Bláznovství

Naprosto výtečný Ben Kingsley, který je bohužel protipólem ztuhlého herectví Joshe Pecka. Ben zde předvádí roli stárnoucího hipíka a psychologa Squirese, který kouří trávu, vzpomíná na 60. léta, kdy si užíval každý s každým, hrál Bob Dylan, užívali se všechny různé drogy a nechce ani trochu dospět, což dokazuje i náhodným sexem s Union (jedna ze sester Olsenových). Peck v roli drogového dealera Lukea Shapira, který je naopak panic, poslouchá rap a do první holky, kterou potká se bláznivě zamiluje. Filmu chybí tempo a sráží ho herectví Pecka. Kingsley ačkoliv se snaží, co mu síly stačí a je naprosto úžasnej, tak film bohužel nedokáže vytáhnout na nadprůměr. (14.03.2009)

Je mi trochu smutno, když si uvědomím, kolik je podobných rodin, které na výchovu svých ratolestí kašlou a kašlou na ně samotné. Luk sice dýloval, ale ve své hlavě to ještě neměl zcela vybrané. Věděl, co chce. Měl svou vizi budoucnosti na škole, a to je fajn. Většina příběhu se ale táááhla jako šnek. Jediné, co mě po ten čas drželo dál od stopky v přehrávání byl Ben. Jeho roli bláznivého psychoterapeuta, jenž si značkuje své území tím, že se fixkou podepisuje na sklo konferenčního stolku, jsem uvítala s velkým nadšením. Jasně, na užívání drog není nic milého, ale ty jeho odborné rady pak :-). Zatím jsem ho viděla hrát samé charakterní role, ale tady byl fakt sladký, bezprostřední a milý. Kdyby se podíval na mě tak, jako na Eleonor, tak roztaju jak čokoláda na horkém slunci a přestávám vnímat. Poslední třetina filmu byla ale cílená na city. Skvěle zahrané jak Benem, tak i Joshem. 3,5* (26.05.2015)

Melancholicky volnomyšlenkářská white hiphop outsider dramedie o tom, že tráva smrdí od hlavy, každej si chce vrznout, za vším hledej ženu a nuda nemusí bejt jenom v Brně. Nezávisle odvyprávěno -  špatně zahráno (Kingsley nominace na Zlatou malinu, Peck ještě horší). Téma, které nemá na to utáhnout celých 110 minut s dějovou linií, které nikoho nikam neposouvá, není úplně to, co bych si představoval, pod pojmem film talentovaného scénáristy a režiséra. Docela mne zdejší celkem vysoké hodnocení překvapuje, protože kromě přirozenosti Olivie Thirlby a zralému šarmu Famke Janssen jsem moc pozitiv nezaznamenal. (05.09.2022)

Ne že bych až tak moc vyhledával filmy s drogovou problematikou, ale upoutalo mne jméno Bena Kingsleyho. A musím říci, že jsem ani na chvilku nelitoval. Ben byl ve své roli psychiatra, který má svých starostí také až nad hlavu, ale ač utrápený svým životem, neztrácí svůj svérázný optimismus, naprosto úžasný. Své "marjánkové role" se zhostil naprosto věrohodně a i když té marjánky a všeho kolem ní bylo ve filmu habaděj, nebyla vlastně tou nejdůležitější a v povedeném snímku šlo vlastně úplně o něco jiného. A to jiné bylo díky výborným hereckým výkonům (nejenom Bena Kingsleyho) znázorněno poutavou a velice originální formou, takže se divák ani na chvíli nenudil. A občas ho napadaly i zvláštní myšlenky, kdo vlastně komu pomáhá resp. kdo je tady terapeut a kdo pacient ? To všechno díky famóznímu Benu Kingsleymu fungovalo naprosto perfektně, hip hop do filmu taktéž seknul perfektně (i když preferuji jiné styly) a "terapeutické" metody krásné Olivie Thirlby také nebyly k zahození. Ono na tom, že i když v tom reálném životě to mockrát stojí za prd, člověk by se měl zaměřit na ty pozitivní věci a naplno si je užívat, ten dopad těch průšvihů se alespoń sníží. V opačném případě to "negativní myšlení" situace jen dále stupňuje a zhoršuje a to opravdu není to správné ořechové ... (18.07.2019)

Přijala jsem ten příběh, převzala jeho nadhled, osvojila bolest, přivlastnila něhu... Jo, tak tohle já můžu - líbí se mi to zamlžené zabarvení, dokonce se mi líbí i newyorský hip hop a úplně nejvíc se mi líbí ležérní Josh Peck, cukrátko se sjetým výrazem a kouzelně nakřáplým hlasem, ale fajn je i Ben Kingsley mimo polohu "duchovní vůdce", ačkoli zde je vlastně také duchovním vůdcem :-) a jednoznačná ozdoba - Olivia Thirlby - absolute nature beauty... Odlehčená vizita v ústavu, kde je upřímné "miluji tě" impulzem k výsměchu a očekává se za něj ukoktaná omluva, ale kde také dokážeme být jeden druhému inspirací, aniž by záleželo na tom, čím kdo jsme, nebo jestli je mezi námi rozdíl dvou generací... Rozverné potěšení, které mě zanechalo takovou - vláčnou... (31.08.2014)