Chceš mě, chci tě

Počáteční nevraživost hrdinů ani jejich závěrečné sblížení včetně plačtivé hodiny pravdy se neliší od jiných romancí. Režisér Robert Luketic projeví invenci jedinkrát, když při opatrně „hříšném“ tanci nechá kameru vyprodat výstřih Katherine Heiglové z nadhledu.Gerard Butler zapadá do vzorku sedlácky podsaditých typů, kterými současný Hollywood nahrazuje někdejší módu manekýnů – právě na jednoho takového ideálního prince má hrdinka políčeno. A celá zábava, jíž se jinak neplýtvá, se odvíjí od jejího lovu na pana Dokonalého, při němž ji coby poradce dálkově řídí pan Nadsamec. Vrchol situační komiky představují vibrační kalhotky u firemní večeře, ale měla si je obléci lepší herečka. ́Butler sice Heiglovou s lehkostí přehrává, ale robustní prostořekost jeho role se musí vychutnávat rychle jako oběd u stánku, protože nátěr nekorektního hrubiána se brzy začne drolit. Ukáže se, že je v jádru dobrák, že jeho cynismus zavinilo zlomené srdce, že miluje děti... prostě do vší té tuctové unylosti přibyl i další romantik pod drsnou maskou.Jakmile jeden druhého poučí, napraví a rozněžní, začnou milenci zákonitě nudit. Ani jednu ze tří scenáristek nenapadlo, že by slzavá údolí přemostilo vtipem více prodané televizní zákulisí. Bohužel vděčné kulisy posloužily jen poslednímu klišé – vyznání v přímém přenosu. Ošklivá pravda je ve skutečnosti hezounká lež, učesaný bezkrevný románek. (16.06.2020)

Romantických komedií není nikdy dost, a nyní, když nás pravidelně každou neděli večer krmí dvě největší komerční televize těmi pochybnými talentovými pořady, rozhodně uvítám, když mohu přepnout na HBO a najdu tam milý oddechový film, který sice nevybočuje z jakéhokoliv průměru a dopadne tak, jak je to každému divákovi jasné zhruba po prvních deseti viděných minutách, ale přesto potěší, pobaví a zaujme. A to je právě případ tohoto romantického filmu, u kterého rozhodně nelze nevnímat snahu nabídnout něco nového, něco, co tu ještě v rámci žánru nebylo, avšak tato snaha mi přišla velice očividná a včleněná do filmu jakousi násilnou formou. Ano, film je do jisté chvíle zajímavý a uvěřitelný, ale jakmile se začne Katherine Heigl řídit radami Gerarda Butlera, tak jsem začal pociťovat, jako by z toho příběhu byla cítit více touha tvůrců nabídnout něco nového, nežli vypravěčská lehkost a volně plynoucí příběh. A v tomhle podle mě tenhle film hodně zaostává např. za romantickou komedií "Návrh", kde hraje hlavní roli Sandra Bullock a kde celý ten příběh byl opravdu nenucený a tak nějak volně plynoucí, ale přitom atraktivní. A přesně tohle mi v komedii "Chceš mě, chci tě" velice chybělo. Což ovšem neznamená, že tento film je nutně špatný, u pár scének jsem se hodně solidně pobavil, a závěr byl velice příjemný a jeden z nejoriginálnějších, jaké jsem kdy v romantické komedii viděl. Ale film jako takový vnímám jako čistě průměrný, což odpovídá z mého pohledu třem hvězdám. (08.11.2010)

Ať si kdo chce, co chce říká... Gerry Butler je prostě můj kůň a Chceš mě, chci tě patří k mým evergreenům. Pro někoho možná oplzlá scéna s vibračními kalhotkami, pro mě skoro nejlepší scéna filmu. Smála jsem se dlouho, předlouho a směju se ještě pořád. Když k tomu připočtu Gerryho úsměv ve chvíli, kdy zjistil co a jak... wow! :^))) Mám ráda romantiku a když je ještě ke všemu vtipná, tak to je naprosto ideální stav. (24.02.2012)

Průzkumy ukazují, že diváci milují nade vše dvě témata: „chlapec potká dívku“ a „dobro versus zlo.“ Uvědomíme-li si ovšem, že 90% režisérů, kameramanů, producentů, scénáristů atd. jsou muži, pomůže nám to pochopit a doufejme i uznat, proč lze klást ve filmech pojítko mezi chlapce a dobro a dívku a zlo. Sexisticky vulgární romantická komedie pro chlapy Chceš mě, chci tě to stvrzuje hned natřikrát: za prvé je to žena (K. Heigl), kdo se tu musí charakterově i vzhledově proměnit k obrazu chlapa, zatímco ten se takříkajíc ani nehne, za druhé je nám nabízena velice snadná identifikace se suverénním Butlerem, a tím i kontrola nad filmem a všemi ženami, které se v něm objeví (i apeluji na feministky akademické, aby si vykasaly rukávy a posvítily si a tím i nám osvítily původ tohoto neřestně falocentrického materiálu), a za třetí se tu boří dívkami vysněný krásný princ: neboť vymydlený a oholený doktor odpovídá hladkému, celistvému povrchu, distancovanému od minulosti a reprezentujícímu ideu abstraktního, obecného, ale nedosažitelného řádu, zatímco zarostlý a neotesaný Butler značí patinu, poškození a záměrnou nedokonalost – stopu autentické události. Jinými slovy řečeno jsou častokrát ti zlí a neupravení krásní a dokonalí, zatímco ti dobří jsou oškliví či slabí. Felix Dzeržinskij, zakladatel sovětské Čeky, byl vysoký, impozantní, asketický, inteligentní muž. Zároveň velmi zlý muž. Reinhard Heydrich byl vysoký, krásný, blonďatý, modrooký, všestranně - hudebně i sportovně - nadaný muž, dokonalý to nordický bůh pomsty. A velmi zlý. Winston Churchill, na druhé straně, byl malý, tlustý, ošklivý skřet. Zachránil v Evropě svobodu. (20.10.2009)

Po oponě mi zůstala na jazyku zvláštní pachuť. Jednoduše jsem se nemohl přenést přes myšlenkové vyznění filmu. Chápu, že spousta diváků tuto rovinu rovnou vypla (chtěla se prostě bavit), ostatním to tak možná nepřišlo, ale já prostě nesnáším tyhle posrané klišovité fráze typu "chlap chce radši lesby zápasící v želé než romantickou večeři" či "chlapa vůbec nezajímá, co děláte, chce vám akorát svým ptákem vyplnit všechny vaše otvory", kterými je film doslova prošpikován. Butler sice z počátku baví, leč míra zábavy je přímo úměrná množství sprostých slov a vulgárních "ošklivých pravd". Film snad každému připomene mnohem zdařilejšího Hitche, který působil mnohem lidštěji. Tam totiž sympatický Hitch radil neohrabaným a nesmělým mužům, jak získat ženy svých snů. V Chceš mě, chci tě radí týpek, který si myslí, že ženy jsou chodící otvory na penisy, sexy kočce, jak dostat svůj seznam požadavků. Taky v tom vidíte ten rozdíl? Chápu, že málokdo asi bude souhlasit, ale nedokážu se nad to jednoduše povznést (ač to byl dozajista předpoklad tvůrců)... 20% (26.10.2010)