ edit: Tento film je stejný jako obrázkové encyklopedie na pultech Levných Knih se vznešenými názvy typu "Vše co jste kdyz chtěli vědět o ..." - je plný hezkých obrázků a povrchní k posrání. Pokud jde o knihy pro šestileté děti, jsem tolerantní. Pokud jde o dospěle se tvářící film, jdu na odpad a snahu být objektivní si nechám na jindy. (14.07.2010)

Scénář: Jaco Van Dormael .. Vesmírné zákonitosti, podivuhodnosti lidské mysli, otázky volby. Přestaňte se ptát proč, je to všechno komplikované. ___ Napoprvé jsem se snažil (až moc) všemu přijít na kloub, přičemž podstata byla nakonec velice jednoduchá a pokud někomu zůstanou nějaké nejasnosti, doporučuji brzkou reprízu a to klidně rovnou po skončení, protože mnohá úvodní zamyšlení dávají pozdějšímu průběhu snímku jasný řád. Sice jsou zde pasáže, které svojí efektivností spíše matou a budí vtíravé otázky, ale jde jim to snadno odpustit, protože minimálně po vizuální stránce je snímek excelentní. Jde vidět, že Jaco van Dormael (tohle je první film, který jsem od něj viděl a určitě s tím něco hodně brzy udělám) má obrovský tvůrčí talent s citem pro techniku a tak je radost sledovat ty smrště režijních nápadů, kamerových fines a k tomu poslouchat pestrý písničkový doprovod. Mr. Nobody totiž slušným filmovým zážitkem rozhodně je. Není geniální, šel by jistě ještě lehce prostříhat, je v tom návalu nápadu až lehce nesrozumitelný, ale jako fantazie jednoho muže (dítěte) má svou vnitřní sílu. 75%. (16.06.2010)

Je mi líto, ale nejde o nic víc než efektně natočený blábol. Snad jen vzkaz pro ty, kteří tvrdí, že pan král má luxusní šaty zlatem vyšívané a drahokamy zdobené. Pan král je bohužel nahý a jediné, co jen na něm pozoruhodné, jak pyšně svou nahotu vystavuje na odiv a předstírá myšlenkovou hloubku tam, kde je plochý jako list papíru. Faidra to napsala hezky, nasrat, jo nasrat. Já dodávám, ale předtím bolestivě nakopnout... Celkový dojem: do minusu se jít nedá, takže třikrát podtržená nula. (10.06.2014)