New Yorku, miluji Tě!

Paříži, miluju tě se mi líbila o mnoho více než New Yorku, miluji tě už jen z toho důvodu, že v Paříži byli jednotlivé kapitoly rozděleny a měl jsem přehled kdo jaký díl režíruje. Potom se mi moc nelíbil systém vyprávění a někdy jsem se v příběhu ztrácel ( malíř v taxíku, žena co točila číňanku atd ... ). Wen Jiang - 3* , Mira Nair - 2* , Shunji Iwai - 3* , Yvan Attal - 3* , Brett Ratner - 5* , Allen Hughes - 3* , Shekhar Kapur - 5* , Natalie Portman - 3* , Fatih Akin - 2*, Joshua Marston - 5* , Randy Balsmeyer - 3* . (07.02.2010)

Hodnotím o něco výše než francouzského bratříčka, protože zamilovaný New York je mnohem soudržnější. Pokud si pamatuju, tak Paříž byla rozjuchanější, šaramantnější a více zamilovaná. New York je špinavější, ukecanější a drsnější. Samozřejmě tu opět najdete povídky, na které si za chvíli nevzpomenete (N. Portman coby židovská nevěsta) a které nedávají smysl (operní diva v hotelu, linie Haydena Christensena). A vlastně tu najdete jen jeden příběh, který je v pravém slova smyslu romantický - hudební skladatel Orlando Bloom a jeho láska přes telefon by si určitě zasloužila víc času. Mě osobně velmi potěšiliy tři povídky: Chris Cooper a jeho kuřácká pauza s blondýnkou, kterou si určitě pustíte znovu, procházka starých manželů, která je dojemná i roztomilá zároveň (plus v ní znovu uvidíte starého Eliho Wallacha), a sváděcí monolog Ethana Hawka, který je tu opravdu k sežrání. Jinak herci jsou do posledního skvělí, ale moje jednička tu byl Shia LaBeouf. Škoda, že New York nemá tak silnou závěrečnou povídku jako Paříž. Ale i tak palec hodně nahoru. (20.02.2010)

V "Paříži" bylo možná o maličko víc zajímavých povídek, ve výsledku je to ale podobná spíše nepěkná mozaika poskládaná z velkých a zvučných jmen, jmen, která možná přehlučela samotný hlas snímku. I když, dokud to ještě nevydaly naše renomované distributorské společnosti, lze na solidní angličtině solidně procvičit slovní zásobu. Po dabingu bych se tedy nepídil. (08.02.2010)

Paradoxní je, že největší plus spočívá v tom, že zúčastnění mají víceméně natolik zaměnitelné režijní rukopisy, že to ve finále vypadá jako dílko jediného režiséra. Celý snímek to tak elegantně stmeluje do velmi vyrovnaného a kompaktního celku. A na podobné úrovni jsou i náměty jednotlivých povídek, které se drží ve velmi intimní a komorní rovině. Určitě mnohem příjemnější než lehce nesourodé milkování v Paříži, kde exhibující velká jména zastínila všechna ostatní (Tykwer a spol.). Palec nahoru. (13.03.2010)

Minule to bylo Paříž, tentokrát je to New York. A mě to oslovila ještě více než minulá povídková verze. Přitom se toho zas tolik nezměnilo. Opět tu máme několik krátkých povídek v námi známém městě, kouzlo a poetika města je opět převedana výborně a každý si tady najde tu svojí srdcovku. Jsou tu povídky smutné, scénaristicky velmi hravé, vtipné, jedna nabita sexuálním napětím a taky poetické. Jenom nějaká vizuální bomba, jako byla ta v Paříži mi tu chybí. Jenže díky tomu, že některé příběhy nebo postavy vidíme v průběhu celého filmu to celé drží mnohem lépe po hromadě a má to mnohem větší spád. Díky pomalejšímu tempu jsem se u Paříže často i docela nudil, tady ovšem ne. Navíc se tady nevyskytuje povídka, která by mi přišla vyloženě slabá a nebo by mě nudila. Což se mi u povídkových filmů taky často nestává. New York ve mně zanechal velké emoce a chuť někdy ho navštívit, tedy ne že bych ji předtím neměl. Mě by jenom zajímalo, jakým městem nás režiséři ohromí příště. (25.01.2010)