Kdopak by se vlka bál

Rodinná krize z pohledu nevinně dětského aneb rozpad vztahu očima dítěte? Režisérce a animátorce (její původní profese je na výsledné podobě filmu hodně znát) Marii Procházkové se to podařilo skutečně obdivuhodně, její ženský úhel pohledu v kombinaci s intuitivní empatií matky umožnil nastínit vyprávění skutečně hodně věrohodné a na rozdíl od jejího celovečerního (místy až surrealistického) debutu Žralok v hravě akcentovala ve volbě námětu i aspekt ryze civilizační - jak dnešní stále se zrychlující doba urychluje i rozpad lidských vztahů. Pro nejednu divačku, neřku-li diváka, je patrně nemožné přesně pojmenovat důvod, který vedl hlavní dospělou ženskou hrdinku k jednání, které ohrozilo její dosud dobře fungující rodinu i integritu vývoje jejího jediného dítěte, všichni ovšem intuitivně velmi dobře chápeme podstatu jejího jednání. Těžko se hledá vina, život se žije a lidé dělají (osudové) chyby, jejichž nejspolehlivějším seismografem a indikátorem jsou právě děti. Bohužel... (03.11.2009)

Jedna malá rada na úvod, která může ušetřit případné zklamání. Pokud očekáváte v jedné z hlavních rolí Vlka a myslíte, že hlavní dějová linie se mu bude věnovat ve velkém, mohli byste vy, či Vaši případní potomci, být zklamáni. V tomto příběhu totiž překvapivě nejde v první řadě o vlka, ale hlavně o mimozemšťany:) Vlka zde samozřejmě uvidíte, ale mimozemské tématice, podobné té z Invaze zlodějů těl, se zde tvůrci věnují nejvíce. A to v nápaditém provedení dětské fantazie. Velmi sympatické herecké obsazení a přirozené výkony. Z dětí Dorotka Dědková jako Terezka a Matouš Kratina jako její věrný a nejlepší kamarád Šimon. Ze současné české filmové tvorby nejsympatičtější dětská dvojka, jakou jsem zatím viděla. Krásná Jitka Čvančarová, správný taťka Pavel Řezníček a můj oblíbený, divákům neznámý Martin Hofman (jemuž stále přeji hlavní roli v nějakém filmu:) Aneb jaké můžou mít manželské potíže dopad na dítě a kterak malá Terezka díky působení vlivů okolí (stačí, aby Šimon své kamarádce odhalil tajemství, které viděl ve filmu a ta začne mít podezření o skutečné existenci své maminky) a své představivosti začne nabývat dojmů, že "jsou mezi námi...":) Jedna malá rada na konec: Kdyby Vás dcerka či synek bodli vidličkou, když jim budete číst pohádku, nemějte obavy, to jen zkouší, jestli nejste z jiné planety:) (14.02.2012)

