Northangerské opatství

Tento svěží úsměvný příběh si zaslouží 5 hvězdiček už kvůli skvělému scénáři z pera mého oblíbeného scénaristy filmů podle Jane Austen, Andrew Daviese. Tahle kniha Jane Austen je, narozdíl od ostatních, opravdu lehkým nekomplikovaným dílem, které si dělá legraci z tehdejších hororových knih. A Andrew Davies, ostatně tak jako vždy, přesně vystihl podstatu. Navíc hlavní role v podání Felicity Jones a JJ Feilda nemají chybu. Hlavně JJ Feild mě naprosto okouzlil. Moc se mi to takhle líbilo, ale příště bych uvítala pro změnu seriál, a který by byl trošku hlouběji zaměřený na postavy. (30.05.2014)

Oproti minisérii Pýcha a předsudek (od stejného scénáristy), postrádá toto zpracování košatost vyprávění a nějaké to překvapení ve vývoji hlavních postav. Vše pak vyznívá až příliš pohádkově, kdy dokážeme odhadnout povahu každé postavy od první minuty, co se objeví na scéně. Celkově ale příjemné dílko. (11.04.2009)

V modernějším zpracování "Northangerského opatství" bohužel chybí větší důraz na tajupnost gotických románů, které Catherine tak miluje. Sice nám jsou nabídnuty její představy, ale mnohem větší prostor dostavají ty milostné než strašidelné. Krom Johna Thorpa, kterého se každý lekne, byly ostatní postavy obsazeny celkem dobře. Ovšem za vážné narušení světa podle Jane Austen, považuji závěr, kdy se plachá a vychovaná Catherine nesmyslně (asi mělo být smyslně) vrhne na svého vyvoleného. (30.06.2009)

Ačkoli jsem si myslela, že Pýcha a předsudek je dílo z pera J. Austen nejvíce prodchnuto ironií a vtipem, pak musím přiznat, že Northanger Abbey mě pobavilo mnohem více. Neskrývaná legrace ze soudobých populárních románů a jejich naivních a unášených hrdinek je chvílemi brilantní. Něco se do filmu dostalo, mnohé bohužel. Musím přiznat, že postava Henryho a její ztvárnění je perfektní a Catherine líbezná, povinnost divákům (divačkám) tohoto žánru však velí, romantika nad romantiku! Čímž toto zpracování obstálo dostatečně. Kdo chce více humoru, ať sáhne po knize, všem ostatním není ale Opatství Northanger ani životu nebezpečné, ani děsivé (viz UDOLFO). (05.01.2011)

Obstojná adaptace, která k příběhu, jímž se Austenová lehce vysmívala gotickým románům, přidala scény hrdinčiných romantických představ. Většinou spojených s vášnivostí a evidentní touze po sexu - což teda u Austenové takhle otevřeně nenajdeme. Zajímavé, že se filmová Cate domnívá, že její vyvolený prozradil svému otci, co za bláznivé podezření pojala. Přitom v knize jasně stojí, že věděla, že by jí něco takového nikdy neudělal. Knižní Cate věřila charakteru Henryho mnohem víc než ta filmová. Že by se nám morálka od časů Austenové posunula k horšímu? SHRNUTÍ: Když se muž vyzná v mušelínu, je to výhra v loterii. (01.12.2018)