Akvabely

Některý byly vodní lilie (lekníny), ale většina celkem blatouchy. Film o dalším "podle mě zbytečným" sportu. Ale víc je to o vztazích puberťaček. Hned na začátku mě napadlo, že to bude o lesbách. A když už to začínalo vypadat, že to o lesbách nebude, tak to o lesbách začalo být. Fakt mě to nebavilo. Trvalo to jenom hoďku dvacet, ale táhlo se to jak plazící se Meresjev. Poznámka k Obsahu/Infu: Marie spíš než na 15 vypadala tak na 12. (03.10.2008)

O čem to je? Jsou tři. V dětském těle uvězněná Marie, překrásná Floriane a korpulentní Anne. Liší se od sebe vzhledem. Uvnitř jsou, však úplně stejné. Zmatené v lásce, toužící po porozumění a přátelství. Někdy jsou kruté jindy křehké, stejné jako dospívání. Co já NATO? Tak tohle mě opravdu odzbrojilo. Divák je vtažen do světa tří dívek, jenž je jako srdce po 100 metrovém sprintu-neskutečně živý. Díky tomu jak skutečně a věrohodně postavy působí je ochoten přimhouřit očko nad drobnými logickými prohřešky. Vše navíc umocnuje fakt, že se ve filmu až na jedinou kratičkou výjimku neobjeví žádní dospělí. Podobný film: Láska je láska. (05.06.2008)

Akvabely ma vždy fascinovali, tak ma celkom potešilo, že som narazil film s touto tematikou. Aj keď napokon to bolo skôr zamerané na medziľudské vzťahy 15-ročných dievčat vo vývoji, ktoré akosi zaujíma len jediné - čo si o nich myslia ostatné rovesníčky. A potom to tak aj vyzerá - samá pretvárka, žiarlivosť, závisť, no a v konečnom dôsledku napokon zistia, že sú ovládané názormi iných. Aj keď v tomto filme to nebolo až tak dokonalo dotiahnuté ako sa núkalo, čo je celkom škoda, pretože nábeh to malo veľmi schopný. V tomto prípade by neuškodil dlhší časový rozsah a lepšie prehĺbenie deju. (23.09.2013)

Tak chutná první jablko "hříchu" (sladce i hořce zároveň), tak chutná první zamilovanost. Ze značné části dobře uvěřitelný a emotivní pohled na dospívání tří hlavních protagonistek s příjemně rozechvělou, křehkou dějovou linií (především ve vztahu Marie a Floriane). Snad je v tom všem i kouska (divákova) stesku po tak specifickém období před prahem dospělosti, kdy méně znamenalo více, kdy i (často pomíjivá) náklonnost byla intenzivnější než dnes. Navzdory uvědomění si veškerých negativ (přeci jen je to chvílemi schematické, filmově líbivější) chtě nechtě musím poraženě konstatovat, že vůči podobným snímkům zkrátka nemám dostatečně vyvinutý imunitní systém... │70% (12.05.2011)

Čekala jsem, že se bude film posouvat určitým směrem, ale byla jsem mile překvapena. Především tím, jak se režisérce povedlo zachytit na příběhu Marie, Anne a Floriane pocity dospívání. Vykreslit to mezidobí mezi dětstvím a dospělostí (scénka v McD) se všemi problémy, zmatky, touhami…bez jakýchkoli klišé a s naprostou uvěřitelností, čemuž napomáhají hodně přirozeným hereckým projevem představitelky všech tří hrdinek. Dost mě zaujala i skoro úplná absence dospělých ve filmu. Za celou dobu neuvidíme ani jednoho z rodičů, Marie dokonce jako by žila úplně sama, aneb s tímhle mezidobím se musí poprat každý sám. Závěrečných deset minut, hudba Para One (soundtrack se mu vážně povedl), prostě krása. Připomnělo mi to Smrt panen. Jen tak dál paní režisérko. (05.02.2009)