Northangerské opatství

Poněkud slabší "Austenka"... Nebylo to zlé, ale taky to nebylo nic převratného, pokud bych měla srovnat například s R&C. Jako anglofilka mám slabost pro éru regentství, anglickou krajinu, krásná stavení a samozřejmě britský akcent, ale to je tak vše, tudíž dnes to bude za průměrné 3 hvězdy a to ještě musím trochu přimhouřit své viktoriánské oko... (11.04.2017)

Milý náhled do světa Jane Austen sršícího vtipem a nadhledem, přičemž těžkotonážní dramatická romance se nekoná, poněvadž nemálo naivní a mladá hlavní hrdinka zápolí i tak trochu se svou fantazií. A jelikož se jí do cesty připlete neskonalý sympaťák a kavalír, je jasné, že o nudu rozhodně nepůjde. Jedná se totiž o svěží vztahovou konverzačku opepřenou malou dávkou tajemna a napětí. (13.04.2016)

Podružný námět, zpracovaný totálně nezábavnou formou. Netrvalo dlouho a brala jsem to rychloposuvem. Stále se jen leze sem a tam, blábolí se o tom i jiném, děvenka hledá vzrušení v hororové červené knihovně a občas v bujné fantazii vidí sama sebe jako součást toho, co právě čte. Nakonec v touze po hororových prožitcích přijme pozvání do starobylého opatství, kde se její bujné fantazie přehoupnou do zcela jiné a nečekané reality... Díky, nikdy více! (27.07.2021)

Ne bezdůvodně má Northangerské opatství nejméně adaptací ze všech děl Jane Austenové. Jeho kouzlo totiž tkví v tom, že se v něm vlastně vůbec nic neděje, přičemž je ono nic prokládáno popisy toho, co by se stát mohlo a co se obyčejně stává v ostatních románech. Tenhle nádech parodie, který autorka svému poslednímu románu dala, má jistý půvab, ale obávám se, že je nezfilmovatelný. Nevykládejte si to špatně, mě se tohle zpracování líbílo, jenom si nedokážu představit, jak moc takový příběh-nepříběh funguje pro někoho, kdo nezná předlohu. Co ale naopak musí fungovat na všechny, to je šarm a široký úsměv Henryho Tilneye, který má na mém hodnocení podstatný podíl. (04.10.2009)

„Nejhorší zločiny jsou zločiny srdce.“ Trávit čas na stránkách románů je skoro stejně škodlivé jako odpočívat u pohyblivých obrázků. Když to přeženete a navíc máte od sudiček ve vínku a hlavě přebujelou fantazii, může se snadno stát, že se vám realita poněkud zašmodrchá. Jenže mě fitness nikdy nic neříkal a tak si občas ráda nezdravě odpočinu u příběhu, kteří znají i něco jiného než kancelářskou židli a postel. Převlékají se ke každému jídlu, stolují se stříbrem (kdepak pizza a seriál :), vyšívají, chodí na dlouhé procházky, píší dopisy, předčítají z tlustých knih a zasněně hledí na krajinu. I když jsou mnohem lepší adaptace Jane Austen než tato (Henry sice vypadá jako jeden můj kamarád, ale Catherine je strašná husa, moralizování na konci fakt nemuselo být a stavba příběhu stojí za starou belu), úplný malér to taky není (opatství je pěkné a zlý bratr taky). No a teď zpátky do rachoty. (17.01.2017)