Generation Kill

Po několika málo dílech, které jsem zatím shlédl musím konstatovat, že dle mého názoru se jedná o válečný seriál, který nejlépe mapuje, jak to asi v Iráku/Afghanistánu vypadá. Po dvou dílech, jsem zjistil, že se o kladné postavy seriálu docela i trochu bojim, když jedou do boje, a to se mi zas tak často nestává abych si řekl, sakra doufám že tendle to neschytá... Velmi dobré (15.10.2009)

K pocitu uplnej auteticnosti mi už len chýbali scény kde marináci berú benzín ..čo je asi jedina banálna výtka tomuto skvelému dielu. Zachytené asi všetky taktické omyly akých sa može velitel (na niekolkýc stupnoch od štábu až po teamleadra) dopustit. Celý seriál nieje megaakčný čo mu nebere na kráse lebo dialógy vyznievajú prirodzene a charaktery sú (až na troch kreténov) sympatáci. Akcie sa tu nedostáva skoro vobec, rozhodne to nieje akčný seriál. Skor je zameraný na psychológiu postáv. Celý seriál je vlastne o strácaní presvedčenia a dovery vojakov v misiu s počtom pribudajúcich chýb sposobených buď chybnou (alebo žiadnou) rozviedkou. A musím povedať že v tomto smere ukázal seriál možno i trochu viac než som chcel, pretože hlášky typu "Vidím štyri deti, jednu ženu, žiadný dospelý muž alebo náznak nepriateľských aktivít.... KURVA KTO DAL POVEL K STREĽBE, BOLI SME TO MY ????" a efektívnosť súčasnej vojenskej techniky niekedy vo mne zanechali veľmi, veľmi nepríjemný pocit .. ostatne ani postavy sa pri podobných scénach netvária nadšene a človek to vlasten celé prežíva s nimi. Škoda že to nepokračovalo :(((( (08.02.2011)

Generation Kill je jeden z nejzajímavějších seriálů posledních let. Nemusí se vám líbit. Popravdě - nesnaží se zalíbit. Nemáte tu žádný silný příběh, který by spojoval jednotlivé epizody. Chybí tu hlavní hrdina. Ženskou postavu tu najdete jen těžko, takže to rozhodně není pocitová záležitost. Mluví se tu víc než střílí. Na konci epizod nemáte cliffhangery, nikdo vás nenutí sledovat další díl. Není tu hudba, která by podtrhovala emoce. Přesto ale nějakým záhadným způsobem funguje. Místo jednolitého příběhu sledujete fascinující historky z běžného života mariňáků, kteří hláškují jako o život (jedna z mála věcí, které na GK působí trochu nereálně, Colbertovy a Rayovy vtípky jsou až moc dokonalé). Emoce vám nikdo nepodbízí, zastřelené irácké dítě nepotřebuje srdcervoucí housle. GK vás nutí přemýšlet a přehodnocovat své názory. Nejdřív vám naservíruje obrázek, který všichni známe - parta mariňáků, nadržená na akci, ve které se hodně střílí a hodně toho bouchá. Ale brzy zjístíte, že takhle jednoduché to není a nic není černobílé. Seriál zůstává obdivuhodně nezaujatý, neříká vám, že válka je svinstvo nebo že mariňák je národní hrdina. Prostě se jen snaží ukázat, jak operace Irácká svoboda vypadala. A daří se jí to velice dobře. Blíže k dokumentu už muže mít televizní seriál těžko. A abych nezapomněla - přes výše napsané je Generation Kill velmi zábavný. Celá irácká válka a způsob, jakým byla vedena, tu působí až směšně absurdně - což je i poselství seriálu: Válka je jeden velkej bordel. Peace sucks a hairy asshole, Freddy. War is the motherfucking answer. (29.10.2009)

Na to, že to spadá v podstate do žánru vojenského seriálu, je tej očakávanej vojenskej akcie udeje v Generation Kill žalostne biedne. Z troch štvrtín sa tú vedú zdanlivo bezvýznamné rozhovory o tom, ako sa kto dobre vysral, vyhonil si, alebo iným spôsobom zabil nudu. Na stranu druhú, skutočnosť bola rovnaká a na to, že ide o 7 hodín materiálu o tom, ako vojenská jednotka putuje Irakom bez väčšieho zúčastnenia sa akéhokoľvek priameho boja, ide o doslova gulervúcu podívanú. Generation Kill je dokonalú sondou medzi mariňákov, na ktorých dolieha čoraz viac frustrácia z ničnerobenia a toho, že pušky na pleci so sebou väčšinu času vlečú len tak na okrasu a všetko je to vyskladané údernými momentami, ktoré trefne bez prikresľovania či moralizovania poukazujú na to, ako moc v americkej armáde platí pravda, že tam, kde končí zdravý rozum, tam začína vojenská logika... (24.10.2009)

Seriál se rozjíždí pomalu a skoro celý poslední díl je natahovaný. Všechno mezitím je ale pravé válečné peklo. Ne v tom smyslu, že kolem hrdinů sviští v jednom kuse kulky, spíš naopak. Akce jsou nárazové a naše vojenská parta se jenom málokdy ocitne v první řadě. Čas si krátí tím, že se trumfují v hláškování a sem tam někoho sejmou. Sami jsou ale často beze spánku a o hladu a zčásti vidí, že civilové a děti se jim do mušky dostanou ne vždy náhodou. Zkrátka se snaží přežít v tom válečném bordelu. Jsou to hovada, ale po společně stráveném čase se je naučíte trochu chápat. Kupodivu se ale ani na chvíli neocitnete na jejich straně. "Díky, vojáku. Díky, že mě necháte projít po mé silnici v mé vlastní zemi." (01.11.2009)