Northangerské opatství

Tak to bylo z toho slabšího soudku. Příběh se od začátku snaží až příliš okatě hrát na mysteriózní strunu, což se vůbec nepovedlo. Mimo to se nějak pozapomnělo na romantickou linku, která nedostala příliš prostoru a tak v závěru působila nuceně a nepřirozeně. Chemie ba i dokonce lásky jsem si mezi hlavními aktéry po celou dobu vůbec nevšimla. Navíc jsem očekávala nějaký zvrat související s manipulátorem panem Thorpem, celé jeho zlé záměry nakonec vyzněly naprázdno. Stejně tak to bylo s nepříjemnou Isabellou. Ze stolu byli oba smeteni až moc rychle. A největší kámen úrazu vidím v hlavní hrdince - já opravdu nevím, jak striktně se film držel předlohy, jestli je to vinou herecky ploché Felicity nebo špatně napsanou postavou, ale neskutečně mi vadila. Po silných a inteligentních hrdinkách působila jako hrozně naivní husička s neustále otravně pootevřenými ústy a tupým výrazem. To by mě zajímalo, co na ní milý pan Tilney viděl. Mohla bych pokračovat kritikou nevydařených kostýmů a ledabyle upravených účesů, ale to kvalitu filmu zase tolik neovlivnilo. Ty tři hvězdičky jsou pravděpodobně jen za krásnou anglickou krajinu a mou slabost pro dobovou romanci, bohužel (a charisma JJ Fielda se na tom asi taky trochu podílelo). (29.12.2013)

Další z modernějších adaptací románů Jane Austenové splnil svou oddechovou funkci. Pochválila bych hudbu, na televizní film nadstandartní výpravu a dobré herecké výkony. Hlavní hrdinka - okatá, zasněná a naivní Caterine, působila ve své roli věrohodně. Henry, i když nebyl tak charismatický jako Colin Firth nebo Matthew MacFadyen v Pýše a předsudku, vzbuzoval sympatie. Zdařilá adaptace, i když já osobně bych uvítala klasičtěji pojatou verzi. Nevím, proč si většina scénáristů myslí, že závěrečný vášnivý polibek v romantickém filmu prostě musí být, Austenovou nevyjímaje. Někdy je ale něžný dotyk, pohled či gesto daleko romantičtější. (14.01.2012)

Docela milé, místy i dost vtipné, hlavně ty romantické představy hlavní hrdinky ("Vyrušil ho náhlý hluk. Blížil se. Dveře se prudce rozletěly. Vešel muž, který za sebou násilím táhl krásnou dívku. Tvář měla zmáčenou slzami a zrůzněnou strachem a úzkostí." To je skoro jako bych to napsal já   ), některé narážky či neobratnosti a nezkažená naivita ("Rád bych navštívil Allenovy. Mohla by mi slečna Morlandová ukázat cestu?" - "Ale jejich dům je vidět z okna." - "Mlč, Lucy."   ) a poukaz na dobové zvyklosti (nemůžeme spolu promluvit, dokud nás formálně nepředstaví). Vytknul bych asi že je to od začátku až příliš jasně nalinkované, že pak sourozenci Thorpeovi až příliš náhle zmizí ze scény. U Isabelly sice vidíme, jak se připravila o věneček, ale pak nějak šlus (kromě toho, že se pokouší si Isabellu usmířit dopisem) a její bratr, který si na Catherine dělal zálusk, zmizí z děje ještě daleko dříve. A vlastně i Isabellin bratr, přijde o snoubenku a pak nic, nějakou dohru, dopovězení, alespoň jako u Eleanor, by to chtělo. Ale celkově příjemné na letní odpoledne či večer. (12.07.2023)

V modernějším zpracování "Northangerského opatství" bohužel chybí větší důraz na tajupnost gotických románů, které Catherine tak miluje. Sice nám jsou nabídnuty její představy, ale mnohem větší prostor dostavají ty milostné než strašidelné. Krom Johna Thorpa, kterého se každý lekne, byly ostatní postavy obsazeny celkem dobře. Ovšem za vážné narušení světa podle Jane Austen, považuji závěr, kdy se plachá a vychovaná Catherine nesmyslně (asi mělo být smyslně) vrhne na svého vyvoleného. (30.06.2009)

Pidifilmík s pidizápletkou, pidivtípky a pidiponaučením nakonec podle nejprťavějšího románu Jane Austen... Užijete si ironický úsměv Feildův (alias okouzlující Mr. Henry Tilney), parodické noční můry malinkaté Felicity Jones (stojí tam chvilku nahatá před knězem - vážně úchylné představy na slušně vychovanou sedmnáctku) a závěrečný polibek končící poněkud ne-viktoriánsky v křoví. Po téhle roztomilé věcičce mě napadlo přečíst si taky něco od Ann Radcliffe. (13.02.2008)