Pan Nikdo

"Každá cesta je tá správna..." Podľa tohto hesla nám 117 ročný Pán Nikto predkladá niekoľko alternatívnych verzií svojho života. Na film, ktorý podľa mnohých nedáva zmysel sa však príjemne pozerá. Netreba v ňom zbytočne hľadať logiku a postupnosť. Film je plný zaujímavých scén, dobrej hudby a je plný i Jareda Leta v rôznych podobách a polohách. Film funguje ako zádumčivý psychologický rozbor o živote (úvod), ako romantika, sci-fi i dráma. Scény z budúcnosti vyzerajú naozaj veľmi dobre a je trochu škoda, že sa nevyužili viac. Všetku vizuálnu nádheru dopĺňa skvelý soundtrack. Najviac ma chytila táto skladba Tento zaujímavý mix žánrov rozhodne stojí za pozornosť a oslovil ma o niečo viac ako podobne ladený mix- Atlas mrakov. Pre obdivovateľov herca Jareda Leta jednoznačne povinnosť. 80%. (03.05.2014)

Vypadá to strašně obsáhle, velkolepě, všeříkající a přitom je to především romanťárna, která je variací na Butterfly Effect s příměsí Benjamina Buttona a Forresta Gumpa. Mám takovéhle filmy prostě rád i přesto, že jsem z Nobodyho ten eklektismus cítil až moc. Nejlepší byly samozřejmě záběry z budoucnosti a vesmíru, které jsem si naplno užil. Vůbec celkový čas utekl jako nic, ke konci jsem si říkal, že ten snímek mohl trvat klidně dvakrát déle, jelikož se mohlo rozjet libovolné množství alternativních realit. Co se týče té dominantí romantické složky, byla nejzajímavější rozhodně větev příběhu mezi patnáctiletým Nobodym a Annou. Pan Nikdo mohl mít i hudební potenciál, hudba se však snažila pouze lacině dojit emoce, bez žádného dobrého nápadu. (10.07.2010)

Asi takhle: přes dvě hodiny vám před očima staví do stropu sahající domeček z karet nesmrtelnosti, teorie chaosu, paralelních vesmírů, sedmi dimenzí, cestování časem, osudu, předurčení, lidské individuality a vesmírné hry v kostky a vy sice netušíte, co to je, odkud to jde a kam to směřuje, ale jste celkem zvědaví. Načež ten pan režisér a scénárista Dopeklašel onen domek jediným máchnutím ruky zboří, vytáhne z rukávu falešné eso a s triumfálním šklebem čeká, co vy na to. Já na to slovy klasikovými: "Nasrat, jó nasrat." (28.08.2012)

Poslední dobou jsem měl štěstí na skvělé filmy, kterým jsem dal většinou plný počet. Škoda, že Mr. Nobody tuto "sérii" přerušil… Slyšel jsem o tomto snímku hodně, tak jsem taky hodně očekával a... zatraceně málo dostal. Mám rád, když je film od začátku zvláštní a hraje si s vámi až dokonce, ale k sakru, to se musí umět! To musí být na režisérské stoličce někdo jako Lynch, aby to mělo ten správný efekt! Tady to bylo od první minuty dost ubohé a zmatené, ale co je hlavní, atmosféra (jakákoliv) chyběla! Tenhle snímek si hraje na hluboké filozofické dílo, ale podsouvá nám jen fakta, které téměř každý zná, aniž o tom ví (jsou to prostě normální logické věci typu "pokud ses nerozhodl, máš ještě na výběr" atd...) a je uvnitř tak prázdný, že to s vámi nic neudělá. Jediné emoce, které u mě tento snímek vzbudil, byla nuda a zoufalost z toho, jak dlouho bude ještě pokračovat. Zachraňoval to pouze Jared (což je dobrý herec, ale ruku na srdce, on vždy zůstane "jen dobrý") a Diane (která mě ohromně potěšila). V některých momentech se mi líbila hudba, ale tohle je jinak vše. Jestli chcete vidět film s námětem "co by, kdyby", raději si pusťte několikrát lepší Osudový dotek, protože ten vás alespoň nenaštve ještě víc svým koncem (který tento film definitivně dorazil). Prostě a jednoduše, Mr. Nobody není můj šálek kakaa, takže jen kvůli dvou výše zmíněným hercům dávám za dvě hvězdy. Ale bylo to fakt o fous… P. S. Zřejmě se stanu scenáristou, protože několikrát během filmu jsem si řekl "a teď se stane tohle…“ a ono se to fakt v příští scéně stalo! O čem to vypovídá, o mé genialitě nebo o hlouposti tohoto filmu? (14.07.2010)

MFF KV Lidový filozofický spektákl. Hezky se na to kouká, hezky se to poslouchá, ale je to úplně prázdné. Úplně. Pochopím, že se někomu určitě rozzářila očka nad vymydleným (sterilním) vizuálem. Chápu, že se někdo cítil umělecky naplněn u nesčetných existenciálních otázek a dialogů. Nikdy bych ale nečekal, že se zrovna karlovarské publikum nechá opít rohlíkem a vysekne filmu takový aplaus. Svoji slabší chvilku jsem si vyčerpal u Pevného pouta, podruhé už na nabubřelé a rádoby hluboké pozlátko neskočím. 60% (10.07.2010)