Kdopak by se vlka bál

Největší české překvapení roku 2008 a zároveň jeden z nejlepších snímků tohoto roku vůbec - originální mix pro děti i dospělé plný spontánního humoru i nečekaně temných situací. Procházková umí pracovat s dětmi a umí je i pozorovat a tím se vyhýbá dvěma častým protipólům rodinných filmů - děti jsou buď příliš přechytrále, nebo až protivně rozjívené. Ale zde jde o děti skutečné, ne za každou cenu roztomilé, ale i tak jejich pozorování čatso vyloudí úsměv na tváři. Nejlepší však na snímku je možnost "přepínání" mezi pohledem sympatické dětské hrdinky či pohledem dospělého, to se tu povedlo na jedničku díky promyšlenému sécnáři (potěsí i naivní malůvky, které mají také svou roli). Jedině bych trochu pozměnil ten konec, možná byl až příliš jednoznačný, pro děti je jako dělaný, ale s dospělými se v samém závěru už nějak nepočítá. (21.12.2008)

Všetci dospelí sme mimozemštania - a deti vedľa nás sú záchranári, ktorí vnímajú to, čo sa deje, na úplne inej hladine, často rozumnejšie. V detskosti (naivite, nie naivnosti) sa schováva iná citlivosť, filter, ktorý my (dospelí) nemáme. Hormóny sú paráda, ale... * * * * P.S. pani Marie Procházková, trikrát ste ma v kine totálne rozsekali, bolo mi porovnateľne smutno, ako naposledy u S.Polley v jej AWAY FROM HER. Nebyť rýchleho záveru (viac chceného, ako možného), bolo by mi smutno ešte teraz. A bol by som za to rád...aký že mám filter? Vy baby, režisérky...hormóny sú...* * * * (22.11.2009)

Jedna malá rada na úvod, která může ušetřit případné zklamání. Pokud očekáváte v jedné z hlavních rolí Vlka a myslíte, že hlavní dějová linie se mu bude věnovat ve velkém, mohli byste vy, či Vaši případní potomci, být zklamáni. V tomto příběhu totiž překvapivě nejde v první řadě o vlka, ale hlavně o mimozemšťany:) Vlka zde samozřejmě uvidíte, ale mimozemské tématice, podobné té z Invaze zlodějů těl, se zde tvůrci věnují nejvíce. A to v nápaditém provedení dětské fantazie. Velmi sympatické herecké obsazení a přirozené výkony. Z dětí Dorotka Dědková jako Terezka a Matouš Kratina jako její věrný a nejlepší kamarád Šimon. Ze současné české filmové tvorby nejsympatičtější dětská dvojka, jakou jsem zatím viděla. Krásná Jitka Čvančarová, správný taťka Pavel Řezníček a můj oblíbený, divákům neznámý Martin Hofman (jemuž stále přeji hlavní roli v nějakém filmu:) Aneb jaké můžou mít manželské potíže dopad na dítě a kterak malá Terezka díky působení vlivů okolí (stačí, aby Šimon své kamarádce odhalil tajemství, které viděl ve filmu a ta začne mít podezření o skutečné existenci své maminky) a své představivosti začne nabývat dojmů, že "jsou mezi námi...":) Jedna malá rada na konec: Kdyby Vás dcerka či synek bodli vidličkou, když jim budete číst pohádku, nemějte obavy, to jen zkouší, jestli nejste z jiné planety:) (14.02.2012)

Od té doby, co jsem viděl před lety jistý rádoby napínavý český kriminální film s Jiřím Bartoškou, který tam hrál obyčejného dělníka, který si při odchodu z práce oblékal to, v čem chodil doma nejraději, tedy slušivý oblek s bílou košilí a kravatou, se snažím vyhýbat domácí tvorbě, jak to jen jde (samozřejmě to neplatí v případě J. Menzela) .. tedy na velkém plátně v kině, myslím si, že se některé „filmové“ věcí v televizi dají vcelku skousnout, ale jen v televizi (!) .. jak tak jdou léta, století, občas se tam na něco ze zvědavosti podívám (masochista) a to mi téměř vždy potvrdí, že dělám dlouhodobě jen a jen dobře … tohle bylo a je i po druhém shlédnutí pro mě velmi příjemné překvapení / pohlazení (v televizi) – dospělým s citem a srdcem přístupným pro svérázný dětský svět a kapkou té nutné životní zkušeností o složitosti manželských vztahů to dá určitě víc než těm malým dětem (divákům), pro které to ale samozřejmě není vůbec nic zlého, nebo nějak náročného k pochopení, i když samozřejmě jen těch dětských záležitostí, pro dospělé je tu toho k zamyšlení přece jen mnohem více .. já uznávám, když někdo opravdu umí a něco se mu povede: je zcela zřejmé, že paní režisérka umí – tohle se jí moc povedlo, jestli má sama v osobním životě nějaké děti, tak jim závidím jejich maminku … (13.02.2012)

Marii Procházkové se podařilo natočit příjemně civilní rodinné drama, které vybočuje z řady žánrově spřízněných filmů díky originálnímu nápadu, kdy je po celý film na partnerskou krizi pohlíženo očima malého dítěte. Ještě, že se Procházkové podařilo vybrat talentované dětské herce a dovést je k naprosto přirozeným a upřímným výkonům, neboť právě na nich celý film stojí. Na nich a na dobře napsaném scénáři s přirozenými dialogy, které vůbec nešustí papírem, což se u českého filmu moc nevidí. Škoda jen, že je na filmu v některých scénách hodně patrná jedna nemoc českých filmů - televizní vizuál. Film díky zvolenému formátu v některých momentech připomíná spíše lacinou televizní inscenaci, což je škoda, neboť kameraman v jiných pasážích prokazuje nesporný um a vizuální cítění a například taková scéna koncertu byla nasnímána opravdu krásně. Po vizuální stránce je film tedy značně nevyrovnaný. Film také v několika scénách shazuje nepříliš důvěryhodná psychologie postav a lehce nelogické jednání, což v kontrastu s kvalitními dialogy zamrzí. Ve výsledku mi z Kdopak by se vlka bál? vychází příjemný film, který se zaměřuje na všechny věkové kategorie. Na české poměry rozhodně nadprůměr a příslib do budoucna. 70% (31.07.2009)