Kdopak by se vlka bál

Celé odpoledne jsem byl znechucen z návštěvy multikina, kde jsem viděl velmi nepovedenou komedii Vy nám taky, šéfe. A tak mě napadlo, že večer zajdu ještě jednou na nějaký film, abych si zlepšil náladu. Tentokrát nejdu do multikina, ale do obyčejného, útulného kina Dukly, které je nově zrekonstruované. Každý rok na podzim se zde pořádá Mezinárodní festival dokumentárních filmů. (Na ČT2 k vidění pod názvem Z Jihlavy do hlavy). Do kina jsem dorazil v 19:45h, představení mělo začít ve 20:00, ale jen tehdy, až se nás sejde minimálně pět, jinak by nepromítali. Naštěstí během 10 minut přišli další 4 lidé a tak film mohl začít. Kdopak by se vlka bál? Já myslím, že úplně každý. Ne, nebudu si tu dělat srandu, jako v jiných komentářích. Nikdy bych neřekl, že se dá ještě natočit takhle dobrý rodinný film. Protože od dob snímků Jak dostat tatínka do polepšovny, nebo Páni kluci česká kinematografie v žánru dětském a rodinném velmi skomírala, což vyvrcholilo nedávno filmem, Jak se krotí krokodýly, který se velmi nepovedl. Snímek Kdopak by se vlka bál těží s výtečných hereckých výkonů v podání dětí. Jejich prosťounké tvářičky zde září. Z těch dospělých herců chválím Jitku Čvančarovou. A věřte, nebo ne. Ona opravdu umí zpívat. Docela závidím Jardovi Hejlovi:-), že má takovou přítelkyni. Dále mile překvapil Pavel Řezníček v roli tatínka. Malá Terka nám svými očičkami vypráví složité problémy dospěláků. Měl jsem slzy na krajíčku. A to je co říct, protože mě nerozbrečí ani jakýkoliv pohřeb. Dialogy jsou dobré. Příběh je velmi dobrý. I k hudbě nemám žádnou výtku. Atmosféra je výtečná. Celé je to prostě fantasticky zrežírované. Překvapuje mě malý počet hodnocení zde na CSFD. Jsem plně dojat a všem rodičům doporučuji, aby svoje děti vzali do kina na tento film, protože vlka se opravdu bát nemusíte. A ještě jeden vzkaz mám po všechny maminky a tatínky. Řešte se svými ratolestmi jakýkoliv problém, protože dětská hlavička snadno vycítí, že se něco děje a pak se rozhodne si to řešit svojí vlastní cestou, která je ale většinou špatná a může mít fatální následky. Kdyby mně někdo položil otázku. Jak bys charakterizoval tento film? Tak bych odpověděl. Je to pohled na reálný svět dětskýma nevinnýma očima. Jsem velmi rád, že se natočil tento film, který potvrdil, že v našich luzích a hájích může vzniknout povedený rodinný příběh pro malé i velké. Hodnotím 87%. Zajímavé komentáře: Chlupis, triatlet, fuckme. (12.01.2009)

Příběh, kde se prolíná realita rodinné krize z dětskou noční můrou, vypravěčským a "kreslířským" uměním Terezky ( Dorotka Dědková ) a příběhem Červené Karkulky, která má problém z vlkem. V dětském světě je Terezka fascinována Karkulkou a možností, že její maminka je mimozemšťan, ve snovém světě čeká kdo jí přijde zachránit před vlkem. Realita je však tvrdá a poznání, které Terezka prožije se stane osudným. Problém rozeznat, co je sen a co zkutečnost, se stává hrou. Začíná se míchat osud všech okolo její mámy a Terezka samotná začíná měnit svůj pohled na vlka. Vizuální stránka filmu je dobrá jen ve světě snů, které prožívá hlavní aktérka, leč bohužel, sny jsou krátké a tak i možnosti kameramana jsou omezené. Hudební doprovod v podstatě nulový. Zápor bych dal i na jedenáct vystřižených scén, které dvd obsahuje. Některé bych nestříhal a raději je prodloužil a použil v hlavním filmu. Ve filmu je pár nedotažených ( v dobrém smyslu ) scén, kde by fanoušek hororu čekal šok, místo toho je však použito poklidného ukončení. Hezky natočená a pohodová skoropohádka. (22.09.2009)

Co všechno dokážou napáchat spory dvou dospělých lidí na duši malého dítěte ... Nejdřív jsem nedávala moc pozor na to co zrovna hrají v televizi, ale příběh si mě připoutal svým zajímavým způsobem režie k sobě. Sledovala jsem s napětím co se odehrává v mysli šestiletého děvčátka a jak se dívá na svět kolem sebe. Největší dar, který můžeme svým dětem dát je táta a máma spolu a klidný domov ... (05.07.2013)

Příběh je vyprávěn z pohledu malé holky, která je hodně ovlivněná pohádkou o Červené Karkulce a která si myslí, že její maminka je mimozemšťanka. Ke všemu se v nepravou chvíli dozvěděla od své "skvělé" babičky, že její tatínek ve skutečnosti jejím tatínkem není. Její pravý tatínek radši odcestoval do Japonska, než aby ji pomohl hledat po ruzyňském letišti. Film mě nikterak neupoutal. (02.01.2010)

Zatímco se Maria Procházková zcela nepozorovaně stala nejoriginálnější současnou českou režisérkou, nenašel se dodnes nikdo, kdo by udržel na DVD trhu její celovečerní debut Žralok k hlavě, což je ostudné. Ani po dvou letech vynikajícího Kdopak by se vlka bál. Mezitím se už Vlk stává součástí programu projekcí v dálkových autobusech a nikdo se nad tím nepozastavuje. Tohle je celé prostě špatně. Stejně jako fakt, že neobyčejně skvěle hrající předškoláci Dorotka Dědková a Matouš Kratina nejsou obsazováni častěji (jedna TV pohádka je fakt málo). A samozřejmě, nevěřila jsem svým očím, ale Jitka Čvančarová a Pavel Řezníček jsou dobří herci. Tady jednoduše nelze jen oceňovat a hodnotit skvěle, tady je třeba otevřít oči a mít radost z toho, že český film ještě žije a není ztracen. (06.02.2011)