Nestyda

Hřebejk má tu smůlu, že Pelíšky jsou jenom jedny a že je natočil tak brzo, protože všechny dalši jeho filmy už jsou bohužel horší. Přesto to s Nestydou nevidím tak tragicky. Herci sice místy mluví tak "civilně", že jim prakticky není rozumět, ale člověk si časem zvykne. Milá byla česko-slovenská konfrontace ("co je to korytnačka?") i camea paní Hegerové a Mistra Gotta. Nejvíc mě však dostala použitá hudba - tomu říkám naprosto a stoprocentně "hudba mého srdce", takže díky ní zaokrouhluji ze 3,5 nahoru. (13.02.2011)

„Pardon... madam.... to mrtvé zvíře na stole...?“ Po „KRÁSKE V NESNÁZÍCH“ a „MEDVÍDKOVI“ ďalší čudný Hřebejk, ktorý tiež pôsobí skratkovito, akoby sa nakrútili tri hodiny a muselo sa strihať na hodinu a pol: strácajú sa celé dejové línie a zmysel niektorých postáv, Liška alebo rodičia (Landovský) sú len „zbežne nahodení“, majú možno 15 minút, nikto nevie, prečo tu sú, ani kam nakoniec zmiznú, niekam asi áno, čo ja viem, Hřebejk tiež nevie. Macháček v pohode, mám ho rád od „vítr popožene jachtu“, takisto jeho nosatá manželka fajn, Vášáryová nehnevajte sa ale ZNOVA patetická, našťastie jej postava nie je taká veľká, ako som si myslel. Z niektorých dialógových („Ale vždyť jsme toho tolik prožili...“ – „Zas tolik ne.“) a poetických (atmosférické jazdy nočnou Prahou) cítiť, že je to TEN Hřebejk, ale ak jeho novú tvorbu porovnávame s nespisovane povedané peckami, s akými začínal (MUSÍME SI POMÁHAŤ, PUPENDO, PELÍŠKY), je to veľký priemer, hoci s chytľavými hláškami („Co je to korytnačka?“) a relatívne zábavnými roličkami známych tvárí (Adymu Hajdovi stačí stáť v zábere a hádzať „tie jeho“ pohľady do kamery). (19.08.2010)

Ta němá tvář na konci to sice přežila, ale co já, jakožto divák? Proč jsem se musel téměř pořád nudit? Proč jsem si musel několikrát opakovat "To dáš!" a povzbuzovat sám sebe, abych to nepřepnul na jiný program? Jinak řečeno - u "vtipných" scén jsem se zasmál sotva jednou, u "vážných" scén jsem se nudil. Dost mi to připomnělo Medvídka, ale toho jsem trochu nadhodnotil kvůli obsazení. Tady musím logicky jednu * odebrat. Nikdy více nepotřebuju vidět. P. S. Macháček dobrý, Liška (konečně nehrající idiota, mimochodem) taky a Éva pěkná, moc pěkná… (03.04.2010)

Až téměř pesimistický pohled na životní etapu stárnoucího čtyřicátníka Oskara režijním pohledem Jana Hřebejka, který je, vedle Viewegha a Macháčka, také spoluautorem scénáře. Jednou to přijít muselo. Oskar, který svým strojeným úsměvem v televizi předpovídá počasí, je v manželství čím dál méně spokojený. Uspokojení hledá nejprve v náručí mladší a hezčí ženy (Vica Kerekes), poté se zaplete s celebritou - výrazně starší populární zpěvačkou, kterou ztvárnila Emília Vášáryová. Manželka (Simona Babčáková) mu nevěru brzy odhalí, dostane vyhazov jak z bytu, tak z práce, čeká ho rozvod. A možná teď už bude konečně šťastný. Film na mě působil v prvé řadě nedodělaně. Kratší minutáž nebyla úplně optimálně vyplněna. Film se asi v polovině v podstatě omezil na dvě dějové linie. V jedné sledujeme, jak je Oskarova manželka stále spokojenější po boku nového partnera (Pavel Liška), a ve druhé sledujeme Oskarovu vnitřní rozpolcenost vůči ženám a jeho citovou nestálost. Mně osobně v příběhu scházela větší životnost a větší charakterová výrazovost, protože herci na to měli. Vlastně celý film je o tom, jak Jiří Macháček střídá ženy. A to je trochu nuda. 40% (11.11.2010)

Najväčším problémom tohoto filmu budú a boli obávané dve legendárne české HŘE, a to hřejivý humor a Hřebejk, tu dokonca v jednom balíku. Čiže kritici a diváci si nasadili vopred okuliare s jedným sklíčkom predsudkov a druhým očakávaní, ktoré nemohol takto jednoducho ladený projekt splniť. Skúsme si predstaviť, že sa jedná napríklad o francúzsky, málo známy film, ktorý sledujeme v malom kine, nič od neho neočakávame, namiesto Kájovho camea sa tu objaví napríklad Johny Haliday, nemusíme sa zamýšlať nad reálnosťou situácií a v kľude tak môžeme porozmýšlať nad scenáristickými postrehmi ohľadom života štyridsiatnika, ktorého povahu vystihuje najlepšie názov filmu. Určite by sme sa necítili tak kolektívne trápne, ako by som sa možno cítil aj ja v kine, ak by som ho navštívil. V kľude v televízii a bez očakávaní som bol nakoniec celkom spokojný. Určite lepšie, ako Román pro muže. (27.03.2013)