Normal

Na český film je Normal dost originální a až tak trošku Hollywoodsky natočený. Proč by taky ne. Vždyť to každýmu musí být patrný. Co mi na tom vadilo byl ale fakt, že se v tom filmu nic extra neděje. Tak trošičku Mlčení jehňátek v době, kdy je Antony Hopkins v kleci zavřený, a Jodie Foster si s ním v klidu povídá...no a pak ta omáčka kolem, záběry z minulosti, záběry odjinud, záběry z budoucnosti a tak dále. Ten scénář je nedotažený, ale čtyři si to určitě zaslouží. Hlavně za to, že se Češi nebáli a natočili něco tak náročného a velkolepého jako je tenhle film. A nejvíc se mi na tom líbí, že takových filmů v naší zemi začíná vznikat víc a víc. Jen houšť. Alespoň konečně budeme mít na co koukat. Narozdíl od různejch expertů, paniců a kdejakejch honičů. Nejvtipnější na tom všem stejně je, že odborníci v tom hledají něco víc. Já v tom vidím prostě film, film který mě bavil a především film, který mě od českých tvůrců dost překvapil. Co vidí oni, já nevidím, a je mi to jedno. Nekoukám na film abych v něm hledal složitosti, ale abych se bavil, a to tenhle film určitě splnil. (16.02.2010)

Ambiciózní, své a ve výsledku možná trochu sobecké, ale do poslední špetky nemainstreamové. Z autorského hlediska buď neukotvené nebo nečekaně vyzrálé. Na Normal lze hodit spoustu světlometů a v záři každého z nich bude vypadat jinak. Nikdy z něj ale nebude divácký film. Na to je příliš temný, formálně i obsahově rozkročený a neprostupný. Prvotní fascinace bohužel rychle ustupuje, pokud tohle není "to vaše pravé ořechové". Já se do Ševčíkova zaměřovače nevešel, ale nikterak mi to nebrání těšit se na další jeho film. Snad v něm bude míň surreálných záběrů a víc čitelných žánrových postupů. (27.03.2009)

Pokud čekáte český blockbuster, jste na špatné adrese. Tento film zcela jasně vychází z poetiky německého expresionismu a používá také prostředky francouzského impresionismu. Není to tedy supermoderní cool film, ale velice koncentrovaný odkaz k "němé" éře kinematografie. (Zároveň skvěle pracuje i se zvukem.) _______ Proto se tu taky většina postav pohybuje v jakési osobní bublině, kdy pro ně jako by neexistuje vnější svět - odsud ten úžasný dojem nereálnosti. Styl tu má vlastní výpovědní hodnotu a říká nám cosi o prostorové izolaci postav, rozplývání kontur mezi dobrem a zlem atd. (Když si čtu pořád dokola věty o "dominanci formy nad obsahem", jímá mě smutek z nepochopení toho, že filmová forma má sama o sobě dost významů.) ______ Pokud Normal v něčem připomíná klip, tak možná nějaké Dresden Dolls a spol. navazující na poetiku kabaretu Výmarské republiky. Doporučená četba: Siegfried Kracauer - Od Caligariho k Hitlerovi. Doporučený film (nepřekonatelný vzor): "M" (Fritz Lang). Rozhodně nejpůsobivější český art thriller od Spalovače mrtvol. __________ Výrazně pozitivní hodnocení vychází z prvního dojmu po dvou zhlédnutích krátce po sobě. S odstupem trochu bledne. (Můžu taky potvrdit, že první zhlédnutí tak dobrý dojem nevytváří a většina zdejších hodnocení bohužel vychází jen z něj.) _____________ Normal se určitě stane dobrým důkazním materiálem při zkoumání, jak dnes lidé podléhají reklamě, vytvářejí si falešná očekávání a neumějí se pak srovnat se samotným dílem. (25.03.2009)

Chápu nářky, že Normal není klasický film s katarzí v rovině kdo a co, ale nedělalo mi problémy se přizpůsobit. Není to rozhodování o vině a nevině, jde spíše o to proč. Nabízí sondu do duše nenormální osobnosti a osob blízkých, které jsou jeho skutky poznamenány (žena, otřesený obhájce, rodina oběti), nejde o omlouvání ale o pohled z vícero úhlů, kterými můžeme na Kurtenovy činy nazírat. Zvláštní kapitolou tvoří stylizace, která naplno využívá filmové prostředky a techniku (barvy, filtry, hudbu, úhly kamery) a ukazují to, co jsem v českém filmu dlouho postrádala - moderní fimovou řeč, která dokáže k divákovi hovořit skrze obrazy. Nemám z posledních několika let větší zkušenost s českýmI filmy, ale Normal tématem a svou vizuální silou posílil moje naděje, že se v Česku najde nějaký odvážlivec, který nebude točit jen HLP (=hřejivé lidské příběhy) vypadajících v traileru jako epizody televizních Bakalářů. (27.03.2009)

Pročítám recenze a komentáře kritiků a nemůžu přijít na to, čím na Normal koukali. Očima to být nemohlo. Nejde o thriller, jde o studii zla, o koketování s ním, o ztrátu ideálů a o poznání lidské povahy a charakteru světa kolem nás. Říct o stylu, že je samoúčelný, to může snad jen nějaké nevnímavé hovado (zdravím Vosmíka a Fuku, jakož i další). Normal pouze ukazuje známé a obehrané věci (zlo v nás) novými prostředky (na příklad: běžné ve filmu je, že manželce konfrontované se zrůdností manžela přes úzkostlivé ovládání unikne nějaká slza. V Normal je tento vypjatý stav Kurtenové vyjádřen promítáním její křičící tváře na její apatické tělo). Svět a pocity postav a poselství celého filmu, to vše je extrémní a pokřivené a vysoce stylizovaný vizuál to vyjadřuje perfektně. A zároveň jsou postavy stále ještě charakterizovány svými činy – např. zdánlivě nelogická snaha právníka prokázat i na závěr Kurtenovo šílenství není nic jiného než jeho touha uchovat si ideály o světě. Rozsudek „psychicky narušený“ by totiž znamenal, že lidé jsou ve své podstatě dobří a zlo jim je cizí. A btw, Havlová je na plátně přesně tak dlouho, jak je to pro její postavu potřeba. Normal je suverénně nejlepší porevoluční film a pro toho, kdo je schopen jej označit za pouhou vyprázdněnou manýru, je nějaké české nové nové vlny opravdu škoda. (28.03.2009)