Mr. Nobody
Mr. Nobody
Mr. Nobody
Mr. Nobody
Pán Nikto
Režie:
Jaco Van DormaelScénář:
Jaco Van DormaelKamera:
Christophe BeaucarneHudba:
Pierre van DormaelHrají:
Jared Leto, Diane Kruger, Sarah Polley, Rhys Ifans, Juno Temple, Natasha Little, Toby Regbo, Laurent Capelluto, Ben Mansfield, Thomas Byrne, Linh Dan Pham (více)Obsahy(3)
V roce 2092 je Mars prázdninovým rezortem a Nemo Nobody 117letý muž, který je posledním smrtelníkem v době, kdy díky vědeckým poznatkům už nikdo neumírá. Na smrtelné posteli Nemo vzpomíná na své tři životy, které možná prožil se třemi různými ženami. (oficiální text distributora)
Videa (9)
Recenze (1 294)
Jaký by byl váš život, kdyby jste měli možnost vědět, co na vás čeká? Dokázali by jste se rozhodnout, jak ho prožijete? Osudové výhybky, které mění směr lidské života, vás nepřehazují mezi správnou a špatnou nebo dokonce tou pravou cestou, protože nic takového není... Působivé a brilantně vybroušené drama, v kterém se prolíná iluze, vzpomínky a vize budoucnosti v duši jediného člověka. Někdo může tlachání od teorie superstrun přes teorii chaosu až smysl lásky/života/hledání toho "jediného vyvoleného" brát jakou pouhou vatu maskující neschopnost a banální jednoduchost, ale podle mě tomu není. Celým obsahem autor jen upozorňuje na chápání osudovosti i náhody a jejich vliv na život, který žijeme. Půjčování momentů i myšlenek z jiných filmů (od Matrixu přes Srdcovou sedmu až po Requiem za sen a to nevíme, co přinese Inception:))) s lehkým mrazením v zádech odpustím. Dormael natočil svou vlastní, obrazově i efekty opulentní vizi, která je ve svém důsledku lehce depresivní. Postupem času se však v budované skládačce objevují trhliny a nedostatky... prozatím skvělý dojem nekazí a snad hrany zabrousí režisérský sestřih. PS: Diana Kruger nemá chybu. ()
Je to dosť dobrá čiastočne romanticky ladená sci-fi dráma. Má výborný príbeh o mužovi, poslednom smrteľníkovi, keďže ľudstvu sa podarilo získať liek na nesmrteľnosť, ktorý si na smrteľnej posteli spomína na svoj mimoriadne bohatý život, lenže bol nielen plný dôležitých rozhodnutí, ale aj rôznych, vzájomne nezlúčiteľných možností, hlavne životov s tromi rôznymi ženami, na čo ale má svoje vysvetlenie a tak si musia jeho poslucháči zvoliť, čomu uveria. Spracovanie sa mi páči, ale dalo sa z toho získať ešte o trochu viac. Už od začiatku je jasné, že toto bude výnimočný zážitok, množstvo perfektných prvkov, či už v súčasnosti ale aj v budúcnosti, veľa výborných nápadov, jedna vynikajúca scéna strieda druhú, hlavne tá s anjelmi si ma úplne získala, dokonca ešte aj tá teenagerská romantická línia je až prekvapivo dobre zvládnutá a navyše to pôsobí tak netradične, vďaka čomu som bol skutočne veľmi zvedavý, čo sa z toho vyvinie. Len škoda, že po tej prvej tretine už cítiť, že film má svoj vrchol už za sebou a až príliš sa zameria konkrétnym smerom, teda hlavne na tú romantickú líniu, v tomto prípade vlastne tri a to na úkor predchádzajúcej rozmanitosti a nápaditosti, čo ma dosť mrzí. Kvôli tomu sa tu už nájdu aj slabšie miesta, hlavne pri línii s hysteričkou, ale zase ani toto nie je zlé, stále si to udržuje slušný štandard a navyše stále sa občas objaví niečo skutočne vydarené. A k tomu ešte ten originálny záver, toto bol skvelý nápad. Inak je síce pravda, že film sa tvári omnoho inteligentnejšie, než v skutočnosti je, kvôli tomuto štýlu to nakoniec ani nepôsobí ako plnohodnotný film hodný zamysleniu, ale skôr ako