Celé odpoledne jsem byl znechucen z návštěvy multikina, kde jsem viděl velmi nepovedenou komedii Vy nám taky, šéfe. A tak mě napadlo, že večer zajdu ještě jednou na nějaký film, abych si zlepšil náladu. Tentokrát nejdu do multikina, ale do obyčejného, útulného kina Dukly, které je nově zrekonstruované. Každý rok na podzim se zde pořádá Mezinárodní festival dokumentárních filmů. (Na ČT2 k vidění pod názvem Z Jihlavy do hlavy). Do kina jsem dorazil v 19:45h, představení mělo začít ve 20:00, ale jen tehdy, až se nás sejde minimálně pět, jinak by nepromítali. Naštěstí během 10 minut přišli další 4 lidé a tak film mohl začít. Kdopak by se vlka bál? Já myslím, že úplně každý. Ne, nebudu si tu dělat srandu, jako v jiných komentářích. Nikdy bych neřekl, že se dá ještě natočit takhle dobrý rodinný film. Protože od dob snímků Jak dostat tatínka do polepšovny, nebo Páni kluci česká kinematografie v žánru dětském a rodinném velmi skomírala, což vyvrcholilo nedávno filmem, Jak se krotí krokodýly, který se velmi nepovedl. Snímek Kdopak by se vlka bál těží s výtečných hereckých výkonů v podání dětí. Jejich prosťounké tvářičky zde září. Z těch dospělých herců chválím Jitku Čvančarovou. A věřte, nebo ne. Ona opravdu umí zpívat. Docela závidím Jardovi Hejlovi:-), že má takovou přítelkyni. Dále mile překvapil Pavel Řezníček v roli tatínka. Malá Terka nám svými očičkami vypráví složité problémy dospěláků. Měl jsem slzy na krajíčku. A to je co říct, protože mě nerozbrečí ani jakýkoliv pohřeb. Dialogy jsou dobré. Příběh je velmi dobrý. I k hudbě nemám žádnou výtku. Atmosféra je výtečná. Celé je to prostě fantasticky zrežírované. Překvapuje mě malý počet hodnocení zde na CSFD. Jsem plně dojat a všem rodičům doporučuji, aby svoje děti vzali do kina na tento film, protože vlka se opravdu bát nemusíte. A ještě jeden vzkaz mám po všechny maminky a tatínky. Řešte se svými ratolestmi jakýkoliv problém, protože dětská hlavička snadno vycítí, že se něco děje a pak se rozhodne si to řešit svojí vlastní cestou, která je ale většinou špatná a může mít fatální následky. Kdyby mně někdo položil otázku. Jak bys charakterizoval tento film? Tak bych odpověděl. Je to pohled na reálný svět dětskýma nevinnýma očima. Jsem velmi rád, že se natočil tento film, který potvrdil, že v našich luzích a hájích může vzniknout povedený rodinný příběh pro malé i velké. Hodnotím 87%. Zajímavé komentáře: Chlupis, triatlet, fuckme. (12.01.2009)

Vlci mečí, kozy dělaj kozy dál... A pozor Kalkulko, ať si ze vší té vypočítané podsedantnosti neupotíš vlka... %-o . . . Další utahaná >inscenace< jako že ze života. Formou i obsahem jen >bakalářská< historka nadupaná kvazižánrovými klišé (prý dětský horor - hohohoho...), natažená do neskutečně nudných 88 minut, v rámci tzv. rodinné tvorby jako jednooká mezi slepými snad možná tak, přesto však v principu se stejně otravnými hereckými kreacemi a vypocenými dialogy jako dnes už prakticky veškerá tušašská >filmová< (sic!) tvorba telenovelového stylu. Tak ještě že to tak nečekaně dramaticky dobře dopadlo, že... .-/ . . . Psycho pak je číst tady ty z palců vycucané oslavné ciráty. To by mě fakt zajímalo, na jaké FILMY! se asi tak ti zdejší >topkoví< přicmrndávači se čtyř a pětihvězdnými komentáři jinak doopravdy dívají! . . . A víc už škoda slov. - - - P.S. No, i "gádžo" T. dostal přilíznout. Ejhle ho, undergrounda! Holt kolik třešní tolik višní, chápeme Vlastiků... . . . Tak hlavně že se v závěrečných titulcích objevily zase ony mraky všelijakých logíček. D.m.s.n. to ty naše celebřitní čudly už ani pro nic jiného nedělají. Protože bohužel po dvaceti letech možnosti svobodně žít, tvořit a pracovat tahle umělecky degenerovaná parazitní kasta už na víc ani nemá... - - - - - (Poprvé viděno 1.1.2010 na >vlkabojné dejničce< , hodnocení 1021., komentář zde mezi oslavnými ciráty jako otrávený /celkem stotřicátý/ mnohý - 1.1.2010) (01.01.2010)

70% Obrovské překvapení, které hodně získává především z dětského pohledu na svět. Přestože je v některých scénách zvláště uprostřed poměrně rozvláčný, některé scény opravdu překvapily (přiznám se, že pád skleničky mě vyděsil jako už dlouho nic, přičemž horory mě obvykle dost nudí, protože pro mně nejsou příliš děsivé). Velmi příjemný film a pokud mohu posoudit, nejlepší dětský film za hóódně dlouhou dobu. (17.12.2008)