Northangerské opatství

Podružný námět, zpracovaný totálně nezábavnou formou. Netrvalo dlouho a brala jsem to rychloposuvem. Stále se jen leze sem a tam, blábolí se o tom i jiném, děvenka hledá vzrušení v hororové červené knihovně a občas v bujné fantazii vidí sama sebe jako součást toho, co právě čte. Nakonec v touze po hororových prožitcích přijme pozvání do starobylého opatství, kde se její bujné fantazie přehoupnou do zcela jiné a nečekané reality... Díky, nikdy více! (27.07.2021)

Typický film pro televizi, na kterém nemohlo být nic drahé. Film sice nepůsobí levně, ale třeba kostýmově je s ohledem na dobu příběhu spíše chudý. Příběh se vyvíjí velmi pomalu, zato v poslední půlhodině se zase vše rychle vyřeší a ukončí. Moc společného to s původní knihou mít nemůže, protože to působí velmi prázdně. Hudba: Charlie Mole (26.02.2011)

Ačkoli jsem si myslela, že Pýcha a předsudek je dílo z pera J. Austen nejvíce prodchnuto ironií a vtipem, pak musím přiznat, že Northanger Abbey mě pobavilo mnohem více. Neskrývaná legrace ze soudobých populárních románů a jejich naivních a unášených hrdinek je chvílemi brilantní. Něco se do filmu dostalo, mnohé bohužel. Musím přiznat, že postava Henryho a její ztvárnění je perfektní a Catherine líbezná, povinnost divákům (divačkám) tohoto žánru však velí, romantika nad romantiku! Čímž toto zpracování obstálo dostatečně. Kdo chce více humoru, ať sáhne po knize, všem ostatním není ale Opatství Northanger ani životu nebezpečné, ani děsivé (viz UDOLFO). (05.01.2011)

Tento film i přes určité vybočování neustále budí dojem příběhu z růžové knihovny. Závěr filmu tento pocit dost dokazuje, což filmu trochu ubírá na žánrové kvalitě. Přesto ale je tento, dá se říct klasický, příběh protkán kvalitní atmosférou trochu mi připomínající "Fanny Hillovou". Tři hvězdy jsem dal proto, že jsem očekával trochu dramatičtější a možná i více mysteriózní příběh. Jedná se o to, že knižní předloha mohla být plošší a režisér chtěl trochu toho dramatu přidat anebo byla kniha dost dramatická a režisér to prostě na takovou úroveň nevytáhl. Knihu jsem ale nečetl, nemohu tedy hodnotit. Film byl tedy více romantický než tajemný. K této "sladkosti" dle mého soudu přispěla svým roztomilým projevem představitelka naivní a zasněné mladé dívky. JJ Feild byl sympatický a velmi příjemný, v některých pasážích se mi ale zdálo, že trošku přehrával. A to například v závěru, kdy vysvětluje chování a pohnutky svého otce, SPOILER: jenž svým chladem a vypočítavostí pomalu psychicky zabíjí svou ženu. KONEC SPOILERU. Celkově vzato: film je pro romanticky rozněžněné duše dobrou volbou. Mně ale k lepšímu hodnocení přece jen několik dějových vyhrocení chybělo. (10.12.2010)

Obstojná adaptace, která k příběhu, jímž se Austenová lehce vysmívala gotickým románům, přidala scény hrdinčiných romantických představ. Většinou spojených s vášnivostí a evidentní touze po sexu - což teda u Austenové takhle otevřeně nenajdeme. Zajímavé, že se filmová Cate domnívá, že její vyvolený prozradil svému otci, co za bláznivé podezření pojala. Přitom v knize jasně stojí, že věděla, že by jí něco takového nikdy neudělal. Knižní Cate věřila charakteru Henryho mnohem víc než ta filmová. Že by se nám morálka od časů Austenové posunula k horšímu? SHRNUTÍ: Když se muž vyzná v mušelínu, je to výhra v loterii. (01.12.2018)