Pan Nikdo

Poslední dobou jsem měl štěstí na skvělé filmy, kterým jsem dal většinou plný počet. Škoda, že Mr. Nobody tuto "sérii" přerušil… Slyšel jsem o tomto snímku hodně, tak jsem taky hodně očekával a... zatraceně málo dostal. Mám rád, když je film od začátku zvláštní a hraje si s vámi až dokonce, ale k sakru, to se musí umět! To musí být na režisérské stoličce někdo jako Lynch, aby to mělo ten správný efekt! Tady to bylo od první minuty dost ubohé a zmatené, ale co je hlavní, atmosféra (jakákoliv) chyběla! Tenhle snímek si hraje na hluboké filozofické dílo, ale podsouvá nám jen fakta, které téměř každý zná, aniž o tom ví (jsou to prostě normální logické věci typu "pokud ses nerozhodl, máš ještě na výběr" atd...) a je uvnitř tak prázdný, že to s vámi nic neudělá. Jediné emoce, které u mě tento snímek vzbudil, byla nuda a zoufalost z toho, jak dlouho bude ještě pokračovat. Zachraňoval to pouze Jared (což je dobrý herec, ale ruku na srdce, on vždy zůstane "jen dobrý") a Diane (která mě ohromně potěšila). V některých momentech se mi líbila hudba, ale tohle je jinak vše. Jestli chcete vidět film s námětem "co by, kdyby", raději si pusťte několikrát lepší Osudový dotek, protože ten vás alespoň nenaštve ještě víc svým koncem (který tento film definitivně dorazil). Prostě a jednoduše, Mr. Nobody není můj šálek kakaa, takže jen kvůli dvou výše zmíněným hercům dávám za dvě hvězdy. Ale bylo to fakt o fous… P. S. Zřejmě se stanu scenáristou, protože několikrát během filmu jsem si řekl "a teď se stane tohle…“ a ono se to fakt v příští scéně stalo! O čem to vypovídá, o mé genialitě nebo o hlouposti tohoto filmu? (14.07.2010)

Jak se dá strávit 133 minut? Můžu si pořád dokola pouštět reklamu na XXXLutz, navšívit vuvuzelový koncert, nebo poslouchat projevy Geerta Wilderse - cokoliv z toho je daleko smyslupnější a méně otravné, než sledování této nafoukané, manýristické, kýčovité, banální a sračkovité splácaniny, v níž je jediná koukatelná scéna - ukázka z Mughal-E-Azam, která běží v nemocniční TV... (18.07.2010)

Scénář: Jaco Van Dormael .. Vesmírné zákonitosti, podivuhodnosti lidské mysli, otázky volby. Přestaňte se ptát proč, je to všechno komplikované. ___ Napoprvé jsem se snažil (až moc) všemu přijít na kloub, přičemž podstata byla nakonec velice jednoduchá a pokud někomu zůstanou nějaké nejasnosti, doporučuji brzkou reprízu a to klidně rovnou po skončení, protože mnohá úvodní zamyšlení dávají pozdějšímu průběhu snímku jasný řád. Sice jsou zde pasáže, které svojí efektivností spíše matou a budí vtíravé otázky, ale jde jim to snadno odpustit, protože minimálně po vizuální stránce je snímek excelentní. Jde vidět, že Jaco van Dormael (tohle je první film, který jsem od něj viděl a určitě s tím něco hodně brzy udělám) má obrovský tvůrčí talent s citem pro techniku a tak je radost sledovat ty smrště režijních nápadů, kamerových fines a k tomu poslouchat pestrý písničkový doprovod. Mr. Nobody totiž slušným filmovým zážitkem rozhodně je. Není geniální, šel by jistě ještě lehce prostříhat, je v tom návalu nápadu až lehce nesrozumitelný, ale jako fantazie jednoho muže (dítěte) má svou vnitřní sílu. 75%. (16.06.2010)

MFF KV Lidový filozofický spektákl. Hezky se na to kouká, hezky se to poslouchá, ale je to úplně prázdné. Úplně. Pochopím, že se někomu určitě rozzářila očka nad vymydleným (sterilním) vizuálem. Chápu, že se někdo cítil umělecky naplněn u nesčetných existenciálních otázek a dialogů. Nikdy bych ale nečekal, že se zrovna karlovarské publikum nechá opít rohlíkem a vysekne filmu takový aplaus. Svoji slabší chvilku jsem si vyčerpal u Pevného pouta, podruhé už na nabubřelé a rádoby hluboké pozlátko neskočím. 60% (10.07.2010)

Na vašich rozhodnutích moc nesejde, stejně si nakonec vrznete s pěknou bábou a chcípnete. Někdy ale jenom chcípnete. Ale to vrátíme, to by se vám nelíbilo. Na druhou stranu je ale rozhodování poměrně důležité, protože když si vrznete s asiatkou, tak si nevrznete s blondýnou. To je dilema - nakonec je každá láska ta pravá a osudová, ale žádná není pravá a osudová. Všechny jsou ale strašně hezké. Smutné. Ale tak to bych ještě snesl, protože to jde vnímat jako určitou lehce výsměšnou opozici k přeslazeným HW kýčům. Dokonce i s těmi legračními dialogy. Finále mi ale říká, že to s tím oponováním nebude tak horké (ne, že by samo o sobě dělalo nějak dobře). Více trpím jiným prvkem, zakomponováním fyziky, ale i jiných věd. Vědu mám rád. Trochu se jí i snažím živit. Nikdo nebude stavět na povrchních analogiích vědeckých poznatků s lidským životem, aniž by mě štval. Chaos je pro mě příliš vznešený, aby se dal poznat ve vaření nějakého Brazilce, šipka času příliš neuchopitelná, abychom ji mohli vnímat jako sílu, co nám helfne překonat smrt a dát pocit vítězství, interpretace kvantové mechaniky skrze paralelní vesmíry poněkud nepotřebná pro pochopení, že některá rozhodnutí mohou zásadně ovlivnit náš život. Snad jen ti pověrčiví holubi nám pěkně ukázali falešnost pocitu, že jsme výhradními pány svého osudu. Narozdíl od většiny fyzikálních objektů jsou totiž vnímajícími živými tvory. Člověk se sice zajímá o fyziku, ale fyzika se nezajímá o něj. Nemá lidský rozměr. Divák by ale řekl, že všechen Vesmír zajímá se o Nikoho. Což česky znamená, že se nezajímá o nikoho. Jestli je ale ten film takhle chytrý, tak jsem blbý. Ale nad ** bych mu ani pak stejně nedal. (25.10.2010)