Normal

Komentář obsahuje závažné SPOILERY, ne vždy dokonale podložené osobní pocity a úvahy (mnohde psané spíše pro osobní potřebu než ostatní), pouze slušná slova a spekulace, pročež by ho neměl nikdo číst. Pro vizuálně výrazné filmy je zřejmě těžké přesvědčit diváka, že pod vší tou nádherou pro oko najde se i potrava pro mozek. Ona tam totiž velmi často skutečně není. S podobným předsudkem, lehce nahlodaným pár zdejšími komentáři, usedal jsem i já do sedačky B7 nejmenovaného multikina. Ovšem již jeden z prvních dialogů, ten o lásce tatínka a maminky, přinutil mě postoj "chlapíka nad věcí" přehodnotit - film v žádném případě není prázdnou manýrou, zpětně se mi zdá, že je v něm jen málo "samoúčelného" a i ono málo je plno podezření, že jsem pouze účel nepochopil. Povrchní pohled říká, že v Normal nejde o nic jiného než o advokáta, který hájí brutálního vraha, jenž ho děsí, a kterého chce ho prohásit za duševně chorého - tečka. Houby. Již zasazení ČESKÉHO SOUČASNÉHO filmu do PŘEDHITLEROVSKÉHO NĚMECKA by mělo každého, kdo nevytáhl z hlavy kritická slova "líbivé" a oblíbené "samoúčelné", trknout, o co tady zřejmě půjde, kterým směrem své závity pootočit. Nechci tím samozřejmě tvrdit, že Kurten je přímo Hitler, ale přinejmenším jedna znepokojivá souvislost je zřejmá. Ono zvrácené Kurtenovo přesvědčení: "Lidé mě budou oslavovat," zdá se být šílené, avšak oslavy jiného masového vraha pár let po něm jsou až příliš reálné. Určitou, byť chatrnou indicii, bych viděl v pomateném Straubergovi odsouzeném za jeden Kurtenův čin. Nemohlo by jít o narážku na Marina van der Lubbeho, který byl běžně líčen jako pomatený a jenž údajně zapálil Reichstag? Těžko říci. V přesvědčení, že nacismus je (dílčím) tématem Normalu, utvrzuje mě i pár odkazů na známé filmy s podobným tématem, např. Trierovy Prvek Zločinu (chápání vraha vede málem k proměně ve vraha) a Evropa. Pro tyto a další filmové odkazy, bych nerad volil slovo "laciné", jak mnozí činí, ale spíše "zřetelné". Nevěřím, že jde o pouhé "hommage" nebo podlézání divákům znalcůn. V každém odkazu vnímám určité popostrčení divákovy pozornosti, nanesení jistého drobného významu či zkratku sloužící k popisu něčeho. Podoba Kurtena s Hannibalem Lecterem přinese rychlé poznání, o koho se tu vlastně jedná. Již jen název filmu Evropa naznačí, že jde tu o téma, jež se bytostně dotýká Evropy. Tématicky spřízněný Vrah mezi námi hrozí se transformovat ve "Vraha v nás"... Protože snad právě o to, že: "Peter Kurten nakonec je normální," jde nejvíce. On je normální, vy jste normální, Wehner je normální, sousedi jsou normální, já jsem normální... A přece brutálně vraždil (a po něm spousta normálních za druhé světové, jak film připomíná). Zjištění, že krutý zločin je normální, vyznívá samozřejmě pesimisticky, stejně jako poznatek, že "Vrah v nás" "čeká" na vhodné podmínky, aby se probudil. Nenechme se zmást tím, že Justus si nakonec, dle svých slov, ruce v krvi nenamočil. On již vidí příčinu v tom, že jeho život ho stavěl jen do situací, kdy bylo snadné Být Nevinný. Divák ví, že nejméně ve dvou případech i on selhal a téměř zabil. Vědomí neradostné, ale zároveň otevírající prostor pro přijetí dosud nevnímané zodpovědnosti a vědomé potláčení nebezpečného v nás, snad i aktivní boj proti stavu, který ničí nevinnost naši i druhých. Být normální k tomu totiž vždy nestačí. Naopak. Proti tomuto pohledu dá se ovšem postavit námitka, že Kurten rozhodně normální není. Společnost ho pouze takto označila, aby jej mohla odsoudit. Lze pak spatřovat v tomto činu ortel (či alespoň předzvěst) nad svou budoucností? Budou od této chvíle tyto věci normální? Budou je dělat normální lidé? Na tomto místě, kde bych normálně začal nový odstavec, snad mohu už s jistotou a nenapadnutelně prohlásit, že Normal je O NĚČEM. Samozřejmě je možné, že ono něco nám nepřijde dost hluboké, či sdělené formou, jež se nám líbí, ale NĚCO to je. Je možné i to, že ono Ševčíkovo NĚCO jsem obalil a uměle prostoupil svým NĚČÍM. To už je nevyhnutelné riziko interpretací, o nichž si přesto myslím, že by se o ně člověk měl, s vědomím, že bude chybovat, pokoušet tam, kde vidí tu možnost. Objevit ne absolutně zřejmý význam v nějakém díle, je vždy radost, zvlášť tehdy, bavilo-li nás ono pátrání. A tak i přes nedokonalost některých dialogů, i přes nepochopení významu některých formálních prvků, hodnotím pozitivně a dodávám i pochvalu skvělému Kňažkovi, Muchowově hudbě, kameře a dalším "spolupodílníkům" na dobrém výsledku. Prosté ****. (31.03.2009) (méně) (více)