Generation Kill

Generatin Kill, aneb Mariňák na delší způsob? Podle mě ne. Mariňák byl klasicky dlouhým filmem, popisující válku v Iráku. Představoval pouze bandu málo vzdělaných mužů, kteří netouží po ničem jiném, než po pořádné akci, po výstřelu, po zabíjení. Ukazoval nám dokonalou nudu pouště, stejnost krajiny a nic nedělání. Generation Kill je mnohem zajímavější. Jednak díky delší pasáži, která nám představí mnohem více postav, ukáže nám jejich nitra, touhy a cíle. Není to přehlídka žluté pouště a modré oblohy. Tady se něco děje. Jednotka se každou chvíli přemísťuje, plní úkoly, které by neměly být spojené zrovna s jednotkou mariňáků. Používá diplomacii, občas násilí. V celkovém výsledku je tedy mnohem zajímavější. Alexander Skarsgård v hlavní roli exceluje, alespoň mě přišel děsně zajímavý. Zajimavých osobností má tento seriál celou spoustu, některé jsou dokonale využité a některé už méně. Seriál přesně splnit to, co splnit měl. Přidává se tak hrdě k seriálu Bratrstvo neohrožených. BO popisoval pro mě mnohem zajímavější válku, která mě přitahuje o dost více, než konflikt v Iráku, takže co se týče děje, BO je na tom lépe, ale co se týká postav, zájmu o ně a zajímavých osobností, jasně vede Generation Kill. Uvidíme, jak se vyvede The Pacific. 90% 20.11. 2009 (20.11.2009)

Generation Kill je jeden z nejzajímavějších seriálů posledních let. Nemusí se vám líbit. Popravdě - nesnaží se zalíbit. Nemáte tu žádný silný příběh, který by spojoval jednotlivé epizody. Chybí tu hlavní hrdina. Ženskou postavu tu najdete jen těžko, takže to rozhodně není pocitová záležitost. Mluví se tu víc než střílí. Na konci epizod nemáte cliffhangery, nikdo vás nenutí sledovat další díl. Není tu hudba, která by podtrhovala emoce. Přesto ale nějakým záhadným způsobem funguje. Místo jednolitého příběhu sledujete fascinující historky z běžného života mariňáků, kteří hláškují jako o život (jedna z mála věcí, které na GK působí trochu nereálně, Colbertovy a Rayovy vtípky jsou až moc dokonalé). Emoce vám nikdo nepodbízí, zastřelené irácké dítě nepotřebuje srdcervoucí housle. GK vás nutí přemýšlet a přehodnocovat své názory. Nejdřív vám naservíruje obrázek, který všichni známe - parta mariňáků, nadržená na akci, ve které se hodně střílí a hodně toho bouchá. Ale brzy zjístíte, že takhle jednoduché to není a nic není černobílé. Seriál zůstává obdivuhodně nezaujatý, neříká vám, že válka je svinstvo nebo že mariňák je národní hrdina. Prostě se jen snaží ukázat, jak operace Irácká svoboda vypadala. A daří se jí to velice dobře. Blíže k dokumentu už muže mít televizní seriál těžko. A abych nezapomněla - přes výše napsané je Generation Kill velmi zábavný. Celá irácká válka a způsob, jakým byla vedena, tu působí až směšně absurdně - což je i poselství seriálu: Válka je jeden velkej bordel. Peace sucks a hairy asshole, Freddy. War is the motherfucking answer. (29.10.2009)

Další z řady velmi zajímavých pohledů na válku, tentokrát na tu v Iráku. I když tady to není ani tolik o válce, jako spíše o postavách a konfliktech s vedením. Postavy jsou totiž výborně napsané i zahrané a bylo výborně znázorněno, jak je ta situace v průběhu času mění. Pár akčních scén tu ale najdete taky a jsou v rámci televize velmi dobrý. Škoda jenom, že první díl byl docela špatnej a díky místy až moc pomalému tempu jsem se chvilkama nudil.Možná by neuškodilo, trochu zkrátit tu stopáž, protože hodina na díl byla u některých dílů až moc dlouhá. Ale i tak se jedná o hodně dobrý počin a už jen díky těm postavám a mnoha silným scénám se na to vyplatí kouknout. 70% (09.09.2009)

Nepochopím, jak americká armáda, která si narcistně hlídá svůj mediální obraz, zapůjčila všechnu techniku a vybavení pro natočení díla, které ji vykresluje jako bandu absolutních hňupů, kde člověk aby rozumně myslící bytost pohledal. Když si to v závěru uvědomí i samotní protagonisté a ještě jim k tomu zahraje Johnny Cash, plné hodnocení bylo definitivně obhájeno. HBO vládne! (14.02.2012)

Seriál se rozjíždí pomalu a skoro celý poslední díl je natahovaný. Všechno mezitím je ale pravé válečné peklo. Ne v tom smyslu, že kolem hrdinů sviští v jednom kuse kulky, spíš naopak. Akce jsou nárazové a naše vojenská parta se jenom málokdy ocitne v první řadě. Čas si krátí tím, že se trumfují v hláškování a sem tam někoho sejmou. Sami jsou ale často beze spánku a o hladu a zčásti vidí, že civilové a děti se jim do mušky dostanou ne vždy náhodou. Zkrátka se snaží přežít v tom válečném bordelu. Jsou to hovada, ale po společně stráveném čase se je naučíte trochu chápat. Kupodivu se ale ani na chvíli neocitnete na jejich straně. "Díky, vojáku. Díky, že mě necháte projít po mé silnici v mé vlastní zemi." (01.11.2009)