Chceš mě, chci tě

Spartský král Butler hraje mužskou verzi Samanthy z SATC, opinion leadera pro čtenáře Maximu. Zbouchnutá Katherine Heigl je za naivní snaživou Popelku v džungli moderního randění. Jejich interakce v prostředí televizní zábavy má pod palcem Pan Pravá Blondýnka. The Ugly Truth je jednou z oněch příjemných, byť zapomenutelných a předvídatelných romantik- konverzační humor neskřípe, válka mezi pohlavími příjemně jiskří, ústřednímu duu to na plátně ladí a uši vydatně krmí atmosférický soundtrack. Co naplat, ošklivá pravda je taková, že u žánru, který v poslední době střídá šedý průměr a šeredný podprůměr, je charismatem vydřená šedesátka darem z nebes. Vtipným paradoxem jest, že volnomyšlenkářský liberál radí milé blondýnce starosvětské balicí metody- kombinaci dr. Plzáka a Jane Austen- držet se zpátky, být nedostupná jak husitská tvrz a obdivovat muže až do skonání hlasivek. A radí správně-zdrženlivost pochopitelně funguje- kromě New Yorku, kde připadá jeden ucházející exponát s oběma chromozomy na osm žen, ale pro tento speciální případ je tu Sex and the City. (projekce) (16.08.2009)

Decentně naivní husa na učení u šovinistického lišáka se lví hřívou. Chvilku to vypadalo na frontální atak proti zavedeným stereotypům romantických komedií, aby je nakonec vykreslili tučným písmem a dvakrát podtrhli, nicméně jiskření mezi ústřední dvojicí nelze přehlédnout - až by z toho klidně zkratoval výtah.. Marně čekám na romanci, kdy ústřední pár nebude finančně nezávislý produkt vyšší střední vrstvy, ale dělník ze slévárny přesných odlitků a pokladní ze supermarketu, co bydlí s dětmi na ubytovně pro sociálně slabé. To by ale asi moc netáhlo, co..? Apropo, z toho balónového konce by se zvedl kufr i Montgolfierovi.. (21.05.2013)

Jasně... co se škádlívá, rádo se mívá.. a dokud se škádlili, byla to švanda plná peprných vtípků a místiy oslnivého jiskření. Jakmile se však začali mít rádi, jiskry vyhasly, kouzlo se vytratilo a znovu se ho vykřesat nepovedlo. Ať už vinou nezvládnuté režie nebo Katherine Heigl, která v sobě má hodně z Marylin, bohužel také pokud jde o toporné herecké výkony. Takže po skvelé první půli s několika opravdu zábavnými scénami, nakonec převládly spíš rozpaky. (22.02.2010)

V průběhu filmu jsem se modlil, aby režisér měl koule na to, aby nám nenaservíroval ten milionkrát omletý hollywoodský konec. Nevím, jestli to způsobilo to, že jsem ateista, nebo to, že jsem se nemodlil dostatečně, každopádně nevyšlo to. Z tak slibného námětu, z tak slibně rozjeté komedie, která mohla být konečně jiná, než ty kvanta před ní, se nakonec stala úplně průměrná rutina. Je štěstí pro film, že je tady Butler, jinak bych šel ještě níž (protože jsem si uvědomil, že nemám rád Heigl. Jo, je sexy, ale nesedí mi a IMHO neumí hrát). Bohužel, jak moc jsem nechtěl, abych tyhle slova napsal, tak je musím napsat… Chceš mě, chci tě je další tuctová komedie, která mi v hlavě zůstane o něco déle hlavně kvůli pár scénám (večeře) a právě kvůli tomu potenciálu. Je zajímavé, jak se ze slibných 70 % za nějakých 15 minut stane sotva 60 %… P. S. Aniž bych o tom tušil, tak právě tímto filmem jsem uzavřel filmy od Luketica do roku 2009. Zajímavé… :-) (03.06.2010)

Připadal jsem si jako na horské dráze. Výborné a vtipné pasáže střídali vyloženě podivné a kýčovité scény. Přesto z THE UGLY TRUTH přetrvaly spíše ty kladné dojmy. Velkou zásluhu na tom má Gerard Butler, který celý film, i přes zvláštní, ale přesto očekávatelný vývoj postav, dovedl do uspokojivého konce. Po určitém časovém odstupu jsem byl nucen snížit na 2. (21.10.2009)