Kdopak by se vlka bál

Vidění dospěláckého světa očima předškolního dítěte je veskrze originální a naprosto věrohodné. Označení filmu jako rodinný neznamená dětský, takže jsem nechápal ta dítka sotva mladšího školního věku, která v doprovodu rodičů sledovala celkem vážné téma. Naštestí se nesmála (nebylo čemu, i když občasnému pousmání nad poetikou dětského uvažování se nevyhnete). Ale třeba si dítka obohatila slovník, podobně jako jeden tatínek, který odcházeje prohlásil: "To bylo dobrodrůžo." Dobrodružství, do kterého se Mária Procházková pustila, stojí za to. Tak povedený námět, scénář a zrežírování pasuje snímek do skupiny takových filmů jako "Tajnosti" , "Štěstí" nebo "Cesta z města". Místy jsem nevnímal herce, ale přirozeně civilní vypravování. Řezníček v roli tatínka přesvědčivý, Čvančarová předvedla i své pěvecké přednosti. Těsně před závěrem je jeden zbytečný zádrhel: narychlo naplánovaný odlet na planetu Japonko jsem moc nechápal. Mně tam stačilo letištní bludiště a vůbec tam nemusely být rošády s rychlým odletem. A vydržte u titulků. Stojí za to. (22.12.2008)

Pohled nezkaženou dětskou optikou na Invazi lupičů těl, co je zosnována vlkem hrajícím na violoncello? Proč ne, hlavně že to není krotitelka gaviálů, madam Poledňáková.. Na chátrajícím domácím hřišti rozhodně jeden z těch povedenějších zápasů, z něhož mi výsledný dojem kazila snad jen na mateřskou školu přílišná vyspělost pátračů po mimozemské konspiraci a happyend s krvácející maminkou. Takhle to v životě často nechodí, ale na druhou stranu, vždyť jsme byli v pohádce a těm nejlépe rozumějí jenom děti.. (13.02.2012)

Rodinná krize z pohledu nevinně dětského aneb rozpad vztahu očima dítěte? Režisérce a animátorce (její původní profese je na výsledné podobě filmu hodně znát) Marii Procházkové se to podařilo skutečně obdivuhodně, její ženský úhel pohledu v kombinaci s intuitivní empatií matky umožnil nastínit vyprávění skutečně hodně věrohodné a na rozdíl od jejího celovečerního (místy až surrealistického) debutu Žralok v hravě akcentovala ve volbě námětu i aspekt ryze civilizační - jak dnešní stále se zrychlující doba urychluje i rozpad lidských vztahů. Pro nejednu divačku, neřku-li diváka, je patrně nemožné přesně pojmenovat důvod, který vedl hlavní dospělou ženskou hrdinku k jednání, které ohrozilo její dosud dobře fungující rodinu i integritu vývoje jejího jediného dítěte, všichni ovšem intuitivně velmi dobře chápeme podstatu jejího jednání. Těžko se hledá vina, život se žije a lidé dělají (osudové) chyby, jejichž nejspolehlivějším seismografem a indikátorem jsou právě děti. Bohužel... (03.11.2009)

Příběh, kde se prolíná realita rodinné krize z dětskou noční můrou, vypravěčským a "kreslířským" uměním Terezky ( Dorotka Dědková ) a příběhem Červené Karkulky, která má problém z vlkem. V dětském světě je Terezka fascinována Karkulkou a možností, že její maminka je mimozemšťan, ve snovém světě čeká kdo jí přijde zachránit před vlkem. Realita je však tvrdá a poznání, které Terezka prožije se stane osudným. Problém rozeznat, co je sen a co zkutečnost, se stává hrou. Začíná se míchat osud všech okolo její mámy a Terezka samotná začíná měnit svůj pohled na vlka. Vizuální stránka filmu je dobrá jen ve světě snů, které prožívá hlavní aktérka, leč bohužel, sny jsou krátké a tak i možnosti kameramana jsou omezené. Hudební doprovod v podstatě nulový. Zápor bych dal i na jedenáct vystřižených scén, které dvd obsahuje. Některé bych nestříhal a raději je prodloužil a použil v hlavním filmu. Ve filmu je pár nedotažených ( v dobrém smyslu ) scén, kde by fanoušek hororu čekal šok, místo toho je však použito poklidného ukončení. Hezky natočená a pohodová skoropohádka. (22.09.2009)

Jsem velmi, velmi mile překvapen. Od dob Velryb a Polepšoven zase jeden kvalitní rodinný film. Po formální stránce ještě lepší a nápaditější, než dnes již klasické filmy paní Poledňákové. Sice tak nepohladí, je to větší drámo (což je pohádka O červené karkulce také), ale opravdu po dlouhé době česká filmová kvalitka. (01.02.2009)