sled rôznych atrakcií, ale nad toto sa dokážem povzniesť, hlavne, že ma to väčšinu času veľmi bavilo. Herecké obsadenie je na tom dobre, Jared Leto vo svojej najzaujímavejšej úlohe, výborná Diane Kruger, veľmi dobre obsadené sú aj ich detské postavy, hlavne Juno Temple, ale až na Sarah Polley, ktorá tu má úplne otravnú úlohu mi sedeli všetci. Réžia a technická stránka sú skvelé, výborná a nápaditá vizuálna stránka, zaujímavá atmosféra, pričom niektoré sekvencie majú perfektné čaro, toto je úplne ideálne. A chválim aj výber hudby. Keby si film po celý čas udržal nápaditosť prvej tretiny, asi by som dal aj plné hodnotenie, ale aj tak sa mi to dosť páčilo, takéto netradičné filmy mám rád. 78% ()
Asi tak do poloviny filmu by to byly pěkné čtyři hvězdičky s náběhem na pátou, pokud by se film vytasil s nějakým úžasným závěrem. Druhá půlka se ale, co se spletitosti týče, utrhne ze řetězu až příliš (vzhledem k jednoduchosti pointy naprosto zbytečně a nesmyslně). Hezky se na to kouká, režijně prvotřídní (ačkoli to svým způsobem je vykrádačka na vykrádačku), myšlenkově se to však zaseklo někde na začátku cesty. Občas jsem vzpomněl na jednoho svého známého, který s oblibou cituje Ghándího, "zasvěceně" hovoří o Platónově světě idejí, přimíchá do toho kapku fyzikálních teorií (o nichž jsem v životě neslyšel a podezřívám ho, že si je sám vymyslel) a myslí si, že je strašně chytrej, přičemž když píše na svůj blog, vypadá to jako práce žáka osmé třídy základní školy. Mr. Nobody mohl být velmi dobrým snímkem, to by se však musel držet více při zemi (Zemi). Zhlédnutí nelituju, ale jsem přesvědčen, že ten film sám o sobě nemůže nikomu nic dát (pokud si tam ten někdo nebude z vlastní iniciativy něco domýšlet), protože nic neobsahuje. ()
Je mi líto, ale nejde o nic víc než efektně natočený blábol. Snad jen vzkaz pro ty, kteří tvrdí, že pan král má luxusní šaty zlatem vyšívané a drahokamy zdobené. Pan král je bohužel nahý a jediné, co jen na něm pozoruhodné, jak pyšně svou nahotu vystavuje na odiv a předstírá myšlenkovou hloubku tam, kde je plochý jako list papíru. Faidra to napsala hezky, nasrat, jo nasrat. Já dodávám, ale předtím bolestivě nakopnout... Celkový dojem: do minusu se jít nedá, takže třikrát podtržená nula. ()
Galerie (35)
Zajímavosti (27)
- Tři životy, které hlavní hrdina (Jared Leto) prožije, jsou odlišené jak barevným podáním, tak i hudebním doprovodem. Vizuální stránka byla inspirována dílem britského fotografa Martina Parra. (Saku)
- Často se opakující telefonní číslo 123-581-1321 je začátek Fibonacciho posloupnosti pouze s přidaným číslem 1 uprostřed. (ČSFD)
- Nemo (Jared Leto) píše knihu o cestě na Mars. Hudební skupina herce Jareda Leta má název 30 Seconds to Mars. (korect)
Myslím, že chápu jak odpůrce filmu, tak ty, které to naprosto uhranulo. Na nějaké ultimátní výkřiky typu "Best movie of all time!!11" to fakt není, to zas né, ale přestože ve mně Mr. Nobody zanechal poněkud rozporuplné pocity, přece jen převažují ty pozitivní. Vezměme to popořadě (spoilery nevylučuju): Jared Leto vypadá čím dál víc jako Jim Carrey, Diane Kruger vypadá opět božsky. Samotný snímek se též skládá z na první pohled krásných obrazů - dalo by se téměř říct, že je pouze jejich sérií - a právě v tom je i jejich problém. Až sterilní čistota některých záběrů lehce/těžce zavání konstruktem a umělotinou, jako kdyby na spontaneitu a nepravidelnost nebyl v pečlivě uspořádaném vesmíru Pana Nikoho čas (o tom