Zapomenutá dáma (S05E01)

Klasicky dobrý Columbo, tentokrát zo smotánky tej úplne najvyššej, a to priamo hollywoodskej. Prípad je to samozrejme veľmi zaujímavý, Columbo sa zapotí a na konci musí zapojiť aj emócie a akúsi trochu zvrátenú morálku. Kto videl, chápe. Ja by som taký milosrdný asi nebol, veď "ono" to predsa vraždu neospravedlňuje. Je to vymyslené chytro, ale práve kvôli záveru nepatrí Dáma medzi moje top časti. (27.08.2012)

Opäť jeden z mierne nezvyčajných Columbo-v, keďže tentokrát je jeho úlohov dokázať vraždu žene, ktorá si na ňu nespomína. Odlišné je takťiež to, že výsledky svojho pátrania nekonzultuje priamo s páchaťelom(ako to býva vo vačšine častí)ale s jeho blízkym priateľom. Ináč sa môžete tešit na klasické vtípky s pani Columbovov a nato ako jeho pes, ktorý sa myslím volá pes, pojedá zmrzlinu:) (30.11.2007)

Grace Wheeler Willisová: „Chcete sa k nám pridať? Premietame film.“ Columbo: „Ďakujem veľmi, veľmi pekne. Nie, nemôžem. Je nedeľa a ja som sľúbil svojmu psovi, že ho zoberiem do parku.“ Janet Leigh  dobre vyzerá a je mrštná, ale vek by som jej veru neuhádla! Tento diel ukrýva šťavnatú dávku humoru, okrem klasických Colombovych bonmotov (snaha Colomba vyhnúť sa pravidelnej kontrolnej streľbe a zapojenie psíka do prípadu). Príbeh je v konečnom dôsledku aj dojemný – už jeho názov napovedá pointu. (26.04.2024)

Pro mě osobně slabší Columbo. Vyšetřování nebylo tak propracované, připadalo mi to spíše jako tipování a na náhodu. Nicméně, je zde zase spousta vtipných scén a rozuzlení je vynikající, asi jedno z nejpřekvapivějších a nejlepších, které kdy Columbo přinesl. Ale celkově mě to až tak moc nebavilo, co se týká pátrání. Takových slabších 70%. Howgh! (17.05.2010)

Sám o sobě nijak objevný díl (zvláště motiv vraždy je spíš pro zasmání), avšak herecká přítomnost Janet Leighové v nezvyklé roli vražedkyně ztrácející paměť, je krásná. A musím přiznat, že při scéně, kdy se tato dáma v černých legínách a obtahovacím roláku jako kočka plíží nocí, zamžily se mi oči nostalgií. Je něco pravdy na tom, že tato generace, jejíchž několik posledních mohykánů ještě žije, měla něco, čeho nějaké Kidmanové, Berryové atd. nikdy nedosáhnou. Něco, co nedokážu popsat. Ale věřte, že nepláču často, při záběrech důchodkyní lezoucích na strom... (23.01.2005)