více později). Na všechny ty hezoučké obrázky je nějakou chvíli radost pohledět, ale když posléze zjistíme, že film je z nich složen celý, jejich účinek začne postupně slábnout, až zakotví v uvědomění si, že se nám tu někdo samoúčelně snaží hrát na emoce, podobně jako v reklamě na Jogobellu. Při vzpomínce na xtý zpomalený záběr na zaláskovanou dvojici, která leží proti sobě v pečlivě zvoleném choreografickém obrazci a donekonečna opakuje (v tu chvíli již banální) slůvka "Miluji tě", se mi dere na klávesnici slovo "kýč". _______ Brzy zároveň pochopíme, že sledovat tady nějakou dějovou linii nebo se příliš ztotožňovat s postavami je tu nemožné; film po celou dobu setrvává v jakémsi bezčasí (nakonec se i dozvíme proč), kde se konstantně vracíme tam, kde už jsme jednou byli, pak dále pokračujeme s jinými výsledky, a tak podobně. Život Nema Nobodyho je včetně dialogů a situací, ve kterých jej pozorujeme, natolik nereálný, že je skutečně Nikým (není možné se s ním osobně ztotožnit), ale zároveň je Každým, každým z nás ve smyslu, že ztělesňuje určitá archetypální témata, se kterými se jako lidé potýkáme. Film je svojí formou i obsahem skutečně výsostně postmoderní; ztráta paměti, nemožnost se soustředit, roztříštěnost, pocit, že se "děje všechno najednou" a zároveň nostalgii po tom, co bylo i nebylo - to vše ztělesňuje stařík, se kterým se setkáváme na dějové linii z Marsu. Je příznačné, že se nakonec dozvídáme, že se ve skutečnosti jedná o fikci - výplod devítiletého Nema, který si musel všechny možné důsledky své volby do důsledků vyfabulovat, aby se (snad) dokázal lépe rozhodnout v mezní situaci. Jako kdyby všechny tyto staříkovy vlastnosti byly součástí právě současných dětí a mladých lidí - paradoxně jsou to oni, kdo se dnes rodí do onoho bezčasí, do doby, která sama sebe prohlašuje za konec dějin, kdy se zdá, že nic nového již není možné vymyslet, a tak pouze dlíme ve vzpomínkách na minulost. Ona budoucnost na Marsu tedy není nějakou science fiction, ale realitou, popisem dneška, kdy se sebe i vše ostatní snažíme konzervovat v čase a místě, nejlépe zachovat na věky. Nedokážeme si představit, že může ještě něco přijít po nás, a tak jako další mezní bod, jako jakýsi "konec světa", po kterém čím dál častěji nedočkavě voláme, je pro nás pouze cesta zpět, reverse motion. _______ Jak snímek opakovaně vysvětluje a ukazuje, náš život je sice zásadně určován prchavými momenty náhody a souhry okolností, které se dějí v přítomném okamžiku, teď a tady, ale my přesto nejsme schopni tyto okamžiky a chvíle plně prožívat a uvědomovat si, že je to to jediné, co skutečně máme. Všechno se děje najednou, právě teď. Místo toho zůstáváme myšlenkami uvězněni buď v budoucnosti nebo minulosti a do těchto fiktivních světů, které si v hlavě vykonstruujeme, promítáme veškerou naši představu o štěstí. Čekáme na někoho, o kom si myslíme, že je osudovou láskou, že bez něj nedokážeme žít, myslíme na někoho, do koho jsme se bezhlavě zamilovali a nedokážeme normálně žít s partnerem a dětmi, které skutečně máme, dáváme si přesné cíle, čeho chceme dosáhnout, abychom byli šťastní a když jich konečně dosáhneme, zjišťujeme, že už nemáme pro co žít. Jak Pan Nikdo nakonec i svými vlastními ústy sám výstižně poznamenává: Toužíme mít možnost dohlédnout důsledky našeho konání a získat tak jakousi jistotu, ale kdybychom toto dokázali, pak bychom si stejně neuměli vybrat. Každá cesta je tedy ta správná. () (méně) (více)